Ruku na srdce pánové, kdo z vás to má? Za mého mládí v hloubi minulého století to býval nepřiznaný sen nejednoho venkovského kluka, který viděl krásnou snědou holku s dlouhýma nohama leda tak na obrázku v nějakém zahraničním magazínu. A klidně mohl snít takhle genderově nekorektně a sexisticky. Dokonce i nahlas. Jak říká uznávaný dlouholetý guru nás odchovanců Semaforu Jiří Suchý, který se nedopatřením let stal naším téměř vrstevníkem: „Kapitalismus je mnohem lepší než socialismus, ale horší, než jsem čekal". Svět se zmenšil a zhrubnul, lidé všech ras a barev pleti se pomíchali, všechno je dostupné a pokrytectví se vylévá z břehů. Jiný klasik kdysi prohlásil, že nejkrásnější motýli, jsou ti, které jsme nikdy nechytili. Navýsost cudný akt „dlouhonohé černé gazely" řečeno tehdejším, dnes odsuzovaným údajně dehonestujícím slovníkem, který by dnešní puberťáci zvyklí na peprnější obrázky přešli s opovržlivým nezájmem, otištěný dokonce v nějakém tuzemském časopise mě přímo okouzlil. Tu chci! Black is beautiful.
Nahatá černoška v ložnici
Leč od okouzlení k realizaci cesta dlouhá. Představa velkoformátové fotokopie byla tenkrát z říše snů, asi jako potkat snědou modelku věhlasného umělce u Rýchorské studánky, třeba i oblečenou. Naštěstí, jak trefně říkávala moje babička bez zjevných souvislostí téměř na každý problém - kamarád taky rád. Honza byl z Prahy a měl známé ve filmovém studiu na Barandově (po 50 letech promlčeno). I umělecké melouchaření mělo za socíku svá omezení. Ze známosti jsem získal plachtu o rozměrech bratru metr krát sto šedesát centimetrů s ironickým podtextem pouze v černobílém provedení. I tak se na ni vešla krasavice v mírně nadživotní velikosti. Výsadní právo sdílet se mnou lože měla celoživotně má nejmilejší živá a jediná láska. S jejím souhlasem jsem „černou perlu" vykázal do tak zvaného zeleného pokoje pro hosty. Ten jsem v prvotní naivní nezištné pohostinnosti zařídil dvěma maxi lůžky de luxe pro dva náročné nocležníky. V podstatě jsou to čtyři standardní válendy pro dva manželské, milenecké či partnerské páry nebo čtyřčlennou rodinu. V nouzi se pohodlně vyspí osm trampů. Po většinu času je tam prázdno. Můj vztah s ebenovou fešandou tak ustrnul v čistě platonické rovině. Během let se předloha vystřižená z časopisu zatoulala bůhvíkam. Jméno jistě světoznámého autora nestárnoucího snímku mi vypadlo z paměti. Ani u modelky ladných křivek si nejsem jist. Přesto mé uměnímilovné oko i po desítkách let na blednoucí fotografii s potěšením spočine.
Nepublikováno