Kapitální kus

25. listopadu 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Srnčí trofej

Každý správný chlap je založením lovec. Abych hned na úvod nebyl nařčen ze sexismu, uznávám, že to může postihnout i dámy. Říká se tomu atavismus a devět z deseti věhlasných akademiků z různých oborů se vzácně shoduje, že je to pudové. I s vynecháním lechtivých příběhů ze sexuální oblasti zbývá dostatek dokladů tohoto neblahého dědictví v genech údajného pána tvorstva z rodu Homo sapiens. Vždyť co jiného než lov stojí za většinou počínání mužů hodných toho jména od kolébky až do posledního vydechnutí? Ať už je to zdánlivě nesouvisející houbaření pupkatých tatíků nebo soupeření osvalených potetovaných chlapáků o všechny ty branky, body, sekundy, kteří na stará kolena s předstíranou skromností tvrdí, že mají poháry, medaile a diplomy na chatě ve sklepě v krabici od bot. „Tak určitě!" Či jen urputná snaha seriózních vašnostů posedlých sběratelskou vášní o získání toho nejmodřejšího Mauritia ve svém oboru. Nelze pominout ani pověstné lovy beze zbraní, ke kterým současný fotograf už ani nepotřebuje vláčet těžké a složité nádobíčko, když má v kapse mobil nebo na ruce miniaturní multifunkční chytré hodinky. Zcela zvláštní sorta jsou myslivci. Při jejich lovu musí opravdu vyhasnout životy a téct krev! Byť by se zelení mužíci tisíckrát utěšovali, že je to jen barva. Barbarsky zvráceně si vypreparované oběti vystavují na důkaz svého pašáctví a vybělené kosti uctívají při každoročních rituálech jako vyhynulí lovci lebek z Amazonie.

Pokračování článku »

Zimní motiv

20. listopadu 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Krkonoše v zimě (snad) - autor neznámý

„Pro upomínku na vaše podnájemníky" stojí psáno úhledným písmem nejspíš ženskou rukou na zadní straně nevelkého obrázku se zimní horskou tématikou, který by i s dekorativním rámečkem hravě zakryla poštovní pohlednice tak zvaného malého formátu jaké se posílaly ještě v padesátých letech minulého století. Čím si anonymní domácí podepsanou rodinu Šolínových tak získali, se už dnes nikdo nedoví. Ani zda vděční podnájemníci malbičku koupili, či ji maloval někdo z okruhu příbuzenstva nebo přátel. Signatura na obrázku vlevo dole je sice viditelná, ale k nepřečtení.

Pokračování článku »

Jak bude zítra?

15. listopadu 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Historický barometr s teploměrem

V dávnějších dobách, ještě dřív než pratáta televizních rosniček se sluncem v duši tahal za sebou na provázku dřevěného kačera a zlatovlasá Veronika v satirickém pořadu Tele-Tele deklamovala úvodní otázku s rošťáckým akcentem, stačilo zkušeným horákům mrknout na oblohu a bylo jim jasné kolik uhodilo. Nepotřebovali k životu ani známé rozhlasové hlášení - výška, tlak, teplota, rosný bod dnes v sedm hodin ráno. Nějaký ten měřící aparát, na který se mohlo nadávat, když ostatní metody selhaly, se ale většinou doma vždycky našel. Za okny horských chaloupek to býval jednoduchý malovaný domeček na počasí se střídavě vylézajícím panáčkem či panenkou v závislosti na vlhkosti vzduchu jaké v Janských Lázních kdysi vyráběl pan Fleischhans. V majetnějších měšťanských domácnostech byl módním doplňkem nóbl multifunkční barometr kombinovaný často s teploměrem. Ten na snímku má dokonce podél rtuťového sloupce obě užívané stupnice. Jak páně Réaumura, tak jeho kolegy Celsia. Kontrapunktem k strohé funkčnosti technických přístrojů je jejich adjustace do řezbářsky pojednané zdobené desky z dubového dřeva v historizujícím stylu poplatném dobovému vkusu. Dnes si lze předpověď počasí zjistit v jednoduché aplikaci na každém mobilu a i nejelegantnější miniaturní domácí meteostanice s množstvím funkcí včetně záznamníku jsou pozvolna technickým přežitkem. Jen počasí je stále nevyzpytatelné jako vždycky a i těm nejpravděpodobnějším předpovědím se Krakonoš jen směje do vousů.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Pověsil jsem mačky na hřebík

10. listopadu 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Železné "nesmeky" - památka na zapomenuté zimy

