Atlas hub z rodu mlčenlivých

28. prosince 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Vojín základní služby, řidič ve vycházkových kopřivákách s nepředpisovou kravatou

Stává se už téměř tradicí, že se mi v období kolem Vánoc navzdory početným přáním pevného zdraví neudělá dobře. A tak se místo bujarého veselí povaluji v posteli. Naštěstí ne s horečkou. Pro poloslepé vtipálky dokonce ani s herečkou, což by mohlo být zajímavější. Jako předčasně vyspělého pubescenta mě totiž z dospělých žen nejvíc přitahovaly učitelky a herečky. Učitelky pro deklarované časté opakování. U hereček, zejména filmových, mě zas fascinovalo, že opakování je jen a jen na vůli režiséra. Z dnešního pohledu relativně jasná volba. Dopadlo to jako vždycky. Potkal jsem učitelku. Prožili jsme se svorně do období mezi smaragdovou a diamantovou svatbou, které všechny ostentativně ignorujeme skoro jako tu první opravdovou. Po těch letech si už ani přesně nepamatuji, jestli ta původní fáma přece jen trochu nepřeháněla. Naopak jsem přesvědčen, že leckterý režisér by dal nevím co za to, kdyby ta o herečkách platila stoprocentně. Probdělé noci i přelom roku jsou ideálním časem k bilancování. V téměř již minulém roce proběhlo bez fanfár například 55. výročí ukončení mé povinné dvouleté základní vojenské služby. To je doba, která nebyla někomu dopřána ani na celý život.

Pokračování článku »

Knížka od Ježíška

25. prosince 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Obálka

Říkávám zasněně
své ženě
Heleně:
Jediné
Hostinné,
abys věděla,
má svého Anděla.
Papaláše
Tomáše.

Andel.jpg

Vzápětí mě napadá parafráze méně poetické populární zlidovělé hlášky fenomenálního a milovaného sportovního komentátora Karola Poláka. „Bodaj by sme mali aj my takých ...papalášov".

Pokračování článku »

Vánoční a novoroční

17. prosince 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
PF 2019

Do třetice všeho dobrého. To není nedostatek invence. Ostatně Krakonoš se (mně) nikdy neomrzí! A jak říkávala nejen moje babička - opakování je matka moudrosti. Takže ještě jednou - naprosto vážně a v pravý čas. Výhodou zpráv po internetu je mimo jiné i jejich včasné doručení. Na rozdíl od dodání listovních zásilek odeslaných v týdnu před Vánocemi, které Česká pošta alibisticky nezaručuje. Je toho moc a nejsou lidi! No, a protože „sichr ist sichr" není proč váhat.

Pokračování článku »

Když v ráji pršelo

13. listopadu 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Střmen, Ozvěna a Zocherův dům na jedné pohlednici

Mistr pera Jan Otčenášek by zajisté prominul svatokrádežné použití názvu jednoho z jeho čtivých milostných románů. My plagiátoři už to tak děláme, když jsme v úzkých a nedokážeme vymyslet něco výstižnějšího. V jednom ze slavných filmů let šedesátých, jehož název si už bohužel nevybavuji, byla emotivní scéna, kdy uprostřed svatebního veselí vytrhl ženich primášovi nástroj a se slovy „ty housle dohrály mému mládí" je rozbil o stěnu. Podobnou historku z vlastního života, jen bez té okázalé brutality, taky nosím v hlavě. Psal se rok 1960 a já si na krásné letní dny měsíce srpna dlouho barvitě plánoval svou první „plnoletou" dovolenou s jednou ze svých dosud platonických lásek. Od náchodského strýčka Vladimíra, kterému v rodině nikdo neřekl jinak než redaktor, jsem si včas vypůjčil klíč od jedné pronajaté místnosti v chalupě u vchodu do romantického skalního města v Teplicích nad Metují. V den D mě má víla vyšplouchla jako vždycky s výmluvou na náhlou letní angínu. Co naplat? Vskočil jsem na kůň.. co to plácám - na mou spolehlivou motorku Jawa 250 „kývačku" a hurá na lov nějaké náhradnice. Dojel jsem jen na svobodské náměstí. Tam na lavičce čekala na autobus do Janských Lázní krasavice inteligentní, se kterou jsem se docela nedávno seznámil a občas se jí nesměle dvořil. Nabídl jsem jí fantastický výlet za hranice všedních dnů s pobytem na opuštěné chalupě uprostřed lesů a skal jen my dva a čas - a ona neodolala a přikývla. Pouze při sdělení, že se do večera určitě nevrátíme, trochu zrozpačitěla. Ač majitel akcií Teplické lokální dráhy, vezl jsem svoji spolujezdkyni i do Teplic na motorce. Sotva jsme se v útulné světnici bočního vikýřového přístavku naproti hlavnímu vchodu s výhledem přes údolí potůčku na přístupovou cestu do komplexu adršpašsko-teplického pískovcového skalního města ubytovali, začalo pršet. A pršelo téměř nepřetržitě po celou dobu našeho pobytu. Co pršelo - lilo jako z konve! Ani toho příslovečného psa by nevyhnal. Hanba vylézat z postele. Rezignovali jsme dokonce i na plánované obědy ve vyhlášeném hotelu Orlík, vzdáleném jen několik zanedbatelných kroků a přežívali na vynikajících obložených houskách, které má společnice vykouzlila z prvotního nákupu proviantu.

