Hospoda na konci světa

 

Hotel-Bremen-na-nadrazi-Freiheit---Johannisbad.JPG

Když znavený cestující ještě na konci 19. století na nádraží ve Svobodě nad Úpou kde od roku 1871 končí koleje, řešil dilema, zda si dát oblíbený žejdlík pivečka ve Vídni nebo v Brémách nemusel složitě vyhledávat v jízdních řádech vlakové spoje. Obojí bylo jen pár kroků z nádražního peronu. Vzdálenější hotel „U města Vídně" s čp. 1 (později Hotel Pošta s krátkým intermezzem výroby papundeklového těsnění, pak opravdový poštovní úřad až do dnešních dnů a co bude dál, kdo ví?) byl po projití kaštanovou alejí hned za mostem přes řeku Úpu. „Brémy" se stejně pestrou nabídkou přímo před nosem naproti budově nádraží. Stačilo jen prokličkovat mezi desítkami koňských spřežení zapřažených do kočárů, bryček a dostavníků čekajících na rito po příjezdu vlaků. S přihlédnutím, že zmiňovaný pohostinský podnik „Zur Stadt Bremen" zachycený na titulní historické pohlednici s atmosférou béčkového italského spaghetti westernu odeslaný vlakovou poštou v roce 1906 byl až do socialistického slučování obcí v roce 1960 na katastru sousedního městyse Mladé Buky, kde se poté několikrát změnila čísla popisná stejně jako ve Svobodě, je jeho historie nesnadno dohledatelná a pro zjednodušení budu užívat několika poválečným generacím známější pojmenování Hotel Sport. Dávat pohostinským podnikům, horským boudám a lázeňským domům jména světových metropolí byla stejně tak jako dnes velká móda, ať už k tomu majitele vedlo cokoliv. Prvotní bylo zajisté zatraktivnění místa a nalákání mezinárodní klientely. Někdy ale docela stačilo, aby se v uvedeném městě narodila oblíbená vnučka majitele. (Emma Blaschke *1. 6. 1892 z rodiny Thamů asi nebude jen tak nějaká náhoda). Za mého jurodivého mládí koncem padesátých let minulého století to byl vykřičený podnik s pochybnou pověstí, kterému se slušně vychované cudné dívky obloukem vyhýbaly. Ve výčepním lokále bylo i přes to stále plno a na tanečním parketu jakbysmet. Porůznu poskládaný šraml multiinstrumentalistů kapelníka Vykoukala s akordeonem, doplňovali do víceméně stabilní trojky jistý bankovní úředník za bicí soupravou se saxofonem nebo kytarou a občas i zpívající pianista, jejichž jména se mi již dávno vykouřila z paměti. Příležitostně pod křídly houslisty pana Stehlíka další hráči, kteří měli volno, nebo jim skončila šichta na některé ze zotavoven ROH, kde se dodržovala zavírací hodina. Ve Sportu se i několikrát týdně tančilo až do kuropění respektive do odjezdu prvního ranního vlaku. Po vzoru oblíbených big bandů se hrál jazz, swing, blues, folk, dechovka „od Bacha až po Vlacha" podle složení společnosti. A když zazněly španělské rytmy tradičního „šlus numera" v podobě romantického tanga Jarky Mottla oblíbeného tenkrát i u trampských táboráků, tělesná blízkost s útlým pasem tanečnice bourala zábrany - „Seňorito až se setmí, až se večer zešeří, pošlete mi pozdrav letmý, budu čekat u dveří." Alkohol tekl proudem a nikdo nechtěl občanský průkaz. Vedoucí Švec ve věčně umaštěném bílém kuchařském plášti v tom asi uměl chodit. Později tam vysloužilý policajt pan Falta díky každodenní svědomité péči o „trubky" čepoval vynikající pivo jako křen. Což nijak neovlivňuje ani můj platonický obdiv jeho dcery Lídy. Vzpomínky starého zbrojnoše jsou jen pomíjivá pěna dní, tak nechme hovořit fakta.

Pokračování článku »

Nešťastný šťastný výherce

 
Stříbrný štítek krále střelců

Hned na úvod roku byl na aukčním portále Aukro vydražen stříbrný závěsný štítek krále střelců za sezonu 1920 - 21 Hugo Trappiela údajně ze střeleckého klubu ve Svobodě nad Úpou s označením vzácnosti RRR. Z popisu dekorace si dovoluji citovat: „Prodám v aukci od 1 Kč velmi pěknou střeleckou dekoraci Svoboda nad Úpou - Král střelců z roku 1920-1921 Hugo Trappiel. (Svoboda nad Úpou v okrese Turnov, od roku 1923 oficiálně přejmenována na Svobodu nad Úpou). Krásný kus historie. Nikdy nedražený exemplář! Jediný známý kus! Katalog: není / Materiál: AE / Hmotnost:16,39g / Průměr: 92x63mm." Lákavá nabídka zaujala celkem pět zájemců a vyvolávací cena se ve výsledku zhodnotila 1 012 krát (bez poštovného). Docela slušný aukční výsledek a neznámému vítězi lze jen gratulovat a v případě stejného sběratelského postižení tiše závidět. Nebýt pověstného kdyby.

