Fialová taky dobrá

24. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Allium schoenoprasum (antifoto)

Letošní rozmarné jaro nechalo předčasně vykvést květy všech barev, aby je vzápětí spálil nečekaný mráz. Na naší zpustlé a neudržované zahradě, která zčista jasna spadla na má bedra bez ohledu na to, že ze všech bylin těžko rozeznám kravinec od petrklíče, vykvetla mezi bělostnými kvítky jívových proutků zajímavá trvalka. Prý je to Allium schoenoprasum a hospodyňky ho podle Magdaleny Dobromily užívaly již před narozením Krista. Naše babičky měly pro šťavnatou aromatickou nať v kuchyni všestranné využití, jen aby dědkům mohly odepřít jejich oblíbené tvrdošíjně vyžadované Maggi. Čerstvě nasekanou ji míchaly se solí, praly ji do másla, do tvarohu i do sýrů. Spolu s koprem musela být v salátech a bez té údajně zdravé trávy s vysokým obsahem vitamínu C a mnoha dalších užitečných stopových prvků se neobešla ani míchaná vajíčka, leckterá omáčka o polévkách nemluvě. Ženská když se doví, že zelená barva posiluje zrak, tak s tím ozdobí i hotová jídla na talíři - a dědku nekecej a jez!

Pokračování článku »

Autoportrét

20. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Torzo starého stromu - antifoto

Stromy umírají vstoje. To je výstižný titul zfilmované stejnojmenné lyrické komedie španělského dramatika Alejandro Casony (1903 - 1965). Avšak i holá pravda. Pokaždé, když se ráno podívám do zrcadla, vidím tenhle obrázek. Starý vetchý ztrouchnivělý pahýl někdejšího statného a zdravého junáka uprostřed mladé bujné zeleně štíhlých výmladků, nachýlený, plný jizev a ran, napadený hmyzími škůdci, plísní a houbami, porostlý mechem a lišejníky. Ale dosud stojí! Ten čas, kdy se tiše sesune do vřesu, aby splynul se zemí, už však visí ve vzduchu. Zatím se kolem proskakují veverky a poletují ptáci štěbetajíc lichotky obvyklé i mezi lidmi: „Ahoj, starý brachu! Ty dobře vypadáš..."

Nepublikováno

Pokračování článku »

J.A.K. – Toť otázka

17. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Hraniční kámen panství Rudník foto Josef Čermák

Zachovalé hraniční kameny jednotlivých panství na původním místě v terénu aby pohledal. Krajina se během let neustále mění. Širé lány zemědělské velkovýroby pohltily drobná políčka dávných hospodářů, staré cesty zmizely a nové na jiném místě vznikly. Kde býval les, jsou dnes holé pláně, na místě mýtiny šumí letitý háj. Těžké mezníky pomalu zapadají do země, jsou poškozovány objemnými mechanizmy při těžbě dřeva. Bývaly přemísťovány chamtivými majiteli pozemků. Dnes mizí němí svědkové minulosti houfně na zahradách chalupářů, často bohužel i v zahraničí, kde bez dějinných souvislostí ztrácejí svou vypovídací hodnotu. Jeden takový osamocený exemplář, který až na několik šrámů odolal zubu času, mohou pozorní turisté spatřit zarostlý v trávě u starobylé vozové cesty spojující kdysi města Trutnov a Vrchlabí. Byl součástí pravidelné řady mezníků na hranici mezi Bolkovem, dnes částí Rudníku a Janskými Lázněmi. Známé iniciály J.A.K. svedly už nejednoho taškáře v roli turistického průvodce k neškodné mystifikaci. Nabulíkovat zejména povrchním Pražákům (ti vzdělaní prominou) že je to pamětní kámen na učitele národů Jana Amose Komenského, který tudy dle některých pramenů opravdu projížděl při osudné cestě do exilu 3. února 1628 z Horní Branné přes Černý Důl, Janské Lázně, Mladé Buky, Babí, Žacléř, Černou Vodu a dál do Lešna, není zas tak velký výkon. Bóža Nožička ze Zlaté Vyhlídky blahé paměti by mohl vyprávět. Jenže všechno je jinak - jak podle Jana Wericha poznal na sklonku života jistý rabín, což je prý ale také jen mystifikace. Hraničník vyznačoval majetek textiláckého impéria Klugů, jehož zakladatel Johann Adam Kluge (31. července 1777 - 24. července 1849) působil v rodných Heřmanových Sejfech, dnešním Rudníku, který zahrnuje bývalá katastrální území původně samostatných vsí a osad - Arnultovice, Javorník, Bolkov, Janovice, Lázně Fořt, Leopold, Terezín a Hladíkova Výšina - jako faktor lněné příze. Jeho předek přišel do Čech údajně ze Zhořelecka po třicetileté válce. V historii regionu je jméno Kluge zapsáno mezi zakladateli lnářského průmyslu. První podnik pozdějšího impéria, továrnu na zpracování lnu založil v Horním Starém Městě u Trutnova jeho syn František (1821 - 1888) se svým švagrem Josefem Etrichem (1803 - 1878) ze Svobody nad Úpou v roce 1850. Firemní značku J.A.K. si rodina ponechala a jméno Jan Adam přešlo na další generace potomků. Syna (1844 - 1922) i vnuka (1885 - 1975). Od roku 1880 vlastnila rodina panství Heřmanovy Sejfy s přilehlými osadami. TAK!

