Freiheit

Mušle a lastury, škeble a ulity, schránky a kostřičky, krabi a krabičky. V té od dvacítky bulharských cigaret Slunce jsou vybělené krunýře malých krabů, kteří v příhodné době líhnutí lezli po pláži v hejnech jako mravenci. Všechno jsou to památky dovezené od světových moří a oceánů. Zhmotnělé vzpomínky na léto pod jižním sluncem, kdy dovážet přírodniny nebylo zdaleka tak problematické jako dnes. Mám kamaráda, který si dovezl živou škebli rodu Papadopulu z dávné dovolené v Řecku, a už jsou spolu přes čtyřicet let. Jak na ty mušličky tak zpětně koukám, dnes by to na pokutách dalo slušnou sumičku europeněz.

Za ranního rozbřesku, kdy vycházející slunce kreslilo na mokré pláži dlouhé stíny se mezi dary, které vyplavilo moře, daly nalézt i obří unikátní kousky ne jen šmelcová drobotina jako dnes, kdy zajímavé nálezy stihnou posbírat arabští roznášeči hotelových lehátek, aby je za mrzký peníz prodali movitým turistům. Ale i při pohledu na méně atraktivní ulity cizokrajných měkkýšů naskočí vnímavému člověku s fantazií v duchu neodbytný cvrkot cikád, uspávající šplouchání mořských vln, vzdálená rytmická hudba jen občas přerušená sirénou proplouvající lodi a na jazyku lahodná chuť slunečních paprsků zakletých do červeného vína. Zjitřená mysl přes závan jódu z tlejících chaluh v paměti zřetelně rozezná vůni opálené kůže té které konkrétní dívky. Stačí ošatka skořápek, aby se i starý korzár rozněžnil. Jediný paradox je, že jsem na dovolené u moře nikdy nebyl! Těch pár dní v dunách u studeného a nehostinného Baltu, kdy i v příjemném závětří proutěné plážové košatiny měla má milá husí kůži jako pralinky a pláže ostrova Hiddensee byly po ránu s prušáckou důkladností dočista vymetené, se nepočítá.

(Těch několik vybraných bych samozřejmě dokázal s pomocí strýčka Google pojmenovat i latinsky)

Nepublikováno