Freiheit

V Numismatickém časopisu dvojčíslo 3,4 - 2025, který vyšel začátkem srpna, mě zaujal zajímavý článek sběratele Martina Marka z Plzně, nazvaný „Bronzové medaile věnované kapitánu Otakaru Jarošovi". Hrdinu od Sokolova, který jako první cizinec od začátku druhé světové války obdržel „in memoriam" nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina Sovětského svazu dokonale zneužil poválečný komunistický režim v Československu. Kapitán Jaroš (1. srpna 1912 Louny - 8. března 1943 Sokolovo) důstojník československé armády a příslušník samostatné čs. jednotky v SSSR zformované v Buzuluku, bytostný Skaut a Sokol, vlastenec, který přímo nesnášel komunisty, byl po válce vyzdvižen na piedestal jako ikonický bojovník za vítězství komunistické ideje. Dodnes jeho jméno nese nespočet ulic, náměstí a škol ve městech po celé republice. Vedle Jarošova obsáhlého medailonku je stěžejním námětem fundovaného článku popis několika bronzových medailí s jeho portrétem. Tentýž vojenský portrét z profilu v zimní výstroji s ušankou a kožešinovým límcem z ateliéru Španielova žáka sochaře a medailéra Jiřího Prádlera (1929 - 1993) je i na regionální sportovní medaili z nevšedního materiálu pyrostatu, o které se autor v textu rovněž okrajově zmiňuje. Tímto kolegovi Markovi děkuji za impuls. Připočtu-li, že se Jaroš narodil v srpnu a rok před mým příchodem na svět pracoval krátce na poště v mém rodném Náchodě, se kterým je spjat i zmiňovaný Otakar Španiel, nebo že kupička novoročenek od kamaráda Pavla odesílaná z trutnovské ulice kpt. Jaroše už se nezvětší a zejména, že atypická medaile je výrobkem někdejší Pohlovy porcelánky v Žacléři po zestátnění přičleněné k podniku Elektroporcelán Louny, která po zprivatizování dodnes působí pod názvem Keramtech, spol. s. r. o. je důvod usednout ke klávesnici víc než pádný. A to zcela pomíjím první Jarošův anonymní posmrtný portrét s ušankou symbolizující východní frontu na poštovní známce ze sběratelsky oblíbené série Londýnské emise z roku 1945. Představovala padlé hrdiny československé zahraniční armády a na jejím vydání měl zásluhu jistý „doktůrek práv", pracovník exilové vlády Antonín Tichý (1907 - 1988), jehož vynikající publikace o paraskupině Antimony vysazené v Protektorátu „Nás živé nedostanou" je na internetu často tvrdošíjně nezaslouženě připisována mé maličkosti. Mnohem později vyšlo najevo, že pro většinu pozdějších Jarošových portrétů charakteristická ušanka je podfuk zhotovený fotomontáží. Předem varuji zvědavce, kteří při ověřování údajů spoléhají na „umělou demenci" AI.

Dálkový pochod přes Krkonoše se zrodil v hlavách členů turistického oddílu při TJ Lokomotiva v Trutnově a IX. ročník v roce 1975 byl údajně poslední. Jako pořadatel byl uváděn Svazarm, což bylo pro tehdejší dobu příznačné. (Svaz pro spolupráci s armádou byla branná organizace ustavená v roce 1951 podle sovětského vzoru). Pochod dlouhý 80 km se startem v Trutnově a účastí turistů z celé republiky organizovali většinou tahouni z turistického oddílu Míla Bínová, Manfred John, Ladislav Lokvenc a hrstka dalších. Upomínková účastnická medaile je vylisovaná v žacléřské porcelánce ze žáruvzdorné keramické hmoty pyrostat, zavedené do výroby v roce 1964, ze které se vyrábějí nosiče spirál u elektrických topných těles, sítka a filtry na slévárenské lití kovů nebo boilerové válečky. Medaile má v průměru 60 milimetrů a tloušťku v nejvyšším místě reliéfu 9 mm. S přiznáním pískové barvy a drsné struktury původního materiálu nenese žádnou zkratku medailéra ani značku výrobce. Pouze při horním obvodu je malý kruhový otvor pro závěsnou šňůrku nebo stužku. Není to první ani jediný experiment jak využít tvárný materiál (nejspíš i levnější než běžně užívané kovy) a možnosti strojního vybavení porcelánky k lisování medailí a plaket mimo hlavní výrobní program. Jedna z předešlých závěsných obdélníkových plaket zmiňované akce měla jako ústřední obrazový symbol Sněžku. Je známá celá dlouhá řada porcelánových bíle glazovaných plaket zimního lyžařského přejezdu Rýchor pořádaného TJ Baník Žacléř i zimního přejezdu Krkonoš téhož oddílu nebo přechod Krkonoš z Harrachova do Žacléře v režii TJ Sparta Úpice. Unikátní je svobodská medaile Krkonošského poháru ve stolním tenisu ze žlutě probarvené jemné kameniny nebo kuriózní závěsná porcelánová plaketa 1. máj z domalovaného biskvitu se stylizovanou holubicí míru a několik dalších. Většina v podstatě apolitických sportovních podniků byla s poplatností době zasvěcena nějakému prorežimnímu výročí. Konkrétně jak lze vyčíst z ukázek sjezdu KSČ, únoru 1948, spartakiádě. Proč se v roce 1975 stal námětem medaile Otakar Jaroš je zastřeno tajemstvím. Trutnovská škola kpt. Jaroše se tak jmenuje od roku 1952, ulice na Dolním Předměstí od začátku 70. let, ale nevidím souvislost. Spojení sídla výrobce Elekrtoporcelán Louny s Jarošovým rodným městem, kde je pamětní deska od Jiřího Prádlera s totožným medailonem instalovaná 8. května 1960 je z kategorie „Přání otcem myšlenky".

Nepublikováno