Pokračování článku »

Ruiny za humny

12. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Wenzel Lábus - Selský dvůr ve Starém Rokytníku (kresba)

Můj hypotetický příbuzný, významný trutnovský malíř předválečné éry Wenzel Lábus vystavil při velkolepých oslavách letnic v Trutnově v roce 1936 na výstavě umění a kultury ve dnech 30. května až 1. června v tehdejším Porákově paláci známém víc jako hotel Union kde je v současnosti sídlo okresního soudu kresbu hospodářského dvora ve Starém Rokytníku. Při nedávném náhodném listování obrázkovým katalogem slavností s průvodcem výstavou z trutnovského nakladatelství Josef Güttler & syn jsem objevil její uvedenou reprodukci. Komplex rozlehlého selského dvora obehnaného skupinou nesourodých stavení s dominantním kamenným obloukovým dvojitým portálem vjezdu a vstupní branky svítícím pravidelně obnovovaným vápenným nátěrem býval fotogenickým terčem aparátu mnoha fotografů procházejících po přilehlé silnici. Jedním z nich byl Fritz Hiltscher, po vystřídání několika zaměstnání na Trutnovsku nakonec prokurista Stephanovy věhlasné továrny na výrobu svíček, voskového zboží, mýdla a krystalové sody ve Svobodě nad Úpou. Podle nepatrného zlomku jeho fotoarchivu, který se souhrou šťastných náhod ocitl v databázi unikátní webové aplikace Archa Krkonoš, měl zručný fotoamatér a náruživý turista ke Starému Rokytníku intimní vztah. Stejně i k širšímu regionu Trutnovska, kde dokumentoval zajímavé, většinou sakrální stavby, kostely, kapličky, sochy, boží muka a zejména pomníky padlých vojáků z nemilosrdné řeže Němců s Němci v roce 1866.

Pokračování článku »

Milování v máji

06. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Slunéčko východní alias asijské vulgo Harlekýn in flagranti

Sluníčko, sluníčko, kam poletíš? Žvatlají holčičky s červeným broučkem na prstíku sotva odloží plenky. Letí hledat osmou tečku - na to básník. A tak díky Zuzance Vrbové a Jiřímu Suchému vědí už celé generace, že to milé stvořeníčko je slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata). Kdo by neznal z dětství vzor všech ctností z Karafiátových Broučků či tak trochu nafrněnou krásku, idol Ferdy Mravence, žil nejspíš na jiné planetě. A máj - nemáj kdo nezažil slastné opojení tancem když zazněl saxofon, s brumendem do ouška své milé se sotva slyšitelným: Říkej mi to prosím potichoučku, že jsi moje ze všech jediná, že jen po mně stále toužíš ty můj broučku...broučínku, motýlku, sluníčko, beruško, berunko, biedrunko? Nemá cenu si nic nalhávat. Beruška je symbol.

Pokračování článku »

Někdo má rád vdolky

28. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Půllitr s malovaným znakem Svazu Němců v Čechách

Někdo spolky. Zejména „stará Nemec" co jejich „pábiček být taky sokolófna", žijící v regionu po staletí si v okázalém spolkaření libovali. Jako kluky nás v tom utvrzovalo množství různých spolkových odznaků nalézaných v opuštěných domech pohraničí po nechvalně známých zlomových událostech koncem první poloviny minulého století. Už tenkrát nás většina z party sotva dorostlá do školních lavic ale dokázala odlišit líbivé barevné „smalťáky" od hnusáků s nenáviděným zalomeným křížem. Někteří hraví velcí kluci křižující krajinou s detektory kovů dodnes zažívají nirvánu při vyhrabání placky s krásně zachovalým smaltem. Jako kluk z hospody nemohu jinak než demonstrovat ten nejrozšířenější z „Bundů" opět na pijáckém půllitru. Tentokrát bez jména majitele zato s efektně broušeným skleněným víčkem ve tvaru krystalu. Je na něm malovaný znak Svazu Němců v Čechách založeného v roce 1894 v Praze jako odnož Německého Schulvereinu z roku 1880. Své pozměněné motto „Lidu k ochraně, svazu ke cti" opsal od oblíbených hasičů a ve stanovách měl šíření německé vzdělanosti, zejména literatury a podporu při zakládání škol v tehdejší Rakousko - uherské monarchii.

Pokračování článku »

Hudba jsme my

24. dubna 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Grafické listy s portréty hudebních velikánů

Leitmotiv Roku české hudby 2024 je svádivý, zejména když v mnoha proklamacích je zdůrazněna myšlenka, že se k němu může připojit každý z nás. Kvačím tedy se svou troškou do mlýna zcela v duchu geniálního Járy Cimrmana, jehož nesnášenlivý hrdina si otevřel vytouženou hospodu, ale chodili mu tam lidi. Stejně jako jsem kdysi odvážně popsal story, jak jsem potkal lyže, ač anti sportovec, anti lyžař a anti pisátěl vrhám se bezhlavě i do víru hudby. Bedřich Smetana, na jehož stoleté výročí narození celá tahle sláva před stoletím vznikla, by zajisté pochopil, co myslím, když říkám, že mám hudební hluch. O hlasu raději pomlčím. Slib, který jsem dal svému učiteli hudební výchovy, že za žádných okolností nebudu zpívat na veřejnosti je už všeobecně znám a já ho celý život dodržuji. Chtít s takovou výbavou oslnit se rovná sebevraždě. Nutkání šířit osvětu je však silnější než pud sebezáchovy. Cituji: „Roky končící čtyřkou mají v české hudbě podobný význam, jako osmičkové roky pro národ a stát. Až podivuhodně často vycházejí na výročí narození, úmrtí, či vytvoření stěžejních děl nejvýznamnějších českých skladatelů."

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 56 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.