Freiheit

Každý člověk je prý originál. Kolik člověků, tolik odlišností, řekl by lingvista milující nonsens. Někdo má rád vdolky, někdo koláče - viď babi! Podivín, kterého občas potkávám v koupelně, má například neadekvátní zálibu v miniaturních obrazových rámečcích. U těch oválných je to přímo posedlost, ale údajně se to dá léčit. Nejraději by jimi potloukl všechna volná místa na stěnách svého příbytku. Jen málokterý je dekorativní sám o sobě aby snesl zavěšení na stěnu bez čehokoliv, co by rámoval. Zatímco většina estétů považuje za normální k získanému obrázku hledat vhodný rámeček, u nás v domě je to přesně naopak. Někdy lze požádat i věhlasného autora se smyslem pro humor, aby do sebevětšího nesmyslu něco namaloval. A může to být třeba atypický rám od zrcadla, zadní strana houslí nebo bok od víka šicího stroje. Ne každý umělec je ale Vladimír Komárek nebo Iva Hüttnerová. Chudý horák si zpravidla musí poradit sám a „povlékat z vlastních zdrojů". Čili kopie, tisky, fotky. Punc originality může dodat volba námětu. U cvoka se zájmem o regionální historii soudný divák jistě očekává galerii portrétů významných osobností z nejbližšího okolí spíš, než pohled na Fudži ve vycházejícím slunci nebo Fontánu di Trevi - pochopitelně bez koupající se Anity Ekberg. Překvapení se tudíž nekoná. Kdo ale jsou ti strejci, autorovi z neznámých důvodů blízcí, o kterých pár mil od Krkonoš i když je to místnímu patriotovi k neuvěření, ledaskdo možná v životě neslyšel? I přes to, že jejich věhlas většinou přesahoval hranice české kotliny. Všichni vy ve Slezské, v Lovosicích, Horšovském Týně, Pelhřimově, všichni vy dím: pokud nevíte a chtěli byste to vědět, tak právě vám je určeno stručné curriculum vitae jednoho každého z nich.

Ten úplně nahoře ze všech nejmenší, i když zdaleka ne věhlasem je průkopník výroby papíru a zakladatel svobodské papírenské dynastie Maria Josef Ferdinand Louis Prosper Piette, toho jména první (13. března 1806 Štrasburk - 11. prosince 1872 Praha). Potomek starobylého rodu z Lucemburska zahájil jako první v Rakousko - Uhersku výrobu jemného cigaretového papíru v „Císařském mlýně" v Praze - Bubenči. Ve výrobě pokračoval od roku 1866 v nově budované továrně ve Svobodě nad Úpou. V horní řadě zleva následuje dvorní rada MUDr. Josef Karl Eduard Hoser (30. ledna 1770 Ploskovice - 22. srpna 1848 Praha) všestranný vědec, cestovatel, sběratel a mecenáš píšící německy. Pro krkonošskou literaturu je nepřehlédnutelným přínosem jeho dodnes citovaná monografie „Das Riesengebirge" z roku 1803 přibližující především život a kulturu horalů z Krkonoš. Mladíček hned vedle je svobodský rodák a čestný občan města, příslušník lnářské rodiny Etrichů, otec světoznámého konstruktéra a průkopníka letectví, Ignác (21. července 1839 Svoboda nad Úpou - 18. února 1927 Trutnov). Že se jeho nemalé zásluhy o rozvoj letectví a především textilního průmyslu včetně nespočtu technických vynálezů smrskly v obecném povědomí na marginální zavedení spiritismu do Krkonoš, je klasický úděl velikánů. Známá tvář po jeho levici patří nejslavnějšímu svobodskému průmyslníkovi „Otci Krkonoš" filantropovi a mecenáši jehož odkaz je v regionu stále živý. Je to c. k. komerční rada Eduard Maria Prosper Piette - Rivage, syn prvně jmenovaného, majitel papírny, čestný občan a opravdový šlechtic duchem, jehož netřeba představovat (30. listopadu 1846 Beckingen - 1. března 1928 Maršov I). A další těžká váha. Jan Nepomuk František hrabě Harrach (2. listopadu 1828 Vídeň - 12. prosince 1909 Vídeň). Český šlechtic, majitel panství Jilemnice, rytíř Řádu zlatého rouna, podnikatel, politik a mecenáš. V jeho bohatém životopisu září jako perlička lví podíl na zavedení lyží do Krkonoš. Ale www.freiheit.cz opravdu není Wikipedie. Další na řadě je Rudolf Czernin - Morzin (8. ledna 1855 Praha - 5. září 1927 Vrchlabí). Kromě řady dalších panství držel krkonošské velkostatky Vrchlabí a Horní Maršov, k nimž před zánikem monarchie a pozemkovou reformou patřilo přes 17 000 hektarů půdy, především horských lesů. Dědičný člen Panské sněmovny a odborník na stavby železnic, majitel pražského paláce kde je dnes rumunské velvyslanectví, byl tudíž jedním z největších krkonošských pozemkových magnátů. Sousedství s trutnovským doktorem Alfredem Zdekauerem ověšeným řády a vyznamenáními v šaškovské čapce s rolničkami je výtrysk ryzí recese. Celosvětově rozšířený pánský spolek Schlaraffia založený v roce 1859 v Praze se k humoru vždy hrdě hlásil. Trutnovská pobočka přijala latinské jméno pohoří - Gigantea a byla vzorem vyhlášené svobodské stolní společnosti „Ecke Freiheit". Nemůže následovat nic jiného než důstojnost sama. Eduard Rudolf Petrák (22. listopadu 1855 Horní Branná - 27. září 1931 Praha). Zakládající člen Rakouského Krkonošského spolku, propagátor turistiky a zimních sportů. Učil na Krausových Boudách a posléze na Piettově soukromé škole v Maršově I kde začal vydávat v jazyce německém spolkový časopis „Krkonoše slovem a obrazem". V roce 1888 vydal průkopnického a plnohodnotného ilustrovaného průvodce po Krkonoších. Nakonec jako devátá vlna jen bez té legendární negace, tak trochu mé dítě, podnikatel ze Slaného, mecenáš a sebevrah Max Hirsch (*1856 Olomouc - 5. července 1898 Slaný). Kdyby nic jiného, tak velkorysým darem bohužel již zaniklé Maxovy boudy na hřeben Rýchor si mě získal a času věnovaného na jeho „objevení" nebudu nikdy litovat. Docela zajímavá partička u jednoho stolu, není-liž pravda?

***
Samozřejmě i na provokativní otázky hlasatelů genderové vyváženosti „A co ženy?" jsem připraven. Minulá století byl společenský život, ať se nám to líbí či nikoliv ve znamení mužského šovinismu. Tvrdit opak by bylo zkreslování dějin. Vynikající dámy však lze najít v každé době. Podle jistého bonmotu prý stojí za úspěchem většiny mužů. Třeba se mi někdy příště podaří zkompletovat stejně zajímavou sestavu ze samých paní a dívek se vztahem k našim krkonošským končinám. Podezírat zrovna mě z negativního vztahu k opačnému pohlaví doufám nikoho nenapadne. Zatím nabízím P. T. čtenářstvu „pánskou jízdu" uvedených veličin ještě jednou třeba i trochu jinak.

In.: Svoboda fórum XXXIV. ročník / číslo 878 / říjen 2023