Za tohle symbolické konstatování mě kdysi chtěl v hospodě jeden agresivní slovenský ochránce přírody už značně pod vlivem dát jednu po čuni, domnívaje se, že se vytahuju týráním zvířat. Já sice kočky moc nemusím, radši mám ty přítulnější v přeneseném slova smyslu, ale tehdy jsem měl opravdu na mysli pouze kované železné horolezecké mačky, primitivní stoupací železa alias nesmeky, jaké údajně užívali už horští myslivci R - U ozbrojených sil ve Velké válce. Osobně jsem byl vždycky spíš lezoun než lezec a tak jsem tuhle zrezivělou relikvii přijal kdysi dávno jako originální dárek od všesběratele „Šedého vlka" jen jako dekoraci na zeď, pro horskou chalupu typickou. O jejich autenticitě se dá pochybovat. Zejména, když jediná vyražená značka na nich je C 2. To může až do fakty podloženého zjištění znamenat cokoli. Od velikosti boty v nějaké neznámé stupnici až po druhou rotu italské nebo francouzské armády (compagnia). Bývalý svobodský kronikář kaprál Bernard Hampel, přímý účastník bojů elitní jednotky horských myslivců na italské frontě se o tom v zápisech kronikáře nezmínil ani slůvkem.

Pokračování článku »

Cepín to není

08. listopadu 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Vždy po ruce

Zemědělské nářadí na mlácení obilí a křižáckých makovic se jmenuje:
a) Cop
b) Cyp
c) Cep
Bingo! Cé je správně! Cop je ozdoba holčičích hlav spletená z vlasů namáčená za našich školních let spolužačkám do kalamáře s inkoustem. To ještě mívaly holky dlouhé vlasy a do písanek se psalo ocelovým perem s násadkou smáčeným do inkoustu v kalamáři zabudovaném do školní lavice. Zato cyp nikdy neříkejte Ostravákovi! Hlupák, trouba, nemotora, nešika, idiot jsou jen útlocitné překlady pojmenování havířského nemehla v obhroublém slangu starých horníků přejatého z německého nářečí, kde v podobě Zipf znamená druhotně mužskou chloubu v kalhotách. Tolik jazykový koutek.

Pokračování článku »

Okénko do podzimního lesa

29. října 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Nakoukni a zatočí se ti hlava

Abych rozchodil a vydýchal trapno ze včerejší hradní frašky udílení nejvyšších státních vyznamenání a vůbec ne z lítosti, že mě hlavní dekoratér opět pominul, což se ostatně dalo čekat, jsem si o poslední říjnové sobotě vyšel ještě jednou do lesů. Šéfkuchařovi jsem svatosvatě slíbil, že už žádnou houbu neseberu, ani kdybych o ně zakopával. Ten úšklebek bych vám přál vidět. Abych dodržel slovo, nevzal jsem si ani košíček ani taštičku ani rybičku. Jen ten zatracený mobil pro případ ztroskotání. Jenže k probuzení loveckých atavismů stačí i to zabudované nedokonalé blikátko. V součtu s chatrným zrakem a třesoucíma se rukama to není žádná extra deviza. Výhodou je pouze to, že i hodně stará houba postojí třeba na jedné noze, i kdybych si v její blízkosti klekal jakkoli dlouho. Poslat výsledné fotky kolegům profíkům na některý houbařský web by mi bylo stydno. Mí čtenáři jsou na štěstí otrlí a na fotografické paskvily zvyklí, tak mi doufám oba kvalitu snímků prominou.

Pokračování článku »

Starý pardál a říjnové paběrky

23. října 2022    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Hřib smrkový starý skoro jako já

Původně jsem neměl v předposlední říjnovou neděli odpoledne vůbec v úmyslu jít na houby. Ale na vzduch jsem už musel, protože na mě po dlouhém pobytu doma všecko padalo. A kam může smutný chlap vypadnout než do hospody nebo do lesa? Přestože jsem v hospodě prožil několik dětských let, byl mi přírodní chrám ticha a pohody vždycky bližší než hlučný, zaplivaný, zakouřený a svádivý chrám neřesti i když většina těch přívlastků z dob mého mládí už dávno neplatí. Zprvu jsem se jen tak ploužil cestičkou po vrstevnici Kravího vrchu a vychutnával si blahodárný vlhký vzduch plný mlhy a podešťové nálady. Jenže jít netečně kolem otevřené náruče mého až donedávna důvěrně známého houbařského revíru na to nemám nervy. Však to znáte - jenom prstíček tam strčíme, jenom se rozhlédneme a hned zase půjdeme.

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 47 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.