V létě v šestačtyřicátém po světové válce (té druhé) mi ještě nebylo ani pět a byl jsem docela lekavé dítě. Což často zneužívala Frau Kuhn (chce se mi napsat stará, ale to by se současné mladistvě vyhlížející kočky mezi čtyřicítkou a padesátkou mohly urazit) když občas přišla k nám do hospody koupit citronovou limonádu pro svou milovanou vnučku Annelies. V nestřeženém okamžiku na mě obvykle vyštěkla šišlavé „Šiška - puj do pšíška!" a zapíchla mi ukazovák do pupíku. Kajícně přiznávám, že se mi docela ulevilo, když musela koncem srpna s několika dalšími německými starousedlíky do odsunu. Teprve dodatečně mnohem později mi došlo, že měla na mysli slavného husitského vojevůdce Jana z Kalicha. Od té doby si propastný rozdíl mezi Žižkou a šiškou pamatuji. Trocnovský loupežník mi ani přes chvalozpěvy mého tehdy oblíbeného spisovatele Aloise Jiráska k srdci nepřirost. Zato šišky, to je jiná! Už od mládí mě fascinovaly jejich zajímavé tvary a skoro z každé houbařské výpravy jsem si nějakou pěkně rostlou přinesl domů. Čím větší, tím líp.
Šišky
To jsou opravdové zázraky přírody, když se schoulené na pohled nenápadné šištičky v příhodný čas načepýří a zpod jednotlivých šupin se vysype početné okřídlené potomstvo v podobě droboučkých semínek a rozletí se ve větru hledat ideální stanoviště k zapuštění kořínků. Uplyne pár let a ejhle! Stojí tu ztepilá jedle, rozložitý smrk nebo štíhlá borovice s rozcuchanou čupřinou větví. Navíc jsou šišky, stejně jako hlemýždí ulity nebo krystalické drúzy nerostů jedinečným přírodním výtvorem ceněným jako výtvarný artefakt. Taková půlmetrová šiška borovice Lambertovy nadělá v interiéru větší parádu než leckterá rádoby umělecká plastika avantgardního umělce. Ty drobnější jsou zas neodmyslitelnou ozdobou dušičkových i adventních věnců. Také mlsné jazýčky si přijdou na své. Od pana Kašpara z jediné svobodské funkcionalistické vily „Colombo" architekta Lájose Fodora jsem kdysi dostal krásnou velkou šišku borovice limby. Z jednoho semínka jsem vypěstoval na zahradě pěkný stromek a i prvních šišek jsme se dočkali. Semínka jsou poměrně velká a chutnají jako exotické piniové oříšky. Ať si kdo chce, co chce, říká, stejně úplně nejlepší jsou ale bramborové šišky s mákem.
Nepublikováno