Nic není jak bývalo! /Někdy je to dokonce lepší./

 
Nová budova lesnické školy ve Svobodě nad Úpou

Nesporným architektonickým přínosem posledního desetiletí do celkem neměnného vzhledu Svobody nad Úpou je vedle pensionu s pečovatelskou službou areál středního odborného učiliště lesnického. Neznalými turisty je často pro své umístění docela pochopitelně považován za moderní vícehvězdičkový horský hotel. Také interiéry, splňující slušný mezinárodní standard, by je v omylu jen utvrdily. Asi se tak vtírá do mysli duch původního objektu, který hotelem opravdu byl.

Pokračování článku »

Čí byla Sokolka?

 
Chata Sokolka na Rýchorách

Ani privatizační tahanice o spolkový majetek nejsou novinkou posledního desetiletí. Také po II. světové válce uplatňovaly nástupnické organizace německých spolků své majetnické právo. Ve Svobodě nad Úpou zkonfiskovala hrstka sokolů nynější sokolovnu a s apetitem hladového jedlíka se rozhlížela po dalším soustu. V archivu jejich předchůdců z Turnvereinu se zachovala smlouva ze dne 3. 10. 1932 o koupi pozemku na Rýchorách č. kat. 250, od rolníka Wenzela Kocha z Rýchor č. 17. Tři roky nato 5. 10. 1935 zde svobodští sportovci slavnostně dokončili stavbu dřevěné chaty nazvané Turnerhütte. Proč ji některé mapy uvádějí jako Jahnbaude se mi zjistit nepodařilo. V roce 1947 požadoval náčelník Sokola ve Svobodě nad Úpou Antonín Krátký o zaknihování i tohoto konfiskátu pro potřeby výcvikového střediska sokolské mládeže. Bratři z trutnovské organizace byli však silnější, a tak je chata známá pamětníkům jako trutnovská Sokolka. Vzhledem k poloze v chráněné rezervaci a především k využití jako odchovny tetřevů pro KRNAP, je objekt současným návštěvníkům Rýchor více méně utajen.

Pokračování článku »

Jde to!

 
Svoboda nad Úpou č. 442 - bývalá tiskárna

I ve Svobodě nad Úpou se poslední dobou občas rozzáří některá z šedivých oprýskaných fasád někdejších honosných měšťanských domů s bohatou štukovou výzdobou z konce 19. století. Ne vždy se podaří zachovat proporční vyváženost jednotlivých zdobných prvků členitého průčelí, poničeného navíc dřívějšími neuváženými úpravami dveřních a okenních otvorů. Nevhodné barevné tónování, od štukových ornamentů vyprázdněných ploch, dodává mnohému z nákladně opravených domů vzhled pouťových kulis ochotnického divadla. Že lze s citlivým přístupem k tradičnímu vzhledu budovy dosáhnout i velmi příznivého výsledku, dokládá obnova jednoho z nejstarších domů odvěké hlavní uliční tepny kdysi hornického městečka, bývalé Feixovy tiskárny s původním číslem 42. Na osobitém výrazu trvale chráněného památkového objektu, s unikátní dvojitě mansardovou střechou, příliš neubralo ani nešetrné zvýšení úrovně přilehlé komunikace v nedávné době. Dům sloužící dnes pouze obytné funkci, pulzoval ještě po roce 1945 činností úspěšné tiskárny bratří Volhejnů, dodnes připomínané množstvím zajímavých propagačních tiskovin z té doby. Jednoduchá a ukázněná barevná kombinace fasády svítí jako příklad sousedům.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2003/1

Pokračování článku »

