Freiheit

Naleštění „ptáci" na čákách rakouské pěchoty i grenadýrských přilbách Prušáků, vlající stuhy vojenských standard, zářivé barvy uniforem, cinkot šavlí, ržání jezdeckých koní a rytmus bubnů C. k. kutálky. To není obraz dávné bitvy, ale trutnovský víkend 10. a 11. září 2005. V rámci Dnů evropského kulturního dědictví uspořádalo město Trutnov a tamní Klub vojenské historie vzpomínkovou akci nazvanou „Poslední cesta" ke 100. výročí převezení ostatků generála jízdy Ludwiga von Gablenze ze švýcarského Curychu do Trutnova.

Strůjce jediného vítězství rakouských zbraní v prusko-rakouském válečném konfliktu 1866 (které mělo jen jepičí trvání jediného dne a ačkoli dosaženo za cenu nesmyslných ztrát, zaujímá v dějinách evropských válek marginální význam) nositel rytířského a komandérského kříže Vojenského řádu Marie Terezie, rodilý Sas, tehdy polní podmaršálek baron Gablenz, jeden z posledních vojevůdců „staré rakouské školy" maršála Radeckého, si získal srdce Trutnovanů a stal se legendou. 27. červen 1866 zůstal symbolem možné porážky odvěkých dobyvatelů české kotliny, dokud jej nesmetla opakovaná krvavá zkušenost 20. století. Také epizoda devatenácti týž den zajatých trutnovských měšťanů, včetně starosty Rotha, odvlečených do pruské pevnosti Hlohov, o jejichž osvobození se Gablenz zasadil, k jeho popularitě jen přispěla. Událost dodnes připomíná deska v dlažbě náměstí pravidelně natíraná 27. 6. černě na znamení smutku a 13. září v den propuštění na bílo. Proto byly i v roce 1905 přijaty ostatky mrtvého vítěze přivážené z rušeného hřbitova v Curychu, kde se Gablenz dohnán okolnostmi 28. ledna 1874 zastřelil, k poslednímu odpočinku mezi své padlé spolubojovníky do Trutnova, se všemi poctami a úctou. Památník X. armádního sboru na Šibeníku, vybudovaný v roce 1868 na místě lítých bojů, kam byl uložen, nese dnes jeho jméno.

Po stu letech se ceremoniál symbolicky opakoval. Těch 50 000 návštěvníků jako tenkrát asi v ulicích nebylo, ale v některých místech by přesto nepropadlo ani to pověstné kohoutí pírko z klobouku polního myslivce. Více než 250 uniformovaných mužů i žen z klubů vojenské historie České republiky, Rakouska a Německa v sobotním dopoledni po malém průvodu městem a bohoslužbě v kostele Narození Panny Marie přimašírovalo na Krakonošovo náměstí k slavnostnímu zahájení. Projev starosty města Trutnova a senátora Mgr. Ivana Adamce si mezi početnými významnými hosty vyslechl generálův třiaosmdesátiletý praprasynovec Franz Heinrich Maxmilian Adolf svobodný pán Gablenz s chotí, někdejší šéfpilot Lufthansy a naposled kapitán slavného Boeingu 747 - Jumbo i Waldemar, princ ze Schamburk - Lippe, pravnuk stejnojmenného knížete Wilhelma, rovněž generála jízdy, protektora výstavby památníku a účastníka událostí před sto lety. Historický vlak s věnci tažený parní lokomotivou přijel na trutnovské nádraží v 13,30. Stejnou trasou jako tenkrát kráčel velký průvod vzdát poctu generálovi na Krakonošovo náměstí a poté k pietnímu aktu na Šibeník. Dělostřelci zatím pálili ze čtyř historických kanónů jednu salvu za druhou, a když C. k. kadetní hudba spustila tklivou píseň na rozloučenou, zaplakala na okamžik i nebesa. V neděli položili členové historických jednotek, po vyslechnutí koncertu v Městském parku, věnce také u Janské kaple. Vyznamenaní šťastlivci si odnesli trvalou památku v podobě medaile s generálovým portrétem shodným s medailonem na památníku, kterou k této příležitosti nechal razit Klub vojenské historie Trutnov, my ostatní alespoň bohaté zážitky z příjemně prožitých dnů. Otevřené dveře všech významných trutnovských kulturních památek jsou už téměř samozřejmostí, i když třeba na úchvatný pohled na město z kovového jehlance Gablenzova pomníku se stála nekončící fronta. Dokonce i řada dalších dílčích lákadel, ať už kulturní společenský program s vystoupením zahraničních pěveckých a tanečních souborů (ten z polského partnerského města Svídnice se mi líbil moc), jízdy historickým vláčkem do Svobody nad Úpou a Hostinného, nebo zajímavá výstava železničních modelů, své zájemce jistě našla. Nemluvě o projektu Eurodrawing, kdy děti z trutnovských škol malovaly sto padesát metrů dlouhý obraz naší cesty do Evropy a okolním vzduchem se linula vůně rožněného selátka. Než se pomalovaný pás dostane příští rok v červnu do sídla Evropské komise v Bruselu, určitě vyčichne.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/10