Zlaté ručičky…

 
Takhle to v roce 1938 začalo

...chytré hlavičky ... to jsou čeští inženýři - zpívají neškolenými hlasy protagonisté pražského Divadla Járy Cimrmana v jednom z představení o fiktivním českém velikánovi. Ne však pouze inženýři! Stejně jako po staletí platilo, že co Čech, to muzikant, byli ve světě žádaní šikovní čeští vandrovní tovaryši mnoha řemesel. Nejen pro vyhlášenou manuální zručnost, ale zejména pro vrozený fištrón a umění improvizace. S tím souvisí i punc národa kutilů a chalupářů platný ještě v minulém století. Aby byl muž opravdovým chlapem, bylo od pradávna tradicí postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. I dnes jsou takových zástupy, ale opravdového chlapa v tom kladném slova smyslu častokrát aby pohledal. Doba se radikálně změnila. Už dávno neplatí 1 + 1 = 2. Dnešní generace IT šikulů má v mozku jen jedničky a nuly, ale ruce někdy doslova „volšové". S tím souvisí celosvětově všeobecný nedostatek řemeslníků a většina současných přístrojů denní potřeby má údajně už od výrobce ve svých útrobách zamontované tak zvané - s prominutím „kurvítko", které vydrží přesně do uplynutí záruční doby. Výrobek se zpravidla již nedá opravit. Téměř v každém servisu je nejfrekventovanější větou: „Jó, paninko, to se vám nevyplatí, kupte si nový, přijde vás to levněji". Dnešní střípky by šlo uvést i krátkou bajkou ze života hmyzu. Zatímco já jsem na naší mezi znám spíš jako brouk Pytlík s oběma rukama dozadu, co jen do všeho zasvěceně kafrá, protější stráň obývá pracovitý, pilný a vynalézavý mraveneček. Kdyby to nebyl snadno odhalitelný plagiát, mohl by si klidně přibít na vrata známou cedulku „Práce všeho druhu". Zmiňovaný Ferda mravenec oslavil před několika dny skromně bez fanfár a ohňostrojů jak je jeho zvykem významné životní jubileum, tak mi dovolte ten trochu osobnější přístup.

Pokračování článku »

„Badgeist der Johannissprudler“

 
MUDr. Viktor Sellner

Vtipálci, žertéři, komici, klauni, šibalové, recesisti - všichni ti šaškové počmáraní - jsou má krevní skupina. Pochopitelně nemám na mysli současné politiky na všech úrovních mocenské garnitury, ale osoby ražení nekorunovaného valašského krále Bolka, kterému vložil do úst laskavá slova ústředního songu z jeho populární Manéže úspěšný textař a neúspěšný kandidát na prezidenta Michal Horáček a hudbou opatřil nedávno zesnulý guru všech nočních motýlů Petr Hapka. Právě pro schopnost udělat si legraci sám ze sebe vybral jsem si v nepřeberné nabídce nedávné historie obdivuhodný spolek Schlaraffia. Pupkatí pantátové v šaškovských čapkách s rolničkami mě nepřestávají fascinovat. V řadách ctihodných rytířů s hlavou plnou kulišáren jsem s domovským právem ve Svobodě nad Úpou objevil jen jednoho jediného, člena pobočky Gigantea v Trutnově. Je sice pravdou, že celá plejáda jeho podobně založených kolegů z místní společenské smetánky se inspirována jmenovaným spolkem scházela ve stolní společnosti „Ecke Freiheit", ale opravdovým doloženým šlarafem byl pouze „Lázeňský duch Janských vřídel", jak by se jeho spolková přezdívka dala prvoplánově volně přeložit do češtiny. Je víc než pravděpodobné, že v mírně zkomolené němčině se skrývá nějaký dvojsmysl nebo další jinotaj, což by mnohem víc odpovídalo mentalitě inteligentních hračičků a slovních ekvilibristů sdružených v pobočkách recesistického spolku Schlaraffia, rozšířeného po všech světadílech. Do hlavy však nikomu nevidíte, natož zpětně. Ani když je to hlava tak zvaně „otevřená".

Pokračování článku »

Zpráva dne (18. 12. 2017)

 
Otevírání tubusu - foto Pavel Křivka

Dnes v 9.00 hod dopoledne byl v kanceláři starosty města Svoboda nad Úpou oficiálně otevřen malý tubus z makovice sanktusové věžičky zdejšího katolického kostela sv. Jana Nepomuckého. Makovice i s vrcholovým křížkem spadla při nezjištěné vichřici před několika lety a dodnes na věžičce chybí. Nalezené zaletované a silně zkorodované pouzdro svěřil dojíždějící pan farář místní kostelničce paní Miriam Nezvalové, která jej měla dlouho doma. Šťastnou shodou náhod oslovila právě mě a neporušené mi jej předala. V dnešní den D se u jeho otevření s napjatým očekáváním sešli: starosta Ing. Jiří Špetla, radní Ing. Jaroslav Chmelař, tajemnice městského úřadu Ing. Ivana Balcarová, stavební technik Jiří Rajsner, ředitel Státního okresního archivu v Trutnově Mgr. Roman Reil, fotograf Pavel Křivka a moje nepostradatelná maličkost Tonda Tichý s nadějnou informací, že věžička nad sakristií se podle doložených zápisů naposled předělávala v roce 1921. To alespoň trochu vylučovalo obavu z ukryté „špulky" dynamitu, kterou pouzdro na první pohled připomínalo. Pyrotechnika jsme odvážně nepozvali. Starosta šikovně kutilskou pilkou na železo odřízl víčko ...