Století na stráži

 
Sv. Jan Nepomucký u mostu přes Úpu

První zmínku o svobodském mostu přes Úpu datovanou rokem 1553 lze najít, jak jinak, v trutnovské kronice Simona Hüttela. Od pradávna se zde vybíralo mýtné, jehož taxy jsou obecními kronikáři pečlivě zaznamenány. Polovina výtěžku náležela panstvu ve Vlčicích, druhá sloužila obci na údržbu mostu a kuriózně i na úhradu nákladů na údajně nevýnosné zlaté doly na Rýchorách. V roce 1703 byl stařičký dřevěný zastřešený most stržen povodní a narychlo zbudované provizorium sloužilo celých devět let. Teprve v červenci 1712 byl zprovozněn nový, opět dřevěný most. S drobnými opravami sloužil až do roku 1892, kdy byl pro havarijní stav zbořen. Otto Fiedler a Václav Havránek, stavitelé z Hostinného, postavili za účasti italských kameníků na jeho místě celkovým nákladem 14 200 zlatých, klenutý jednoobloukový most z kamenného zdiva. Žensky rozmarná řeka Úpa ho však za svůj nepřijala - za pouhých 5 let jej smetla mohutnou povodňovou vlnou roku 1897. Rok nato jej nahradila 20 m dlouhá moderní železná nýtovaná konstrukce, která po celkové opravě začátkem devadesátých let minulého století, slouží dodnes. Oba mostní pilíře postavila v rámci popovodňových prací na regulaci řeky vídeňská firma Rella a Neffe. Od roku 1900 stráží most kamenný Johánek, v těchto místech už třetí v pořadí. Původní pískovcovou sochu, stojící na druhé straně, vzala s částí mostu zmíněná velká voda. Náhradní dřevěná figura v zasklené „kapličce" se zas nelíbila tehdejšímu faráři Fuchsovi, který byl hlavním iniciátorem veřejné sbírky na současný, nedávno opravený pomník. Stůj při nás ještě dlouho, svatý Jene!

In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/8

Pokračování článku »

Stolní společnost „Kout Svobody"

 
Znak svobodské stolní společnosti "Ecke Freiheit"

Poslední třetina 19. století přinesla do zemí Rakousko - Uherského soustátí bouřlivý rozvoj spolkového života. Později mnohokrát opěvovaná „belle epoque", vyplňující téměř padesátiletí z předlouhé vlády předposledního habsburského mocnáře Františka Josefa I., vymezená prusko - rakouským konfliktem v šestašedesátém a začátkem první světové války, byla příznivě nakloněna i vzniku roztodivných stolních společností „štamgastů" vyhlášených pražských kaváren stejně jako zapadlých venkovských hospůdek. Gigantického rozměru Schlaraffie, expandující od roku 1859 z Prahy postupně do všech světadílů, jejíž pobočky před nástupem fašizmu v Německu hustě pokrývající mapu světa, vznikaly i v těch nejexotičtějších místech /pokud se tam sešli alespoň tři Němci/, nedosáhla žádná jiná.

Ilustrace Eva Rýgrová

Pokračování článku »

Pod křídly archanděla

 
Pomník padlých 1914 - 1918 Svoboda nad Úpou od Emila Schwantnera

Dalším zmizelým monumentem trutnovského fenoménu jménem Emil Schwantner je pomník svobodských mužů, kteří v rakousko - uherské uniformě položili život za svou domovinu ve válečných letech 1914 - 1918. Stával poblíž kostela sv. Jana Nepomuckého, poněkud vpravo od nynější dřevěné plastiky Růžencové Panny Marie, přenesené sem díky P. Jaroslavu Tyrnerovi ze zrušeného hřbitova v Trutnově na Kryblici a vysvěcené v den prvního výročí jeho autonehody 22. 8. 1979.

Foto archiv Veselý výlet

Pokračování článku »

Poodhalené tajemství

 
Dům čp. 507 po obnově

Některá data z dějin města Svoboda nad Úpou,která mají vztah k domu č. 107 /507/ a jeho dřívějším majitelům.

*

Svoboda nad Úpou, původně rušné hornické středisko v podhůří Krkonoš, není příliš bohatá na významné stavební památky. K těm prvořadým patří bezesporu Památkovým úřadem již před rokem 1950 evidovaná a od roku 1963 státem chráněná kulturní památka, pozdně barokní /rokokový/ dům z poloviny 18. století, nesoucí dnes č.p. 507 v ulici 5. května. Zděný měšťanský dům se šířkovým průčelím, děleným toskánskými pilastry a s rokokovou štukatérskou výzdobou fasády, má do sedlové střechy, původně kryté šindelem, vysunut obytný vikýř s okrasným, segmentově zakončeným štítem, na jehož postranních pilířích stály, zřejmě později umístěné, pískovcové vázy. Díky celkem epizodní události ze září roku 1779, kdy zde ve dnech 12. a 13. dvakrát přenocoval budoucí císař Josef II. při inspekční cestě po bojištích nedávno skončené t. zv. bramborové války s Pruskem, byl dům uchráněn radikálních stavebních proměn nejen v exteriéru, kde se stavební zásahy omezily naštěstí jen na několikerou změnu střešní krytiny /šindel, eternitové šablony, plech/ a funkční úpravy některých dveřních a okenních otvorů, takže celkový výraz průčelí byl prakticky zachován, ale i v interiéru s převážně původními klenbami stropů, nezvykle prostorným schodištěm i pozdějšími dobovými doplňky, jako jsou dveře, kované zábradlí na schodišťové podestě a pod.

Pokračování článku »

 
« 1 52 53 54 55 56 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.