Freiheit

Rostou. Vyrazte, než bude pozdě. Burcuje palcový titulek na titulní straně MF DNES. Na přiložené mapě pravděpodobnosti růstu hub v České republice k 7. srpnu 2025 se to zelená nejvyšším stupněm „velmi vysoká". Jmenovitě Krkonoše, Jeseníky, Orlické hory a Šumava slibují plné koše. To i v celoživotním náruživém houbaři, který na houbaření ze zdravotních důvodů rezignoval, bouchnou saze. Chcípák, který bez zadýchání nevyleze ani do prvního patra, co to má i na vlastní zahradě do kopce nemá stání. Už několikrát musel kapitulovat sotva dosupěl ke kraji lesa a s lítostí uznat, že ta silná trojka - stáří, zdraví a kondice se ošálit nedá a pokorně se těch pár set metrů zahanbeně vrátit. No ano, konkrétně o mě je to. Takový krásný den! Co kdybych to ještě jednou zkusil? Jen tak nalehko, bez košíku jen s kudličkou a plátěnou tašku v kapse. A vezmu si hůl - no bóže! Při nejhorším si na kraji lesa sednu na pařez a pokusím se něco vyloudit od procházejících houbařů. Začal jsem slibně. Kde je vůle, je i cesta jak praví klasik. S elánem hodným obdivu jsem absolvoval kolečko, kam chodívala moje nejmilejší na krátkou procházku. Dalo mi to dobré dvě hodiny a potvrzení známé skutečnosti, že všichni novináři jsou s prominutím svoloč, nejen ti političtí. V lese bylo vymeteno. Po houbařích ani potuchy. Po houbách jakbysmet.

Pravda, na cestě se o desítky urostlých kozáků, křemenáčů nebo hříbků nikdy zrovna nezakopává, ale zkušené oko houbaře pozná i na dálku jak se věci mají. Několik čerstvých praváků na osvědčeném místě u studánky bývala téměř jistota. Tentokrát tam trčela z jehličí jen od slimáků totálně ožraná mohutná bílá noha kdysi jistě kapitálního hřibu smrkového. Slimákům neunikl ani jeho bratříček na mezi o několik desítek metrů dál. A sem tam nějaká ta babka. To nejsou žádné žně. Prý koše! Leda tak kloše. Těch létajících dotěrných hmyzích prevítů poletovalo vzduchem nezvykle hodně. Kloš jelení, to je ten malý hajzlík podobný klíštěti, který rafinovaně odhodí křídla, jakmile přistane na hostiteli a při lezení po tváři nebo ve vlasech nepříjemně šimrá. Při snaze se ho zbavit se přitiskne na kůži a je tak placatý, že ho člověk stěží nahmatá. Celá hejna náletníků, kterých se člověk doma ještě dlouho zbavuje, dokážou dokonale znepříjemnit návštěvu chrámu lesa. Až má člověk pocit, jakoby se mu les vysmíval, že zase jednou bláhově naletěl. Takové malé Pyrrhovo vítězství nad přírodou je každodenní miska kanadských borůvek z vlastní zahrady, které se mi podaří urvat všežravým ptákům od zobáku. Bobule dozrávají postupně a kosáci, drozďáci, čermáci a další ptáci zřejmě nejsou barvoslepí a bezpečně poznají akurátní zralost podle barvy. Když chce pěstitel aspoň část úrody zachránit a nemíní každý den odkrývat a zase natahovat ochranné sítě, musí sklízet v době ne dokonalé zralosti. Takový je úděl pána tvorstva.

Nepublikováno