Postřehy z ordinace

22. září 2025    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Kameník to vidí jinak...(montáž anti + CK foto)

Co skuhráte, vždyť stáří je prima, pravila mi onehdá paní doktorka Zina. Možná ale, že jsem se přeslechl jako čím dál častěji a řekla psina. V konečném vyznění je to však úplně jedno. Když se nad tím tak zamyslím, měla ve svých ani ne čtyřiceti letech docela pravdu. Stále ještě se, když je co, bez potíží najím díky v pořadí již šesté kompletní sadě zubů, jimiž mě dvakrát obdařila matka příroda a už počtvrté Vzájemná zdravotní pojišťovna. Když chci vidět a nepoznám příchozí dámu po ohmatu, prostě si nasadím brýle. S mírným doplatkem lze pořídit i slušivější obroučky než univerzální model z umělé hmoty od státu. Abych se nemusel na stará kolena učit znakové řeči, podstoupil jsem několikaměsíční anabázi nutnou pro získání lékařsky osvědčených sluchátek. Je to na dobré cestě, už se na nich pracuje.

Dokonce jsem si mohl vybrat crazy vínovou metalízu. Jako vyhlášený „přizdisráč" jsem odvážně zvolil neutrální stříbřitou, aby mi to za ušima ladilo s tím na hlavě. Dva nepatrné rohlíčky nabušené elektronikou jsou dražší než parádní pohřeb. Vybrat si mezi oběma možnostmi je secsakra dilema. Naděje, že se aspoň částečně zbavím negativních dopadů stařecké hluchoty, zvítězila. Jen nevím, zda mi nebude chybět hlasitý tinitus stále dokola vyhrávající neznámou melodii nějakého břeskného funébrmarše, na který už jsem si i s paralelním bubláním potůčku docela zvyknul. Občasné zavrávorání či podklesnutí v kolenou zaviněné zamotáním hlavy se nechá řešit dvojicí lyžařských hůlek a předstíráním seniorského nordic walkingu jako to činí mnoho mých vrstevníků. Jenže já jsem frajer libovej, kavárenskej. Už dlouho mám v chodbě u dveří připravenou šviháckou vycházkovou špacírku. Pokaždé když odcházím z domu, už už po ní sahám. Nakonec si v duchu řeknu - dnes ještě ne - a odkulhám bez ní. Už několikrát se mi to cestou zpátky do kopce nevyplatilo. Máte recht, děvenko. Je to sranda k popukání. Bohužel nesdělitelná. Každý si ji musí vychutnat na vlastní kůži. Ale kalhoty si stále ještě oblékám vestoje. (Vyšlo při příležitosti Světového dne afrických slonů 12. srpna a dnes 22. září těch asijských. Pokud laskavý čtenář nenalézá žádnou souvislost, není to se mnou ještě tak špatné).

Nepublikováno


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.