Třetí život jednoho kamene

16. června 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Sedátko z patky sloupu

Miliony let se na dně prvohorních moří ukládala zrníčka písku, než vznikl pevný kamenný sediment, užívaný odpradávna jako stavební kámen. Je docela pravděpodobné, že již začátkem 17. století začali zruční kameníci vysekávat z bloků pískovce vytěžených v některém z hořických lomů ozdobné patky ke sloupům podsíňových dřevěných domků pro městečka v širokém Podkrkonoší. Svoboda nad Úpou s podloubím v hlavní ulici i kolem trhového náměstí jistě nebyla výjimkou i přes několik zhoubných požárů. V roce 1571 shořelo celkem 16 domů a v roce 1599 celý střed města včetně radnice. Kámen naštěstí nehoří a jeho druhotné použití není vyloučeno. Vznik posledních historických domků s podloubím pod vysokou lomenicí čp. 47, 48, 49 a 50 na svobodském náměstí lze tak spolehlivě datovat až do doby po dalším velkém zaznamenaném požáru v roce 1684. Prostřední dva domky měly podle svědectví fotografií podobné ne-li totožné osmiboké kamenné patky pod nosnými sloupy štítů. Ta na snímku má hladký osmistěn až k hraně ozdobného fabionu vysoký stejně jako průměr mezi stěnami rovných 50 centimetrů. Každá obvodová plocha je široká 20 cm.

Pokračování článku »

Výhledy

12. června 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Pražákům těm je tu hej

Nejkrásnější výhled z okna mají někteří Pražáci, o tom žádná! Ten se neokouká. A jsou vlastenci, kterým zjihne zrak i při pohledu na pouhou fotografii. Jiní zase nyjí při pozorování západu slunce nad smyslnými dvojčaty Světlé a Černé hory z výseku východokrkonošských hřebenů viditelných od nás z obýváku. Nedávno mě umrtvil kamarád fantastickým sdělením. „Jestlipak víš ty voe, že stejná scenerie je za ideálních světelných podmínek viditelná až od nás z Ameriky?" Samozřejmě, že už jsem o tom slyšel, ale to je jen tak na úvod dnešní nostalgické úvahy. Když jsme začátkem října 2005 s přítelem z nejvěrnějších využili pozvání svobodného pána Gablenze, dnes již zvěčnělého potomka slavného vítěze z bitvy u Trutnova v roce 1866 k návštěvě Bavorska, netušil jsem, do jaké nádhery jedeme. Město Roßhaupten v Allgäu u hranic s Rakouskem má historickou „dračí legendu" podobně jako Trutnov. Průzračná jezera uprostřed šťavnaté zeleně luk s věncem impozantních alpských velikánů na horizontu. To nejpřitažlivější doslova jako pověstná třešnička na dortu je snad nejpohádkovější ze všech zámků připomínající opravdový obří výtvor nějakého šíleného cukrářského mistra, kulisa mnoha filmů počínaje animovanou Sněhurkou Walta Disneye, úchvatný, kýčovitý, fantastický Neuschwanstein na dohled. A na tohle jsme během pobytu v přívětivém vejminku pana barona, šéfpilota Lufthansy ve výslužbě, postaveném vedle rodinného pensionu na místě bývalého osamělého statku ve stráni nad městem koukali přes hladinu jezera z terasy. Až měl člověk pocit, že tu velkolepou a nákladnou stavbu nechal podivínský král Ludvík II. Bavorský vybudovat nikoliv pro inscenaci oper svého oblíbence Richarda Wágnera, ale pro sladké pohádkové usínání dětiček z familie von Gablenz. Docela jsem jim na okamžik záviděl. S konstatováním, že i mecenáši umění mohou mít zvláštní záliby, jsme se pokochali a hajdy domů. I přesto, že si spousta světoběžníků upravuje klasické - všude dobře, doma nejlíp - na chlapácké všude je hezky, tak co doma.

Pokračování článku »

„Fakehouse 001“

08. června 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Dřevěný minidomek dle norem EU typ 1+0 - antifoto

Současné stoupající obliby dřevostaveb s minimální uhlíkovou stopou využila pohotově nově založená pražská developerská skupina Biomaxsystem a nabízí levné energeticky nenáročné dřevěné minidomky vhodné pro osamělé seniory stejně jako čím dál častější single osoby každého věku vyznávající současné životní bio zásady udržitelného rozvoje společnosti. Ubíjející nákladný život v metropolích vyvolává masivní návrat ke kořenům, na venkov do stále ještě civilizací nedotčených míst. Ne každý dosud vlastní rodnou chalupu ve stráni u lesa daleko od nezdravého prostředí velkoměsta plného automobilů se spalovacími motory a lokálních topenišť v kotlích neodpovídajících nařízením EU. Zejména úsporný typ ekologického bydlení 1 + 0 s výrobcem proklamovanou solární energetickou soběstačností s minimální spotřebou užitkové vody z vlastního zdroje je vybaven nezbytným nábytkem včetně suchého přenosného WC bez jakékoliv chemie.

