Narozeni ve znamení lva

18. srpna 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
FJI. miniatura Jindřich Ulrich 1986

Za starého dobrého Rakouska - Uherska blahé paměti býval po dlouhá desetiletí 18. srpen významným dnem oslav císařského jubilea. Ten den se v roce 1830 ve vídeňském Schönbrunnu do kolébky Habsbursko - lotrinské panovnické dynastie narodilo arcivévodkyni Žofii budoucí Jeho Veličenstvo císař rakouský, král český, uherský, lombardský, benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský atd. atd....

Pokračování článku »

Hlavičky

12. srpna 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Detail "mistrovských" houslí

Lidský obličej je to první, co vnímáme při setkání s jiným člověkem. I když zejména muži mi jistě dají za pravdu, že to pokaždé nejde. Z výrazu tváře se dá vyčíst duševní rozpoložení. I proto jsou portréty vděčným a oblíbeným objektem umělců - malířů, řezbářů, sochařů, fotografů. Pokaždé při letmém ranním pohledu do zrcadla se tomu nepřestávám divit. Přesto mě vždycky přitahovalo použití obličejů i celých hlav na nečekaných místech. Ať už jsou to šklebící se maskarony ve štukatérské výzdobě historických fasád, nebo umně vyřezávané hlavičky dýmek, či rukojetě vycházkových holí dávných šviháků. Zatímco většina mých kamarádů si pod slovem hlavička představí okamžitě velikonoční nádivku s uzeným masem, můj zrak přitahují umné výrobky zručných řemeslníků ve vitrínách muzeí. Ani se nechce věřit, kolik takových ksichtíků nás obklopuje i v domácím prostředí. Tak jako si platfusáci s modrou knížkou často zdobí stěny šavličkami, bambitkami a flintičkami a zapřisáhlí nekuřáci se chlubí sbírkou ukázkových dýmek ze vzácného dřeva vřesovce zvaného bruyér, může mít hudební antitalent neznalý not hluchý jako poleno doma jako dekoraci pověšené housle. A to ne ledajaké! Na papírovém štítku uvnitř stojí napsáno „Aug. Vincentiny - Milano Anno 1840".

Pokračování článku »

Josef II. z Markoušovic

 
Foto Jiří Bašta

Do bohužel stále ještě neexistujícího generálního soupisu regionálních ražeb okresu Trutnov přibyla nedávno další položka. Zlatě se lesknoucí závěsnou bronzovou medaili s poprsím císaře Josefa II. na červeno - bílé stuze vydal markoušovický chalupář a patriot, svérázný vypravěč a pábitel a v době převratných srpnových událostí roku 1968 i můj kolega z práce Jiří Laštovička. Od roku 1969 totiž stojí na zahrádce před jeho chalupou čp. 95 v Markoušovicích socha osvíceného Habsburka. Jedna z mála v republice, která se zachovala i po protirakouských nařízeních z 20. let minulého století. A nejspíš jediná na soukromém pozemku v majetku jednotlivce. (Viz KJH 2009/3). Původně byl unifikovaný figurální pomník z Blanenských železáren odhalen na návsi před školou v roce 1883 s malým zpožděním k stému výročí zrušení nevolnictví a k připomenutí návštěvy Josefa II. Nepatrnou vísku v Jestřebích horách navštívil „selský císař" osobně v roce 1771 v době katastrofální neúrody a zasloužil se o výstavbu místního kostela a školy. Po vzniku Československa obešli zdejší občané vládní nařízení a mocnáře na další téměř polovinu století nenápadně „uklidili" do hasičské zbrojnice. Před potupným koncem v Kovošrotu zachránil sochu právě před padesáti lety s požehnáním obecních představitelů Jiří Laštovička.

Pokračování článku »

