Freiheit

Konec světové války před 80 lety jsem slavil za volantem svého obrněného vozu „Protected Jeep" z proslavené vánoční kolekce vyrobené v roce 1942 projížďkou po jediné bezejmenné Main street na zápraží rodného domu. Nejspíš jsem „daleko od hlučícího davu" neměl ani tušení, že byla nějaká válka. A kdybych snad chtěl z tehdejšího tři a půlletého mozečku vykutat nějakou živou vzpomínku, hrubě bych si vymýšlel. Ani že je snímek pinktlich z 8. či 9. května nemohu hodnověrně doložit, ale v toku dějin je to zanedbatelná maličkost. Stejně tak jsem nevěděl nic o masakru rozlíceným davem pochytaných německých vojáků utíkajících v hrůze před Rudou armádou do amerického zajetí jen pár kilometrů odtud na dvoře náchodského pivovaru. Rodiče, ač pamětníci o události nikdy nemluvili. Poprvé jsem krvavou odplatu civilistů, mnohdy s kolaborantským máslem na hlavě zaregistroval ve skvělém románu Zbabělci náchodského rodáka a spisovatele Josefa Škvoreckého. Měl jsem v životě štěstí potkat živou kroniku náchodských událostí Oldřicha Šafáře (8. února 1921 - 6. února 2004), svého času předsedu náchodské pobočky České numismatické společnosti kam jsem kdysi jezdíval na sběratelské schůzky. Několikrát v úzkém kruhu přátel přišla řeč i na toto ožehavé téma. Mé informace jsou tudíž z věrohodného zdroje - žádné jedna paní povídala. Není to zrovna lichotivá vizitka o lidské povaze.

Poněkud živější jsou mé vzpomínky z prvních poválečných let po přestěhování do kdysi převážně německého pohraničí. Strašáky Werwolfem, banderovci a vlasatci nás ještě dlouho držely poblíž máminy sukně v uctivé vzdálenosti od lákavých hlubin okolních lesů. Kupodivu nás menší kluky a holky nejvíc děsili tajemní vlasatci, které jsme si pod vlivem pohádkových knížek v dětské fantazii dokázali hrůzostrašně představit. Německý vlčák byl na řetězu skoro u každého druhého baráku. Vlkodlaka nikdy nikdo neviděl, jen se říkalo, že má větší zuby. No a banderovci to byli stále bojechtiví partyzáni, ale ne ti naši. Chtěli se jen probít ke kapitalistům na západ, aby mohli škodit. S nástupem do první třídy v září 1947 strachy vyvanuly vystřídány prozaičtějšími obavami z diktátu nebo písemky. Že ti bubáci s bujnou kadeří byli příslušníci jednotek generála Vlasova, Rusáci, kteří se přidali k Němcům a nakonec pomáhali při pražském povstání osvobodit Prahu, jsem se dovídal po částech mnohem později. Nedělám si iluze o žádné ze jmenovaných band. Nacisti, komunisti, rudoarmějci, svoloč amerikanskaja, banderovci, vlasovci - žádné mírové holubičky. Všechno semele válka. I ten nejmírumilovnější dobrák se promění v bestii, když jde o život. Ne všichni padlí jsou nevinní. I vítězové mají na rukou krev. Není co slavit!

Nepublikováno