Nejprve musela vyjít knížka: Úpa známá i neznámá. Následovala pozvánka na neokázalou prezentaci do trutnovské Galerie Draka:
Křest výjimečné publikace v Galerii Draka
V pátek 27. října od 17:00 hod. se v Galerii Draka odehraje křest výpravné knihy Úpa známá i neznámá. Knihu vydává liberecké vydavatelství BOR. Vedle hlavních autorů Evy Koudelkové a Aleše Fetterse se na knize podíleli i regionální publicisté Antonín Tichý a Otto Štemberka. Knihu bude v rámci křtu možno zakoupit za významně zvýhodněnou cenu 300,-Kč. Knihu představuje hlavní autorka následujícím textem - Eva Koudelková, Aleš Fetters, Otto Štemberka, Antonín Tichý: Úpa známá i neznámá. Knihou o řece Úpě navazujeme na podobně pojatý svazek věnovaný Metuji. Sledujeme v ní tok řeky od pramene až po ústí do Labe a cestou si všímáme mnoha zajímavostí, jež se vyskytují jak na samotné řece, tak především v blízkém sousedství, vymezeném množstvím jejích přítoků. Zajímavý je už prostý fakt, že Úpa pramení vysoko v Krkonoších a svoji pouť končí v rovinaté nížině kolem Jaroměře. V okolí řeky najdeme vedle přírodních krás cenné památky sakrální a lidové architektury, historická města i obce, zámecké stavby i hradní zříceniny, rozsáhlé pozůstatky důlní činnosti, množství mlýnů a elektráren, ale nelze nezmínit ani doklady intenzivní průmyslové výroby v první polovině toku Úpy. Naše kniha není vlastivěda ani průvodce, chtěla by sloužit jako pozvánka na svébytný výlet do krajiny označované jako Poúpí. A protože k výletům patří také fotografie, které mají umocnit dojem, najde jich zvídavý výletník v naší knize přes čtyři stovky. DPC 399 Kč, ISBN 978-80-88367-32-1, 264 s., vazba šitá, tisk čtyřbarevný.
Můj názor na slovo křest mimo církevní liturgii je dostatečně znám jako hlas volajícího na poušti již od dob mého prvního literárního počinu. Přesto se stále vesele křtí knihy uváděné do prodeje, zlaté desky zpěváků, každé jen trochu atraktivní mládě v zoologické zahradě, lodě spouštěné na vodu, dostavěné tunely a což je úplně nechutné i tanky a děla v době válečných událostí. To vše často za účasti i nejvyšších hodnostářů církví tušících profit. Určitě by se nikdo neodvážil nazvat mě pánbíčkářem. Ačkoli pokřtěný jsem nepraktikující katolík se spoustou výhrad k pojetí náboženství. Jsou však zásady, které by se ctít měly i když jsou většině společnosti k smíchu. Člověk si údajně zvykne i na šibenici. Tak si tedy zvykám i na tento nešvar, protože výsledek nejen pískání proti větru je ponižující. Chodím tudíž na křty zejména když všechno ostatní kromě toho jednoho slovíčka je v ažúru a podle mého gusta.
