Trutnov - město mé školní docházky. Město objevů, prvních lásek i zklamání. Již osmdesát let mé „guberno". Pokud jsem měnil bydliště, tak jen v jeho hranicích. Vzpomínky na smutné zážitky blednou, hezké chvíle v paměti zůstávají. A stačí zaštrachat nějakou zasutou a dávno zapomenutou krabičkou, aby ožily s novou intenzitou. Zcela v duchu úsloví, že pořádek je pro pitomce, kdežto inteligent ovládá chaos, namlouvám si, že nejsem to, co jsem. Ač na oko obdivovaný puntičkář, přece jen když se věci celý život hromadí, stále častěji něco hledám. Přesně vím, že je to v psacím stole v těch zelených deskách ve spodním šupleti vlevo. No není! Zato až úplně na dně je obálka s fotografií rodného domu v Americe, kterou ne a ne najít v srpnu, když jsem se s ní chtěl pochlubit návštěvě. Minule jsem úporně hledal tu plechovou modrou pikslu od předválečných cucavých bonbonů Hašlerek, co jsem si jako kluk do ní ukrýval vzácné drobné „poklady" - šmuky, cetky, odznaky a tretky. Dnes na mě vypadl z kulaté červené papírové zcela anonymní krabičky tenhle mosazný smaltovaný přívěsek s ručně malovaným schematickým motivem trutnovského náměstí se starou historickou radnicí, kterému dnes vévodí socha Krakonoše, jehož jméno nese.
Mein liebes Trautenau
Dostal jsem ho na památku od jisté spolužačky, rodilé Trutnovačky, do které jsem byl jako nezkušený zajoch z vesnice beznadějně po uši zamilován po dlouhém škemrání, loudění a hory doly slibování. Ne, že bych ho snad nosil na řetízku na krku, tolik soudnosti jsem měl už tenkrát. Navíc bych se musel vzdát působivé miniaturní lidské lebky z laciné umělé hmoty, která byla v té době mým poznávacím znamením. Podotýkám, že nemíním nikdy do ničeho kandidovat, takže se nebojím, že by to na mě nějaký horlivý investigativní novinář vyštrachal. Trutnovský přívěsek jsem si ale považoval nad zlato. Až do chvíle, kdy se mnou obdivovaná krasavice začala podezřele natřásat před novým spolužákem, namyšleným blbem Viktorem. Z mého srdce ji vytlačila úžasná Monika z béčka. Jó, kde jen všechny ty krásky jsou? Je tu jen dědek, co se dojímá nad nalezenou tretkou.
Nepublikováno