Freiheit

Světová veřejnost zná fenomenálního fotografa Bohdana Holomíčka především jako osobního dokumentaristu disidenta a později prezidenta Václava Havla. Také díky dlouholetému přátelství s Havlem nafotil Bohdan stovky významných osobností veřejného života od světových státníků, politiků a umělců po ty domácí. Bohdan je ale především kamarád, spolupracovník, soused a známý tisíců obyčejných, šedivých a nezajímavých lidiček jako jsi ty i já napříč republikou. V regionu pod Černou horou, kde celý život bydlí, těžko hledat rodinu, která od něj nemá doma nějakou fotografii. Měl jsem tu čest stát před objektivem jeho laciného prvního přístroje značky Smena, když tento ještě voněl novotou. Bohdan své portrétní momentky na levném dokumentárním papíru s jednotnou charakteristickou úpravou a svéráznými popiskami načmáranými ledabyle tužkou chrlil už tenkrát na přelomu tuhých let padesátých do slibných šedesátek, kterým jsme si uvykli říkat sladká či zlatá s horečným kvapem mládí, a každého rád podaroval. A už tenkrát - bezvousý holobrádek v učednickém věku, samouk bez patřičného vzdělání, to byl hotový fotograf.

Dodnes si přesně pamatuji, jak se červenal, když jsem poprvé na autobusovém nádraží ve Svobodě zběžně prohlížel jeho svázaná albíčka a jsa o pár přehlédnutelných let starší mu ač rovněž nevzdělán předvídal zářnou budoucnost. Od těch dob shromažďuji občasné Bohdanovy fotky z návštěv i náhodných setkání v rodinných albech, stejně jako mnoho jeho dalších ctitelů. Dnes už dávno pracuje s moderní digitální technikou a jeho čím dál vzácnější staré snímky na papíře se na aukcích v uměleckých kruzích hodnotí vysoko. Víc než pětašedesát let se přátelstvím s ním vytahuji a nejinak je to i tentokrát, kdy se neuměle pokouším stvořit Mistrovi k nadcházejícím srpnovým narozeninám cosi jako medailonek z vlastních zdrojů. Záhy po sametovém závanu společenské změny, kdy jsem se z ničeho nic pasoval na samozvaného publicistu, byla jednou z mých prvních obsáhlejších reportáží v časopise Krkonoše 1996 /4 návštěva u Bohdana Holomíčka nazvaná „Lev z kotelny". Dodnes bych v ní neměnil ani čárku. S politováním konstatuji, že všem renomovaným Bohdanovým životopiscům (ale i mým!) bohužel dosud uniká. Leč dost samochvály. Je-li jí příliš, je prý stejně neplodná jako samohana. Za Bohdana, kumpána slavných i kmánů, mluví jeho fotografie laskavé k obrázku před objektivem, ať je to lidská tvář, krajina přes okénko auta, oprýskaná zeď dvorků či moderní architektura, zákulisí slavných scén nebo zátiší s pampeliškou. Na Wikipedii má Bohdan sáhodlouhou zaslouženou charakteristiku. Požádal jsem umělou inteligenci (AI) se zadáním základních parametrů o vygenerování jeho alternativního stručného encyklopedického hesla. Odpověď přišla vzápětí během několika vteřin - cituji: „Bohdan malý Holomek, světoznámý ukrajinský umělec žijící trvale v Česku, osobní fotograf tichého Tondy, starého muže, který v životě nikdy nic nedokázal."

V dílenském zátiší. Portrét, který se poved (výřez)

Setkání absolventů základní školy ve Svobodě nad Úpou po 30 letech fotil Bohdan v Lesním domě v Janských Lázních roku 1988. Jména zúčastněných seřazená podle abecedy, dámy pod dívčím příjmením, z nichž nejednu jsem měl kdysi taky v hledáčku, jen si už nevzpomínám proč, si pamětníci snadno přiřadí: Braunová Doris, Bret Josef, Carda Jindřich, Círová Inge, Círová Karin, Exner Eduard, Gebrt Karel, Gerychová Iva, Hájek Miroslav, Horák Viliam, Hušková Dana, Hynková Ludmila, Chocholoušová Jana, Klepalová Irena, Kobr Jiří, Kopřivová Hana, Kroulová Růžena, Lasík Vilém, Mindžák Štefan, Nováková Jana, Petráš Milan, Skrbková Jolana, Smolík Fernand, Sokolová Josefína, Svoboda Sláva, Šilerová Ivana, Vítová Libuše, Vlčková Lea, Zuzánková Marcela.

In.: Svoboda fórum XXXVI. ročník / číslo 896 / červenec - srpen 2025