Freiheit

Kdo by neznal aspoň ty nejznámější o Sněhurce a sedmi trpaslících nebo o Popelce? Animované filmové pohádky z dílny Walta Disneye se zapsaly do myslí mnoha generací. K stáru se to většině lidí v hlavě poněkud míchá, a když se člověk oklikou vrací do dětství, může poplést ledacos. Celoživotní nekuřák při pohledu na sedm popelníčků dostane ťafku jako by si dal dlouhého jointa špeku. Což prý je výrazivo znalců pro osobně sbalenou Marjánku. Vždycky když se za nějakou takovou pěkně rostlou ohlédnu, ujišťuji se v duchu, že i když držím dietu, mohu si prohlídnout jídelníček. Při prohlížení těch sedmi sběratelských kousků z kuřácké výbavy jsem hledal nějaký pohádkový nadpis a napadly mě Popelčiny popelníčky. Udělat z jednoho střevíčku sedm popelníků, to je jako vecpat Sněhurce do chaloupky v lese se sedmi postýlkami jednoho přerostlého skřeta jménem Koloděj. Použít jednotné číslo mi brání stud a dobré vychování. Přestože doba zhrubla a servítky si neberou ani nejvyšší státní představitelé já volím nepoetický, neprovokativní, nenápaditý název. Vždyť o představení těch nádobek, díky kterým neklepe popel na podlahu ani ta hrstka kuřáků setrvávající u klasické cigarety nebo doutníku i za cenu, že nejsou „In" když nevapují, jde především.

Jako první představím keramický popelník, který se do hromadného snímku nevešel, protože by mi naboural celou sedmičkovou pointu. Má nejmilejší ho měla ve výbavě, takže jsem ho vlastně vyženil. Výtvarnice Jarmila Formánková navrhla celý set s dekorem nazvaným „Pyžamo" pro porcelánku Ditmar Urbach (Spojker, n. p.) závod Teplice. Souprava sklidila velký úspěch na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a patřila k oblíbenému stylu šedesátých let. Na obrázku je popelník první zleva. Kulatý hnědý reklamní popelník žacléřské porcelánky Theodora Pohla je upravený disk z vysokonapěťového elektrického izolátoru, jednoho ze stěžejních výrobků firmy. V dávných dobách jsem ho sehnal na jedné sběratelské burze ve Dvoře Králové nad Labem a od té doby jsem ho už nikde jinde neviděl. Podobný izolátor koulí dva svalovci od významného trutnovského sochaře Emila Schwantnera na dalším firemním porcelánovém popelníku téže továrny. Ty se kupodivu vyskytují ve více exemplářích. Třetí zástupce křehkého materiálu je popelníček ve tvaru lžičky na odložení jednoho cigára s malovaným rustikálním výjevem drůbeže z venkovského dvorku. Značka na dně napovídá. Zato ukázkový reprezentant líbivého uměleckého slohu secese, klučina zahalený do leknínového listu odlitý z mosazi je navíc citová záležitost. Pochází z majetku šlechtického rodu Rombaldů ze zámku v Odlochovicích a paní hraběnka Františka provdaná Kohoutová, která jako vdova bydlela v neuvěřitelně nuzných podmínkách ve Svobodě nad Úpou, mi ho věnovala. Mosaz je pro drobné secesní umělecké i užitné předměty jako stvořená. Slitina mědi se zinkem vyleštěná do vysokého lesku připomíná mnohem cennější kov a nadarmo se jí neříká kočičí zlato. Naopak z patinované mosazi je baletka s nařasenou sukní. Byl by přímo hřích poskvrnit ji nechutným zlozvykem. Už léta slouží jako závěsná dekorace a hmotný kontrapunkt stylovým litografiím Vladimíra Suchánka. Z podobného kadlubu je do třetice další kovový odlitek, tentokrát z hliníku, představující pantátu hajného. S přimhouřením obou očí by se typický vousáč v myslivecké kamizole mohl vydávat za Krakonoše. Což bych ovšem u nás v Kérkonoších raději nezkoušel. Co je malé, to je milé. Takže nejlepší nakonec. Skleněný trojhránek pro tři kuřáky opisující charakteristický karling královny pohoří Sněžky býval oblíbeným suvenýrem ze zdolání jejího vrcholu. Dnes by skláři určitě nestíhali.

Nepublikováno