Pokračování článku »

K + M + B + 2025

 
Tři králové z perníku

Každoročně obnovované iniciály tří malých mudrců Kašpara, Melichara a Baltazara, které doplněny letopočtem píše svěcenou křídou „ten černý vzadu", nejstarší a největší z proměnlivého houfu králů a králíčků v bílých řízách na dveře naší chalupy jsou definitivní tečkou za svátečním časem vánočním. Tahle neformální a netypická tříkrálová skupinka zpěváčků a muzikantů, která nás téměř pokaždé zastihne nepřipravené, nestojí o pamlsky a odmítá peněžité dary. Na rozdíl od přestrojených žebráků, podvodníků i oficiálních zástupců charitativních organizací ostentativně nastrkujících kasičky na milodary, králové ze Svobody v duchu svých biblických předchůdců dary přinášejí a čirá radost z obdarovávání jim září v očích. Většinou jsou to vlastnoručně vyrobené drobnosti, jako byl třeba před lety originální Krakonoš z korálků nebo loni nápaditá svíčka z březového polínka. Letos to jsou rozkošné perníčkové figurky. Zazpívají starodávnou koledu, do večerního ticha zazní libý tón flétny, ve světle pouliční lampy se zaleskne kočičí zlato královské koruny, zavoní kadidlo a v duši se na chvíli rozhostí mír a pohoda s iluzí, že svět není tak špatný a zkažený jak se jeví v denním tisku a všech dalších sdělovacích prostředcích. Písmena prý jsou zkratkou latinského nápisu „Christus mansionem benedicat", který naši předkové občas psali na záklopová prkna chaloupek ve znění „Kristus žehnej tomu domu". Nemusí být člověk věřící, aby v matematických znamínkách viděl křesťanské kříže odkazující na svatou Trojici. Děkuji za naději!

Nepublikováno

Pokračování článku »

Čtení nejen na Silvestra

 
Noviny občanského fóra ve Svobodě nad Úpou 28.1.1991

Některé texty jsou nadčasové a platí stejně jako před čtvrt stoletím. Když jsem uvedený článek poprvé publikoval, většina čtenářů protáčela bělma a ťukala si významně na čelo v přesvědčení, že se ten Tichej zbláznil. Snad proto později neprošel při zařazování ostatních článků na webové stránky. Myslím, že není od věci si ho znovu přečíst s poučením uplynulých let prožitých v demokracii. Možná leckomu ztuhne silvestrovský úsměv na rtech. Jakákoliv podobnost se skutečností je samozřejmě čistě náhodná. Cituji:

STŘÍPKY Z DĚJIN XIII.

Nejsem ani trochu pověrčivý, ale slyšel jsem, že třináctka přináší smůlu, ať se tomu věří nebo ne. A protože je neděle 13. ledna, tak mi dovolte, abych místo třináctého pokračování střípků z dějin pro jednou opustil historické téma a pln čerstvých dojmů z právě skončivšího sněmu Občanského fóra zabrousil do žhavé současnosti. Použiji k tomu úryvek z útlé knížečky Pavla Boška, která se jmenuje Erotikhon a po různých průtazích přece jen vyšla v roce 1971. Jde o část rozhovoru mezí Josefem Khonem a Ifurem, hostem z nejmenované exotické země, při čemž „piridejko" je důvěrné oslovení značící ptáčka ohniváčka a „paradazo" je šéf.

Pokračování článku »

Blýskání na lepší časy

 

