Freiheit

Do Krkonoš se v polovině května vrátilo zimní počasí. Na hřebenech napadlo až 25 centimetrů nového sněhu a v silném větru se tvoří nečekané závěje. Sněžení v květnu není sice na horách nic neobvyklého, ale aby se taková vrstva zejména po nezvykle teplém nástupu jara udržela, je docela šok. Boudaři i Horská služba mají většinou „přezuto". Neukáznění turisté bez dostatečného vybavení si tak užijí adrenalinu do sytosti. Bílo je i u nás na zahradě. Nebýt studeného vzduchu ze severu, tak je to docela příjemné pokoukání. Bílá, stejně jako černá nejsou z fyzikálního hlediska barvy, což ví každý bystřejší školák. Proč ale většina jarních květů září neposkvrněnou bělobou ví snad v nejbližším okruhu mých známých jen Krakonoš. Na zeleném podkladě svítí záplava bílých květů mnohem tepleji než studené sněhové vločky. I naše zpustlá, neudržovaná, zaplevelená, mechem prorostlá zahrada, která dávno zapomněla na bláhové sny o anglickém trávníku a se skromností okoukanou u svého majitele se smířila s tím, že bude jen občas pokosenou obyčejnou horskou loukou, se zahalila do potrhaného bílého krajkoví. Mé malířské umění skončilo u namalování prasátka jedním tahem, tak jsem tu pomíjivou nádheru nakreslil aspoň mobilním telefonem.

Hned úvodní skalnička, nenáročný miláček našich babiček se mi v prudkém záblesku odpoledního sluníčka moc nepovedla. Zvykl jsem si dělat všecko „na první dobrou" a nerad se opakuji. Navíc hrozí nebezpečí z prodlení. Květenství už má své nejlepší dny za sebou. Jsou prý to floxy (Pflox) ale nejspíš nějaký kříženeček. Inu dárek. Jedna z dávných pranostik hlásá, že když kvete hloh, většinou se ochladí. Aby ne, když se skoro každoročně ausgerechnet trefí do příchodu „zmrzlých mužů". Tavolníků je mraky druhů mám na zahradě dva. Bílý a von Houtteův. Letitým neodborným stříháním zdegenerovali, že už je od sebe sám nerozeznám. Ani trojpuk něžný (Deutzia gracilis - to si z neznámých důvodů pamatuji i latinsky) se nemá sestřihovat tak drasticky. Jenže ono se toho nemá... Komu by se nelíbila svída bílá? Tak třeba zrovna mě. Tenhle Asiat vypadá daleko líp v zimě a navíc se úžasně rychle rozcapuje. Já bych si ho na pozemek nikdy nevysadil. Bohužel dávný soused měl jiný vkus a svída ploty neuznává. Také brusnice chocholičnatá alias kanadská borůvka kvete obvykle bíle. Celkový záběr na přerostlý zplanělý keř mate ranními mrazíky zbarvenými listy. Za těch 50 let od výsadby platí nepřímá úměra - čím větší keř, tím menší bobule. Stejně je nakonec každý rok sežerou ptáci. Při sklopení zraku z keřů na zem zaujme bylina s nebeským jménem hvězda betlémská. Je to na pohled atraktivní nenáročná vytrvalá cibulovina. Nesil jsem, nesázel - vyrostla jen tak. I sladké lesní jahůdky jsou bujně rostoucí plevel, ale při sporadickém bloumání zahradou přijdou docela k chuti. Větší prevít jsou sedmikrásky. Ortodoxní angličtí zahradníci a kustodi fotbalových hřišť i golfových greenů mají při pohledu na ně osypky. Během několika let dokážou dokonale zahlušit trávník. Mě jsou sympatické svým lidovým jménem chudobky a hlavně dokonalou podobou s kopretinami, které milovala moje nejmilejší jediná manželka.

Nepublikováno