Malůvky do památníčku a jiné…

 
V upomínku nakreslila Eva

Ruku na srdce. Kdo z vás neměl v mládí památníček? Spolužáci a kamarádi do něj kreslili naivní obrázky doplněné opsanými veršíky na památku. V pubertě už se mnohým nezdály dost duchaplné a památník skončil někde na dně zapomenuté zásuvky dětského pokojíku. Po letech vykouzlí úsměv na tváři a probudí sentimentální vzpomínky. Relikt měšťanských dcerušek z 19. století, mnohdy ceněný jako literární doklad doby, se v módních vlnách vrací stále. Nejnověji je často podporován rodičovskou snahou odpoutat aspoň na chvíli dítka od virtuálního světa Facebooků, Twiterů a Instagramů. Když ještě neexistovaly tyhle ďáblovy vynálezy, tak zejména děvčátka sotva se popasovala se záludností české abecedy, už si navzájem vyměňovala památníčky v touze nashromáždit co nejvíc zápisů. Asi jako se dnes předhánějí v počtu získaných „lajků". Aby si však založili památník kluci právě škole odrostlí, je spíš výjimka. V roce 1926 čtrnáctiletý drogistický učeň u strejdy v Červeném Kostelci Vlastík Hák, poválečný národní správce Richterovy drogerie na svobodském náměstí svůj sešitek maskoval štítkem „Poesie". Na úvod si místo obligátního vpisku „Můžeš kreslit, můžeš psát, jenom listy netrhat" nejspíš někde opsal verše. Starosvětské výrazivo pomíjím, ale všimněte si písma! A to určitě nebyl žádný premiant. Ve stejné době si namaloval i siluetu klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v rodné Nové Pace.

Pokračování článku »

Kaplička v horách

26. července 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Franz Xaver Jung - Ilsenheim / historická pohlednice

Rakouský malíř - krajinář Franz Xaver Jung - Ilsenheim (31. 8. 1883 Vídeň - 18. 9. 1963 Salcburk) původně vyučený holič a kadeřník jako jeho otec studoval na vídeňské akademii u portrétisty profesora Heinricha Streblowa. Prosadil se však zejména svou vyhraněnou zálibou v mysliveckých motivech a námětech z prehistorie. V letech první světové války 1914 - 1918 byl zaměstnán jako malíř v Síni slávy rakouského ministerstva obrany. Z té doby pocházejí jeho heroické válečné scény, které ve 20. a 30. letech vystřídala historická panoramata z německého pravěku. Jeden z jeho názorových kotrmelců ilustruje dnes těžko pochopitelná perlička. Jak se mohl rytíř pobočky Schlaraffie v Salcburku (Juvavia) kde je zapsán pod výstižným, leč těžko přeložitelným spolkovým jménem „Lug ins Land der Farbenfrohe" a později s povýšením „Ritter der blauen Blume" stát za pobytu v Berlíně členem NSDAP? Což jen dokresluje šílenou dobu vymknutou z kloubů, ale nevypovídá nic o jeho tvorbě.

Pokračování článku »

Hrajeme rekreantům k poslechu i tanci

22. července 2019    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš - noty

Hluboko v minulém století když hory patřily pracujícím a Revoluční odborové hnutí slibovalo za dobrou práci rekreaci, působila téměř na každé zotavovně, kterými byly Krkonoše doslova posety nějaká hudební skupina. Uvedený slogan měli muzikanti přímo v popisu práce. Zejména v zimní sezóně krátkých turnusů se taneční večírky odbývaly skoro každý den od prvního na uvítanou přes populární maškarní uprostřed týdne až po sentimentální na rozloučenou. A protože slovy jednoho z šlágrů ve foxtrotovém rytmu „ z Janských Lázní k Černé hoře / lanovkou jste hned nahoře / ze Svobody do Pece / není daleko přece" bývali jsme svého času téměř všude. A skoro všude zazněla aspoň jednou píseň „Krakonoš". Hudbu i text napsal Karel Šraml, kmenový hráč stálého hudebního ansámblu hotelu Varšava na Krakonošově náměstí v Trutnově. Přestože mu Krakonoš na skalisku uprostřed kašny vévodil už tenkrát, jmenovalo se ale Gottwaldovo, po nějakém dávno zapomenutém Klémovi. Neklamný důkaz, že politici přicházejí a odcházejí - Krakonoš zůstává. Věhlas muzikantského jména Šraml šíří dál Karel junior, kapelník trutnovského městského dechového orchestru Krakonoška.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Poslední gentleman

20. července 2019    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Theodor Hugo Pohl

V našem lese se kácí. To, co z počátku vypadalo jako nevinná probírka, začíná mít charakter holoseče.

Tichý, milý, srdečný a usměvavý člověk, slušný, pokorný a smířený s osudem, ochotný, vstřícný a laskavý, důvěřivý a důvěryhodný, čestný a noblesní muž ze staré školy. Takový zůstane v mé paměti trutnovský rodák a žacléřský patriot, žijící nikoliv z vlastní vůle velkou většinu času z vyměřených 89 let ve spolkové zemi Porýní - Falcko v Německu. Ve filiálním kostele svatého Mikuláše v Oberbettingenu se s ním 19. července 2019 jeho nejbližší naposled rozloučili.

Podpis.jpg

2. srpna 1930 v Trutnově - 14. července 2019 v Oberbettingenu

Pokračování článku »

 
« 1 2 3 4 5 122 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.