Pokračování článku »

Kdo volí voly, volí peklo

06. června 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Za kresbu děkuji Lucii Seifertové

Kdyby ještě žila Panklovic babička Magdalena ze Starého bělidla, nejspíš by vysypala z vyšívaného kapsáře zavěšeného u pasu pod krajkovou zástěrou nejmíň tucet průpovídek, přísloví a pořekadel k danému tématu. Zejména jedno je v současné době aktuální, přestože je platné stále: „Nechceš-li ztratit přítele, nepůjčuj mu peníze, nezačínej si nic s jeho ženou a neříkej mu, koho volíš". Věky ověřená moudrost, jasná, srozumitelná a tak těžko splnitelná. Možná právě proto má většina lidí k stáru tak málo kamarádů.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Fialová taky dobrá

24. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Allium schoenoprasum (antifoto)

Letošní rozmarné jaro nechalo předčasně vykvést květy všech barev, aby je vzápětí spálil nečekaný mráz. Na naší zpustlé a neudržované zahradě, která zčista jasna spadla na má bedra bez ohledu na to, že ze všech bylin těžko rozeznám kravinec od petrklíče, vykvetla mezi bělostnými kvítky jívových proutků zajímavá trvalka. Prý je to Allium schoenoprasum a hospodyňky ho podle Magdaleny Dobromily užívaly již před narozením Krista. Naše babičky měly pro šťavnatou aromatickou nať v kuchyni všestranné využití, jen aby dědkům mohly odepřít jejich oblíbené tvrdošíjně vyžadované Maggi. Čerstvě nasekanou ji míchaly se solí, praly ji do másla, do tvarohu i do sýrů. Spolu s koprem musela být v salátech a bez té údajně zdravé trávy s vysokým obsahem vitamínu C a mnoha dalších užitečných stopových prvků se neobešla ani míchaná vajíčka, leckterá omáčka o polévkách nemluvě. Ženská když se doví, že zelená barva posiluje zrak, tak s tím ozdobí i hotová jídla na talíři - a dědku nekecej a jez!

Pokračování článku »

Autoportrét

20. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Torzo starého stromu - antifoto

Stromy umírají vstoje. To je výstižný titul zfilmované stejnojmenné lyrické komedie španělského dramatika Alejandro Casony (1903 - 1965). Avšak i holá pravda. Pokaždé, když se ráno podívám do zrcadla, vidím tenhle obrázek. Starý vetchý ztrouchnivělý pahýl někdejšího statného a zdravého junáka uprostřed mladé bujné zeleně štíhlých výmladků, nachýlený, plný jizev a ran, napadený hmyzími škůdci, plísní a houbami, porostlý mechem a lišejníky. Ale dosud stojí! Ten čas, kdy se tiše sesune do vřesu, aby splynul se zemí, už však visí ve vzduchu. Zatím se kolem proskakují veverky a poletují ptáci štěbetajíc lichotky obvyklé i mezi lidmi: „Ahoj, starý brachu! Ty dobře vypadáš..."

Nepublikováno

Pokračování článku »

J.A.K. – Toť otázka

17. května 2024    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Hraniční kámen panství Rudník foto Josef Čermák

Zachovalé hraniční kameny jednotlivých panství na původním místě v terénu aby pohledal. Krajina se během let neustále mění. Širé lány zemědělské velkovýroby pohltily drobná políčka dávných hospodářů, staré cesty zmizely a nové na jiném místě vznikly. Kde býval les, jsou dnes holé pláně, na místě mýtiny šumí letitý háj. Těžké mezníky pomalu zapadají do země, jsou poškozovány objemnými mechanizmy při těžbě dřeva. Bývaly přemísťovány chamtivými majiteli pozemků. Dnes mizí němí svědkové minulosti houfně na zahradách chalupářů, často bohužel i v zahraničí, kde bez dějinných souvislostí ztrácejí svou vypovídací hodnotu. Jeden takový osamocený exemplář, který až na několik šrámů odolal zubu času, mohou pozorní turisté spatřit zarostlý v trávě u starobylé vozové cesty spojující kdysi města Trutnov a Vrchlabí. Byl součástí pravidelné řady mezníků na hranici mezi Bolkovem, dnes částí Rudníku a Janskými Lázněmi. Známé iniciály J.A.K. svedly už nejednoho taškáře v roli turistického průvodce k neškodné mystifikaci. Nabulíkovat zejména povrchním Pražákům (ti vzdělaní prominou) že je to pamětní kámen na učitele národů Jana Amose Komenského, který tudy dle některých pramenů opravdu projížděl při osudné cestě do exilu 3. února 1628 z Horní Branné přes Černý Důl, Janské Lázně, Mladé Buky, Babí, Žacléř, Černou Vodu a dál do Lešna, není zas tak velký výkon. Bóža Nožička ze Zlaté Vyhlídky blahé paměti by mohl vyprávět. Jenže všechno je jinak - jak podle Jana Wericha poznal na sklonku života jistý rabín, což je prý ale také jen mystifikace. Hraničník vyznačoval majetek textiláckého impéria Klugů, jehož zakladatel Johann Adam Kluge (31. července 1777 - 24. července 1849) působil v rodných Heřmanových Sejfech, dnešním Rudníku, který zahrnuje bývalá katastrální území původně samostatných vsí a osad - Arnultovice, Javorník, Bolkov, Janovice, Lázně Fořt, Leopold, Terezín a Hladíkova Výšina - jako faktor lněné příze. Jeho předek přišel do Čech údajně ze Zhořelecka po třicetileté válce. V historii regionu je jméno Kluge zapsáno mezi zakladateli lnářského průmyslu. První podnik pozdějšího impéria, továrnu na zpracování lnu založil v Horním Starém Městě u Trutnova jeho syn František (1821 - 1888) se svým švagrem Josefem Etrichem (1803 - 1878) ze Svobody nad Úpou v roce 1850. Firemní značku J.A.K. si rodina ponechala a jméno Jan Adam přešlo na další generace potomků. Syna (1844 - 1922) i vnuka (1885 - 1975). Od roku 1880 vlastnila rodina panství Heřmanovy Sejfy s přilehlými osadami. TAK!

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 57 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.