Můj hřebíček na Richtrovkách

20. ledna 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Zdroj: www.richtrovyboudy.cz

Do Krkonoš přišla po letech opravdová zima. Tento týden zabloudili ve sněhové vánici při sestupu z poštovny na vrcholu Sněžky dokonce i ostřílení horáci. V závějích sněhu téměř zapadla i zpráva o náhlém uzavření další historické hřebenové boudy. Klepat na dveře školicího střediska Národního institutu pro další vzdělávání spravovaného ministerstvem školství na enklávě Richterových Bud s vidinou posilnění na první zastávce při cestě z Pece pod Sněžkou přes Výrovku na Sněžku je marné. Uprostřed sezony je to varovný signál. Přitom se nejedná o nějakou vybydlenou haluznu, na jejíž lukrativní místo má zálusk movitý developer, ale o před deseti lety z gruntu zrekonstruovaný objekt Richterovy boudy, která dala kdysi jméno celé enklávě. Jistý Richter je jako majitel jedné z letních bud uváděn již v Josefinském katastru z roku 1785. Tu nejníže položenou na strategickém místě u cesty postavili Bönschové v roce 1830. Ještě před koncem století tu další z rodu jedněch z nejvýznamnějších krkonošských boudařů otevřel letní turistické pohostinství. Bönschové později provozovali kromě Richtrovek celou řadu známých podniků na hřebenech např. Luční boudu, Rennerovku, Klínovou, Černou a Scharfovu boudu. Jistý čas i dnešní schronisko Samotnia u Malého Stavu, nepatrnou Zrcadlovku nebo hotely ve Velké Úpě. Po požáru Luční boudy v říjnu 1938 zapálil údajně Vinzenz Bönsch junior v rámci pojišťovacího podvodu hlavní Richterovu boudu. Znovu ji postavil až na začátku 50. let současný vlastník - tehdejší Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Asi 300 metrů vzdálenou depandanci s 29 lůžky se současným jménem Červená bouda podle charakteristického nátěru postavil v roce 1934 říšský Němec Fritz Brassard. Jeho politická orientace je z předválečné pohlednice víc než patrná.

Pokračování článku »

Symbol krkonošských zim

16. ledna 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 

HB-rohacky-1931.jpg

Pro nás kluky, kteří jsme to v dávnověku uměli i se dřevem, představovaly rohačky „majstrštyk" z kategorie těch snadnějších. Univerzální dopravní prostředek, který si prý sebou do Krkonoš přinesli spolu se sněžnicemi a krosnami dávní kolonisté z Alp, sloužil na kopcích v zimě v létě. Jeho jednoduchou konstrukci měli staří horáci zakódovanou v genech. Fortel pro jejich zhotovení se předával z generace na generaci, stejně jako cit pro vybrání vhodného dřeva na jednotlivé části - rohy, sanice, sloupky, trámky, opleny i pera. Můj příběh to ale není.

Pokračování článku »

Známá pohádková postava

06. ledna 2019    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Hans Sautter - Rübezahl

Krakonoš na leden je pro změnu opět cizí provenience. Ctitelům originálních dřevořezeb Emila Schwantnera možná už na okamžik trochu zajiskřila očička, i když naprosto zbytečně. Kdyby byl autorem fantazijní barevně mořené dřevěné figurky se vzdáleně podobným řezbářským rukopisem opravdu uznávaný trutnovský umělec, už by ji určitě loni předčasně zesnulý ctitel jeho díla Václav Petira dávno vypátral. Komorní sošku postaršího chasníka s uhrančivýma očima a charakteristickými znaky mnichovské secese, zobrazenou na dobovém sítotisku, ne o moc větším než list ze školního sešitu, vyřezal na začátku minulého století německý sochař a vysokoškolský učitel profesor Hans Sautter. Narodil se v Mnichově 5. května 1877 a vystudoval tamější prestižní Akademii výtvarných umění. Po I. světové válce se stal profesorem na uměleckoprůmyslové škole v Kasselu, kde žil od roku 1906. V roce 1921 byl jmenován ředitelem a působil i jako městský radní. Po nástupu nacismu v Německu byl často perzekuován za svou aktivní politickou činnost v Sociálnědemokratické straně Výmarské republiky na komunální i krajské úrovni v provincii Hesensko - Nassau. Zpočátku spolupracoval na několika architektonických projektech, například se známým architektem Aloisem Holtmeyerem. V Kasselu byl v prosinci 1953 odhalen podle Sautterova návrhu památník obětí fašizmu v knížecí zahradě. V Kasselu umělec 15. prosince 1961 také zemřel.

