Spisovatelem snadno a rychle

 
Obálka opožděné prvotiny

Když jdou na mužskýho léta a nemá odvahu začít v životě všechno znovu s cizí ženou v cizím pokoji - začne psát. Může ukrást několik frází z populárních písní (viz první věta) nebo zaloví v paměti vzpomínek. Takhle jsem z rozmaru „starého muže" krátce po šedesátce sepsal a dotlačil k vydání útlou autobiografickou knížečku, která se s chytlavým názvem Antipády opravdu prodávala v oficiálních prodejnách knih a je snad, jak velí zákon, zařazena i v nějaké významné regionální knihovně. Kdo ji koupil dráž, než za erotické číslo 69 korun českých, na kterém jsem trval, byl prodejci bezostyšně ošizen. Valnou část nákladu jsem za tu sumu, ve snaze se nezaslouženě obohatit, osobně rozprodal nejbližším přátelům. Náhodným známým jsem ji dával zadarmo v naději, že si ji možná někdo i přečte. Formátem, tloušťkou a pevnými deskami totiž přímo svádí spíš k podložení nohy u klavíru. Nechtějte znát celkový počet výtisků. Hezky se ale poslouchá, že dílko bylo i zásluhou vydání v předvánočním čase velmi záhy rozebráno. Netrvalo ani 11 let a první výtisk se objevil v antikvariátě, což se díky internetu dá snadno vysledovat. Dnes už bez této moderní vymoženosti snad ani nikdo nic neprodá. Škoda, že stejně jednoduše neevidují obsah popelnic odvozci komunálního odpadu ani sběrny starého papíru. Kam tím mířím? Kdysi jsem kdesi četl zajímavou úvahu, že spisovatelem se pisatel stává, teprve když se jeho knihy prodávají v antikvariátech. (Dokonce jsem ex post zaznamenal údajný výrok Ivo Šmoldase, že ti nejlepší spisovatelé napíšou v životě jen jednu knihu, aby se to lépe pamatovalo). Možná na tom něco bude, když původní cena výtisku nestačí dnes uhradit ani požadované poštovné. Tak jsem si sám sebe, patřičně zhodnoceného, znovu koupil. Další exempláře mi prosím nenabízejte, takový kanibal zase nejsem. Žert je vtipný pouze poprvé.

Pokračování článku »

Antonín Tichý

 
Pohled na svět z kadibudky

Náchodský rodák a krkonošský patriot, bezpartijní a dosud netrestaný, žije ve Svobodě nad Úpou. Po neúspěšném pokusu být lesníkem se vyučil kolářskému řemeslu. Zbytek předdůchodového věku pracoval jako truhlář. Je literát samouk, od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku, hlavně v časopise Krkonoše - Jizerské hory, vydávaném Správou KRNAP ve Vrchlabí, v sezónních novinách Veselý výlet, vydávaných stejnojmennou galerií Pavla a Lenky Klimešových v Horním Maršově a v experimentálním půlročníku Výčepní list, který obětavě vydává Rodinný výčep manželů Rýgrových v Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Je členem redakční rady některých těchto periodik.

Foto Ctibor Košťál

Pokračování článku »

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.