Pokračování článku »

Den veteránů

11. listopadu 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Neznámý vojín

mak1.jpg Rudý květ papírového vlčího máku vetknutý do klopy vždy symbolicky s úderem 11. hodiny 11. 11. není oslavou válek, ale připomínkou ukončení té první světové, od které uplynulo letos právě rovných 100 let a zároveň uctěním památky všech padlých ve všech válkách. V době velkolepých oslav vzniku prvního samostatného státu Čechů a Slováku je tato událost trochu neprávem upozaděna. I na stará kolena přesvědčený pacifista si v dobách všeobecné branné povinnosti odsloužil své vyměřené dva roky ve službě vlasti, když nechtěl lhát a podvádět v honbě za modrou knížkou nevojáka. Byť jen jako prostý vojín bez šance na kariérní postup a jakékoli povýšení. V dnešním globálním světě probíhá stále někde nějaká permanentní válka s pofiderními vítězi a opravdovými padlými, která se dotýká i každého z nás. Při malém zamyšlení nad dnešním datem bych chtěl vzdát hold všem známým vojákům z nejbližší rodiny, kteří sloužili ve zbrani v armádě Rakousko - uherské monarchie i první Československé republiky.

Pokračování článku »

Drobné radosti života

30. října 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Milé pozdravy od přátel

„Máš-li dobrého přítele, máš víc než on"

Katastrofy, pohromy, havárie, násilí, imigranti, vraždy, krádeže, skandály, nevěra, MeToo, ekoteroristi, neziskovky, solární mafie, církevní restituce, vleklé soudy, hackeři, ptačí chřipka, prasečí mor, vlci, medvědi, lži! I v seriozním tisku aby optimistické zprávy pohledal. Dokonce i s předpovědí počasí je to jako na houpačce a už téměř není dne bez varování Českého hydrometeorologického ústavu před nebezpečím vichřice, náhlých mrazů, vysokých teplot, sucha, záplav, sesuvů půdy, sarančat a nevím čeho ještě. V rádiích hrůza a v televizi jakbysmet. Na internetu žumpa a na ulici raději nevycházet. Není jednoduché odstřihnout se od všudypřítomných politických tanečků, když ani jinde ve světě to není lepší. „Hlavně ne válku!" vzpomenu si vždycky na oblíbené rčení přítele Vladimíra Komárka „Stačí, že je mír." Na častý dotaz ve veřejných anketách jak to mají s vírou, odpovídá mnoho dotázaných celebrit: Věřím, ale nepotřebuji k tomu ten systém církevních zprostředkovatelů.

Pokračování článku »

Sklenářovická odysea k narozeninám

21. října 2018    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Sklenářovické pamětihodnosti na grafu pana Zierise

Nevyřčené „to dáš!" ze slovníku juniorské fejsbůkové komunity, rezonovalo i v lákavém pozvání mnohem mladšího kamaráda, i když už také čerstvého důchodce, na komentovanou vycházku do mých zamilovaných Sklenářovic. Zvlášť, když osoba průvodce, čilého generála východoněmecké armády ve výslužbě s ročníkem narození 1936, zapáleného historika a propagátora svého rodiště pana Aloise Zierise, slibovala autentické vzpomínky na někdejší Glasendorf, který musel nuceně opustit v jedenácti letech. Tedy žádné bajky a výmysly z druhé nebo třetí ruky různých „pseudobadatelů". Pan Zieris tak zároveň propagoval svou nejnovější obrazovou publikaci o zaniklých Sklenářovicích. Krajinu jsem kdysi prošel mnohokrát, takže jsem věděl, do čeho jdu. Poslední dobou funím do kopců jako dávno vyřazený sentinel s vyrabovaným tendrem a uvolněnými ventily, takže jsem se těch předpokládaných pěti hodin chůze a postávání ve zvlněném terénu rýchorského podhůří pochopitelně obával. Oproti každodenní poloze raněného bojovníka, polosedě, pololeže na gauči při četbě denního tisku nebo v křesle u kompjůtru, je to přece jen změna. Tak trochu jsem podlehl vábení sličných jezinek z pořádajícího Střediska česko - německého porozumění v Trutnově, z nichž ta dospělejší zabodovala přesvědčivým argumentem, že sebou bere i svou starou maminku, které se už taky špatně chodí i dýchá. Milé a úsměvné překvapení čekalo na seřadišti. Byla to má spolužačka z osmiletky. Nebudu napínat - zvládli jsme to oba. I když ona si následnou přednášku o dávné historii a osídlení dnes zaniklých Sklenářovic s pohoštěním v přívětivém prostředí nedalekého Hotelu Pod Pralesem v Antonínově údolí odpustila.

Pokračování článku »

 
« 1 2 3 4 5 29 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.