Pokračování článku »

Jak vyzrát na kocovinu

03. ledna 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Janskolázeňská akratoterma

...uložím je, tam kam patří, za rok, za dva nebo za tři budu rád, že je mám.
Když v hlavě po bujarém silvestrovském veselí na okamžik přestanou neúnavní kováříčci bušit svými perlíky do lebeční kosti, naskakují odkojencům divadla Semafor jednotlivé verše z nezapomenutelných písní Suchého a Šlitra. Hymnou nás „chramostejlů", co nic nevyhodíme, protože by se to jednou mohlo hodit, je šlágr Koupil jsem si knot. Do pomyslné krabice, kam i já ukládám věci momentálně nepotřebné, jsem před lety založil snímek jednoho půdního nálezu. Poslal mi ho kdysi kdosi znalý mé úchylky. A vida, jeho čas nadešel. Díky, Mariane! Koupele v léčivém vřídle Janských Lázní jsou známé odpradávna a historicky prokazatelně doložené. Také pitná kúra sváděla k třicítce minerálních pramenů početné zástupy lázeňských hostů i domácích obyvatel. O tom, že se pramenitá voda nasycená kyselinou uhličitou stáčela také do lahví, se čas od času vedou bouřlivé spory. Tož pochybovači, stačí jedna zachovalá lahvinka z dob První republiky Československé jako důkaz? Nijak vynalézavá viněta s vyjmenovanými indikacemi řadí produkt spíš do lékárny než do pohostinských zařízení. Však se v Breuerově lékárně v lázeňském domě Fortuna také prodávala. Dvojjazyčný text, jak bylo v té době v kraji zvykem, doplňuje ústřední motiv lázeňské Kolonády a odborný název akratoterma. Je to jen vznešenější označení pro obyčejnou termální vodu v podstatě chudou na rozpuštěné plyny i anorganické látky, která má charakter minerální vody jen díky své zvýšené teplotě. Podle zaručených babských rad byla i pro naše předky janskolázeňská perlivá voda oživená oxidem ideální na opileckou kocovinu. Ale znáte to: co baba, to rada. Moje bábi tvrdila, že nejlepší medicína je práce. A když už je jeden lempl na tu fyzickou, tak aspoň sedne ke kompjútru. Stačí nadatlovat pár řádků a ťukám na dřevo - zlatá sodovka.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Přání k Novému roku

01. ledna 2019    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
PF 2019

Krakonoši z Obřího dolu,
co máš pod sebou horský svět.
Přestaň nás mít za stádo volů,
pak si budem rozumět.
Nebuď jako politici
v naší vlasti české.
Blesky, hromy na palici -
ó to není hezké!
Vždyť my, tví věrní trpaslíci
jsme vděčnější než lidi.
Stačí nám štěstí, zdraví, dlouhá léta...
a taky nějaké peníze!
Naši lásku sklidíš.


(Mluvčí odborové organizace „Permon"
Antiquis Vetus Antonius)

Pokračování článku »

Atlas hub z rodu mlčenlivých

28. prosince 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Vojín základní služby, řidič ve vycházkových kopřivákách s nepředpisovou kravatou

Stává se už téměř tradicí, že se mi v období kolem Vánoc navzdory početným přáním pevného zdraví neudělá dobře. A tak se místo bujarého veselí povaluji v posteli. Naštěstí ne s horečkou. Pro poloslepé vtipálky dokonce ani s herečkou, což by mohlo být zajímavější. Jako předčasně vyspělého pubescenta mě totiž z dospělých žen nejvíc přitahovaly učitelky a herečky. Učitelky pro deklarované časté opakování. U hereček, zejména filmových, mě zas fascinovalo, že opakování je jen a jen na vůli režiséra. Z dnešního pohledu relativně jasná volba. Dopadlo to jako vždycky. Potkal jsem učitelku. Prožili jsme se svorně do období mezi smaragdovou a diamantovou svatbou, které všechny ostentativně ignorujeme skoro jako tu první opravdovou. Po těch letech si už ani přesně nepamatuji, jestli ta původní fáma přece jen trochu nepřeháněla. Naopak jsem přesvědčen, že leckterý režisér by dal nevím co za to, kdyby ta o herečkách platila stoprocentně. Probdělé noci i přelom roku jsou ideálním časem k bilancování. V téměř již minulém roce proběhlo bez fanfár například 55. výročí ukončení mé povinné dvouleté základní vojenské služby. To je doba, která nebyla někomu dopřána ani na celý život.

Pokračování článku »

Knížka od Ježíška

25. prosince 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Obálka

Říkávám zasněně
své ženě
Heleně:
Jediné
Hostinné,
abys věděla,
má svého Anděla.
Papaláše
Tomáše.

Andel.jpg

Vzápětí mě napadá parafráze méně poetické populární zlidovělé hlášky fenomenálního a milovaného sportovního komentátora Karola Poláka. „Bodaj by sme mali aj my takých ...papalášov".

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 113 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.