Pokračování článku »

Svobodské zimní kuriozity

 
Konstruktér F. X. Wels a jeho motorové saně

Pro nastupující zimní měsíc zakončený bujarým Silvestrem nabízím několik úsměvných ukázek atypických výrobků s vazbou na Svobodu nad Úpou, které sice neudělaly nijak závratnou díru do světa, přesto jsou originální a stojí za připomenutí. A od koho jiného ve Svobodě začít, než od Etricha? Nejsme troškaři, tak hned od toho nejslavnějšího. Celosvětově uznávaný průkopník létání, textilní podnikatel a letecký konstruktér Igo Etrich měl u nás nejen rodové kořeny. V místní Bräunlichově strojírně, se kterou úzce spolupracoval, našel svého nejlepšího pilota Karla Illnera ze Žacléře, ale působil zde i významný Etrichův společník, rodák ze slovinského Mariboru, Franz Xaver Wels. Dnes už jen málokdo ví, kde zapomenutá zámečnická dílnička byla - navíc když stála na katastru obce Mladé Buky. Z pozdější autodílny je po přestavbě podniková prodejna stavebnin firmy KVK Parabit, a.s. Právě zde si Wels nechal postavit jako vedlejší produkt motorové saně, původně jen jednoduché rohačky s tlačnou vrtulí. Pohon obstarával motocyklový motor Laurin & Klement o síle 2,5 k. Na jejich konstrukci dále pracoval a sestrojil několik funkčních vylepšených variant. Podle žacléřské badatelky Evy Rennerové, které děkuji za poskytnutí fotografií, se na nich za příhodných sněhových podmínek v letech 1907 - 8 běžně proháněl na trase ze Svobody do Horního Starého Města k domovské vývojové dílně v Etrichově továrně.

Pokračování článku »

Aleje a parky

 
Březová alej u Weisshuhnova parku

Dříve než napadne ta bílá hrůza, na kterou se někteří spoluobčané dokonce masochisticky těší, ještě krátké ohlédnutí do zeleného. Město Svoboda nad Úpou je bujnou zelení stromů a keřů doslova obklopené ze všech stran. Mnohdy dokonce agresivní a nekultivovanou z nechtěných náletů. A nic na tom nemění, že ji rozmařilý podzim ještě před příchodem plískanic zacáká líbivou škálou ohnivých barev od zlaté po temně rudou. Nebylo tomu tak ale vždycky. Stačí se podívat na jen pár desetiletí staré fotografie. Všude po okolních stráních, často až k obzoru jen obhospodařovávaná políčka a louky se sporadickým stromovím podél cest a ostrůvky lesů. O to víc vynikly vysázené aleje a pěstěné parčíky, kterých bylo na území města taky dost. Parky zanikly, aleje zestárly a prořídly, nové vysázené partie vznikají. Tak už to na světě chodí. Některé stojí za to si připomenout.

Pokračování článku »

Ecke Freiheit - seznam členů

 

Rodokmen-2.jpg

Nejprestižnější stolní společnost ve Svobodě nad Úpou založená v roce 1904 je obestřena řadou dohadů a tajemství. Dokonce i v roce vzniku jsou rozpory. Což je celkem běžné u řady organizací v té době. Od první „zakládací" schůzky po oficiální potvrzení byrokratickými úřady uplynulo zpravidla drahně času. Tak tedy - byla předvojem k založení pobočky Schlaraffie nebo nebyla? Nebo jen Schlaraffií inspirovaným trucpodnikem, který zkomplikovalo založení pobočky Gigantea v Trutnově v roce 1910? A ukončila svou činnost po nástupu Hitlera v sousedním Německu, respektive v roce 1938 po připojení pohraničních oblastí ČSR včetně Svobody nad Úpou k Třetí říši, stejně jako Schlaraffia? Skrovných 0,35 bm spolkových archiválií v SOkA v Trutnově, dochovaných od roku 1904, končí rokem 1933, a pokud vím, nikdo se dějinami „Ecke Freiheit", vyjma několika drobností uvedených na tomto webu, podrobněji nezabýval. Cítím jako svůj velký dluh sepsat z dostupných materiálů aspoň neúplný jmenný seznam členů, včetně jejich civilního povolání a spolkové přezdívky. Pokud se mi ještě někdy podaří sehnat spolkový odznak, jehož existence je písemně doložena, budu s veselými kumpány z někdejší vyhlášené hospody populárního Kühnel Papa doufám vyrovnán.

Pokračování článku »

Glück auf!

 
Starý hunt je ten menší vpravo

Někdejší sláva svobodského rudního dolování je dávno silně omšelá, skoro jako starý zrezivělý hunt před veřejnosti přístupným dolem Kovárna v Obřím dole pod Sněžkou na snímku trutnovského montánního badatele Václava Jiráska. Na pozapomenutá místa rýchorské těžby zlata upozorňuje jen několik textových tabulí, lemujících turistickou naučnou stezku „Zlatá cesta" a zapomenutý hornický „vercajk" v historickém znaku města Svoboda nad Úpou. Při přípravě ilustrací pro chystanou publikaci, jejíž veřejný účet 4115223309/0800 na nějaký tučnější sponzorský příspěvek stále čeká, autoři zjišťují, jak relativně málo obrázků je právě k tomuto důležitému období historie, která se odehrávala na kousku území z přiložené současné ilustrativní mapky. Jedním z nejstarších je schematická veduta v rohu Schindlerovy mapy rýchorského zlatonosného revíru z roku 1764.

Pokračování článku »

 
« 1 3 4 5 6 7 36 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.