Freiheit

Už vidím čtenáře nemravu, jak mu cukají koutky úst v očekávání lechtivé mezinárodní historky. Uvedu raději hned na začátku věci na pravou míru. Jak lze z přiložené fotografie pochopit, mám na mysli hovězí dobytek neboli krávy a Sokolka je příliš prkenná na to, aby mohla cokoliv zacvičit. Znalci tohoto zastrčeného koutu Rýchor jistě poznali v řídkém stromoví na horizontu uprostřed snímku siluetu osamělé boudy Sokolky, dlouho nepřístupné pro nepovedený experiment s odchovem tetřevů a jejich navrácením zpět do krkonošské přírody. I přes maximální úsilí populárního chovatele Gusty Hofmanna, jeho předchůdce Zdeňka Říhy nebo později důchodce Miroslava Klapky, někdejšího prvního ředitele Správy KRNAP tito černí ptačí rytíři v Krkonoších nepřežili. Ale to příliš předbíhám.

Stračeny v závěru sklenářovického údolí vyfotil pravděpodobně začátkem 50. let minulého století náruživý fotoamatér Standa Steiner (1929 - 1997) ze Svobody nad Úpou. Absolvent poválečné Obchodní akademie v Trutnově a pamětník hovězího stáda Horského pastvinářského družstva z Mnichova Hradiště, které v roce 1946 započalo s devastací Bohem zapomenutého malebného údolí Zlatého potoka, na jehož březích byly rozptýleny chaloupky dnes zaniklé obce Sklenářovice. Zvířata na fotografii jsou už ale nejspíš majetkem Československých státních statků, které „hospodaření" po pastvinářském družstvu přebraly. Smutný osud kompletně vysídlené vsi, kde v dávných dobách zlaté horečky stála kolébka hornického sídliště Svobody nad Úpou, bude ještě mnoho let varovným mementem. Neveselý je i příběh Sokolky, jediného osamělého stavení na jihozápadním svahu Sklenářovického vrchu. Jako svou sportovní základnu ji postavili v roce 1935 svobodští sportovci z Turnvereinu a jako Turnerhütte byla zanesena do map. Po válce však byli čilejší sokolové z Trutnova a bouda připadla jim. Posléze ji získal KRNAP pro již zmíněnou odchovnu tetřevů. Radikálně přestavěna byla v roce 1977. V rozptýlené početné pozůstalosti činného fotoamatéra Steinera lze najít spoustu snímků cenné dokumentární hodnoty, stejně jako naivní pokusy o umění na detailních záběrech z Rýchorského pralesa. Snímky necitlivě nalepené do kroužkových bloků jsou bohužel nedatované a bez bližšího popisu. Mnohé by i přes sníženou kvalitu stály za opublikování i jako tematické kolekce. Působivé jsou zejména zimní záběry z Rýchor, ale i ze svobodských ulic a zákoutí. Třeba na ně časem dojde.

Nepublikováno