Kaplicka-v-lukach.jpg

Aneb výstižněji, vzhledem k předvánočnímu období - ledy se hnuly. Zaniklé kapličce na Slunečné stráni pod Rýchorami bliká jiskérka naděje na vzkříšení. Současný majitel těch několika sáhů pozemku, na kterém stávala stavbička dlouho a možná že mylně uváděná jako kaple zasvěcená Vzkříšení Ježíše Krista se vážnými úmysly na její obnovu netají. Stavební parcela zvíci půdorysu bývalé kaple je celkem nešťastně dědicky svázána s domem někdejší donátorky Anny Fiedlerové na svobodském náměstí Svornosti se současným čp. 446. (Viz Svoboda fórum číslo 761 z roku 2013 - Střípky z dějin: Miscellanea). Že je to danajský dar, o tom není sporu! Už jen to, že k pozemku obklopenému jiným soukromým majetkem během let zanikl téměř veškerý volný přístup. To jsou problémy, které nemíním rozpitvávat ani řešit. Na mou hlavu tak trochu padá termín zasvěcení, převzatý z umělecké pohlednice, když jiné zdroje jsou stále němé. Tehdejší kronikář se takovou „prkotinou" nezabýval a církevní prameny jsou pro samozvaného badatele s přibývajícím věkem nedostupnější než před těmi deseti a více lety. První „archeologický průzkum" vynesl na světlo několik značně poničených fragmentů z vnitřní výzdoby, ale také pravděpodobně corpus delicti svědčící o fatálním poškození stavby výbuchem. Tendenční emotivní zkazka o navedených pionýrech na informační tabuli naučné stezky Via Piette není tak docela vycucaná z prstu. Pamětníci vědí, že má faktické jádro. Včetně toho kdo, kdy a jak. O mrtvých však jen dobře - nechť odpočívají v pokoji. Nalezená část silnostěnné železné trubky roztržené výbuchem hovoří za vše. Prim mezi sporými vykopávkami je nejzachovalejší. A hlavně impuls k dalšímu bádání.

Pokračování článku »

Kříž na Kravím vrchu

 
Kamenný kříž z roku 1896 na Sluneční stráni

Oblíbený biblický verš zdobící v ozdobném rámečku historicky ještě docela nedávno většinu horských domácností zbožných křesťanů jako boží domovní požehnání v různých obměnách v jazyce českém i německém je napsán i na nenápadném kamenném kříži v kovové ohrádce na křižovatce cest v domovní zástavbě dnešní části Svobody nad Úpou zvané Sluneční stráň. Proč si právě to zvolil svobodský rodák Stephan Etrich ze starobylého rodu Etrichů narozený 25. prosince 1860 z původního čp 97 kde je dnes po rekonstrukci pension Měšťanský dům, když kříž v roce 1896 nechal mezi tehdejšími čp 183 a 203 vztyčit není známo. Poničený novogotický kříž z dílny trutnovského sochaře a kameníka Franze Spatenky zarostlý křovinami a obložený harampádím byl teprve nedávno obnoven, chybějící fragmenty doplněny a okolí zkultivováno.

Pokračování článku »

Půjdem spolu do Betléma

 
Panna Maria, Ježíš Kristus a sv. Josef - figurky z betléma, lipové dřevo

Vím, že mi nikdo nezatleská. Všichni míří do Kauflandu nebo do Tesca. Kalendář se ale ošálit nenechá. V kolonce měsíc září dvanáctka, začíná advent a za dveřmi jsou Vánoce. Ať už je se starozákonní pokorou slavíme jako svátek Narození Páně nebo se z nás stali jen bezbožní vyznavači konzumu, některé tradice a zvyky z dětství nezmrazil sibiřský dědek z tajgy ani momentálně všudypřítomný opilec Santa zpoza Velké louže v červeném hacafraku se svou dotěrnou znělkou jakou z chytlavé písničky Jingl Bells dokázal udělat komerční zábavný průmysl. Ve většině rodin, zejména kde jsou malé děti, se stále ještě strojí stromeček a rozdávají dárky, zapalují se adventní svíčky a chodí na Půlnoční. A kupodivu se i v údajně ateistickém Česku stále častěji staví jako kdysi jesličky s Ježíškem, kterých je na trhu nepřeberné množství v rozličném provedení. Jako inspirace slouží hojně navštěvované tradiční vánoční výstavy betlémů z muzejních sbírek i od současných betlémářů se známou biblickou scenérií v osobitém moderním pojetí. Klasické vyřezávané dřevěné figurky lidových řezbářů nebo papírové vystřihovánky i od těch nejznámějších umělců doplňuje bezbřehá lidská fantazie dalšími, někdy až bizarními materiály. Asi se pohybuji mezi „divnými" lidmi, ale neznám nikoho, komu by při pohledu na krásný starožitný betlém, který býval v Krkonoších na každé chalupě, nezjihly oči dojetím a obdivem. A mezi starými blázny určitě nejsem jediný kdo několik jednotlivých postaviček daráků dokáže vyštrachat metodou „co dům dal". Pojí mě s nimi osobní vztah, zajímavý mini příběh, regionální původ nebo náhodné setkání. Ve své většině to nejsou žádné perly, ale v prostotě je nevšední půvab i prapůvodní smysl Vánoc s oslavou narození Spasitele ve chlévě na slámě mezi oslíkem a volkem. Zazní-li vám při prohlížení obrázků, které v záplavě betlémů na internetu nenajdete, vzdálená melodie starodávné koledy - pozor dejte! A rozjímejte.

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 56 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.