Freiheit

Vladimír Komárek (1928 - 2002) se toho nebál. Přestože většinu svých něžných snových obrazů rámoval jen jednoduchou bílou lištou, toleroval i ta nekrkolomnější přání potencionálních zákazníků. Alespoň v mém případě obliby starých rámečků dokázal přimhouřit oko i nad na pohled největší zhůvěřilostí, při které se jemnocitným estétům ježí poslední zapomenuté chloupky na těle. Vědomě dokázal kamarádovi pomalovat zadní stranu houslí, mě, ač jsme se ještě neznali, dle jeho vlastních slov „zmák" tajemnou krásku do rámu od zrcadla a později další skopičiny. Akt cudné dívky v oválném zlaceném rámečku získal časem punc rozkošné miniatury a holoubek na skále, vypadající spíš jako husa, napasovaný do kulatého orámování ciferníku kuchyňských řetízkových hodin je údiv budící kuriozita. Když jsem si rozměrný grafický list se třemi kyticemi konvalinek ve vázách zarámoval slaďucilínovou růžovou lištou, ťukali si znalci umění na čelo s opovržlivým konstatováním „Das ist Kitsch". Dnes jiní vědoucně pokyvují hlavou: "No jo, to je celý Komár."

Vladimír možná někdy překvapil sám sebe. Jako v případě oblíbeného motivu holoubků malovaných na přání jisté mladé dámy jako dekoraci do nového moderního bytu. Obraz opatřil starým německým bohatě řezaným rámem s rostlinnými rozvilinami od nějakého barvotiskového mysliveckého výjevu natřeným na bílo. Obdarovaná měla z té kombinace dlouho smíšené pocity. Ale je to originál od Mistra a z piety to tak zůstalo. Pootevřené okno nebo dveře se jako symbol objevují na Komárkových grafikách nesčetněkrát. Pochybuji, že se mezi jeho ctiteli najde ještě jeden trouba, který by se nerozpakoval vsadit komorní tisk do historického skleněného „patentu" na portrétní fotografii. A jako vrchol všeho to nazvat Windows 001.

Nepublikováno