Freiheit

Ale kuš! Každý Bavorák v kožených gatích s padacím mostem by se rozřehtal, až by se za pivní břicho popadal a charivari - řetěz s roztodivnými přívěsky u pasu se mu rozcinkal. Na Oktoberfestu v Mnichově konaném letos od soboty 20. září do neděle 5. října se to návštěvníky pyšnými na své „Lederhose" a dámami v dirndlu tradičně jen hemží. A téměř všichni mají u pasu tu kuriózní ozdůbku - řetěz z masivního stříbra s přivěšenými broušenými drahokamy, mincemi, medailemi, loveckými talismany, drápy, zuby, růžky, parůžky i parohy podle osobního vkusu a spoustou další chamradě. Ženy prý v jemnějším provedení. Ale čert tomu věř v současné éře tetování, piercingu a jiných příšerností. Staří latiníci označovali slovem caribaria nepořádek, chaos, rozruch, virvál nebo šílenství. Podobné řecké karébaria znamená doslova „těžká hlava" čili kocovina. Odtud všechny ty lidové hlučné taškařice s břesknou kakofonní muzikou jako bakchanálie nebo masopust či závěrečný rej cirkusových artistů.

Ale tohle je přece šatlén! Kdysi módní a oblíbený přívěsek ke kapesním hodinkám. A ne ledajaký. Jako originální památku na Velkou válku si ho nejspíš vlastnoručně někde v závětří fronty nebo v zajateckém lágru zhotovil šikovný vojáček se smyslem pro humor. Možná legionář, možná bojovník věrný Monarchii. Jak jinak si vysvětlit tu nebezpečnou kombinaci spojení drobných ruských mincí s amatérsky zhotoveným medailonkem císaře Ftantiška Josefa I. z oficiálního připínacího odznaku? Kdysi nablýskaný spojovací řetízek ze stříbra s karabinkou je po těch letech pokryt patinou. Nese dekorativní závěs z dvanácti poniklovaných měděných mincí cara Mikuláše II. z Petrohradské mincovny s nominální hodnotou ½ kopějky ve dvou sloupcích po šesti kusech, v nichž jsou zastoupeny ražební ročníky 1897, 1898, 1899, 1912 a 1913. Ozdobný rámeček, jímž přívěsek končí je vyplněn jehlicovým vojenským čepicovým odznakem s podobiznou - slovy českého génia Járy Cimrmana - Franty Pepy Jedničky známého v českých zemích jako „starej Procházka". Zadní strana kruhového medailonku je kryta vypouklým „knoflíkem" z ořechového dřeva. Šatlén má podle encyklopedií svůj původ ve Francii 17. století ne nepodobný zmíněné součásti bavorského kroje. Zámožné hospodyně prý nosily na řetízku kolem pasu drobné kuchyňské nářadí, aby je měly pohotově při ruce. Badatelé si ve vymýšlení za vlasy přitažených volovin nijak nezadají s umělou inteligencí. Ale budiž. I kdyby to nebyla pravda, dobře se to poslouchá.

Nepublikováno