Freiheit

A v zimě (téměř) každá chalupa stejná. Nejen cesty boží, i cesty obrazů mohou být rozličné. Já osobně zimní motivy nějak zvlášť neprožívám. Z opěvované běloskvoucí idyly mě mrazí přímo fyzicky a nedokážu si ji vychutnat. Možná je to tou kapkou keltské krve, možná od dětství vštěpovaným vztahem k přírodě, že mě daleko víc přitahuje šťavnatá zeleň jarního lesa, pestrobarevná paleta rozkvetlé letní louky nebo dryjáčnicky namíchaná zlatohnědá žluť s krvavou červení prosluněného podzimu. Obrázek zasněžené chalupy se zvoničkou vedle kouřícího komína na hřebeni střechy nad polovalbou dřevěného štítu jsem však vzal na milost. Jednak je to milá památka na mou starší sestru, jednak z něj snad i díky barevnosti vhodně zvoleného rámu dýchá nějaké skryté staromilské teplo natruc závějím. A možná je to i tím, že v Krkonoších bývala podobná bouda s požární zvoničkou na každé větší enklávě a mnohá se i Zvonička jmenovala.

Zatímco peciválové sedí doma i v krásných zimních dnech zalitých sluncem, kdy na hřebenech hor kraluje kouzelnice inverze, čiperové, kteří nejsou líní na krok, si denně vyšlápnou třeba až na vrchol Černé hory 1300 m.n.m. Což je ze Svobody nad Úpou na jejím úpatí s víc než polovinou výškových metrů níž docela slušný výkon. A kochají se a kochají. Ti s fotoaparátem pečlivě zaznamenávají tu krásu do svého archivu a občas pošlou nějaký snímek nám lenochům a přiznejme si to otevřeně i neumětelům. V dřevních dobách fotografie, když se ještě fotilo na film, jsem býval velmistr na zvěčnění černochů v tunelu. (Černoši se tenkrát smělo říkat lidem tmavé pleti). To mě odradilo natolik, že jsem nenašel vztah ani k dnešnímu snazšímu mačkání spouště digitálního aparátu a moc to neumím ani s mobilem. O to víc mě potěší obrázek od opravdového Mistra vybaveného špičkovou technikou, který to má navíc „ve voku". Z těch nejbližších je to Bohdan Holomíček, Ctibor Košťál, Pavel Křivka nebo Michal Kupec. Každý jinak a všichni excelentně.

Krakonošovo prokletí, nešťastné bulvy (u nás na horách nejspíš tuřínu, aby bylo na „dumlíkačku") za nic nemohou. To jen původní německé etnikum zejména ze slezské strany Krkonoš je se zatvrzelou tvrdošíjností ve jméně Rübezahl stále slyšelo. Posměšek „počítač řep" - Rübe - zählen se dost možná zrodil v bujné fantazii bájivého vypravěče, spisovatele pohádek a sběratele starých pověstí Johanna Karla Augusta Musäuse (1735 - 1787), který ho vtipně vpravil do sbírky údajných staroněmeckých pověstí, které jako celek v žádném případě nemíním zpochybňovat. Pětisvazkové dílo ctihodného profesora jazyků a dějepisu na Výmarském prestižním gymnáziu Wilhelma Ernsta, člena zednářské lóže a později i řádu Illuminátů, přítele intelektuálních veličin té doby vyšlo s názvem „Volksmährchen der Deutschen" poprvé v letech 1782 - 1786. Samostatné legendy o Rübezahlovi poté nesčetněkrát. Všeobecně se zkazka o napáleném ctiteli počítajícím řepy v povědomí drží s prominutím jako ten příslovečný exkrement košile. Až to chvílemi vypadá, že Rýbrcoul a Krakonoš jsou dvě rozdílné postavy. A přitom bychom měli pozapomenutému obrozenci, autorovi českého libozvučného jména Pána Krkonoš ladícího s názvem pohoří Václavu Klimentu Klicperovi blahořečit a děkovat, že mu tu myšlenku snad sám Krakonoš našeptal. Čelakovského otrocký patvar Řepočet se naštěstí neujal. Zato v sousedním Polsku, kde je vlivem historických událostí Krakonošovská tematika tradovaná teprve po druhé světové válce mají pro uctívaného Ducha hor hned několik nešťastných překladů z téhož základu: Liczyrzepa, Rzepiór, Rzepolicz... O sérii sběratelsky ceněných historických pohlednic ze závěru 19. století s námětem Sněžky a postavou horského démona z durynského vydavatelství tiskaře Christiana Peipa z Gothy už jsem jednou publikoval kratičkou zprávu v rubrice Zajímavosti časopisu Krkonoše - Jizerské hory 2000/9. Čtvrt století - to to letí!

Hned na úvod roku byl na aukčním portále Aukro vydražen stříbrný závěsný štítek krále střelců za sezonu 1920 - 21 Hugo Trappiela údajně ze střeleckého klubu ve Svobodě nad Úpou s označením vzácnosti RRR. Z popisu dekorace si dovoluji citovat: „Prodám v aukci od 1 Kč velmi pěknou střeleckou dekoraci Svoboda nad Úpou - Král střelců z roku 1920-1921 Hugo Trappiel. (Svoboda nad Úpou v okrese Turnov, od roku 1923 oficiálně přejmenována na Svobodu nad Úpou). Krásný kus historie. Nikdy nedražený exemplář! Jediný známý kus! Katalog: není / Materiál: AE / Hmotnost:16,39g / Průměr: 92x63mm." Lákavá nabídka zaujala celkem pět zájemců a vyvolávací cena se ve výsledku zhodnotila 1 012 krát (bez poštovného). Docela slušný aukční výsledek a neznámému vítězi lze jen gratulovat a v případě stejného sběratelského postižení tiše závidět. Nebýt pověstného kdyby.

Každoročně obnovované iniciály tří malých mudrců Kašpara, Melichara a Baltazara, které doplněny letopočtem píše svěcenou křídou „ten černý vzadu", nejstarší a největší z proměnlivého houfu králů a králíčků v bílých řízách na dveře naší chalupy jsou definitivní tečkou za svátečním časem vánočním. Tahle neformální a netypická tříkrálová skupinka zpěváčků a muzikantů, která nás téměř pokaždé zastihne nepřipravené, nestojí o pamlsky a odmítá peněžité dary. Na rozdíl od přestrojených žebráků, podvodníků i oficiálních zástupců charitativních organizací ostentativně nastrkujících kasičky na milodary, králové ze Svobody v duchu svých biblických předchůdců dary přinášejí a čirá radost z obdarovávání jim září v očích. Většinou jsou to vlastnoručně vyrobené drobnosti, jako byl třeba před lety originální Krakonoš z korálků nebo loni nápaditá svíčka z březového polínka. Letos to jsou rozkošné perníčkové figurky. Zazpívají starodávnou koledu, do večerního ticha zazní libý tón flétny, ve světle pouliční lampy se zaleskne kočičí zlato královské koruny, zavoní kadidlo a v duši se na chvíli rozhostí mír a pohoda s iluzí, že svět není tak špatný a zkažený jak se jeví v denním tisku a všech dalších sdělovacích prostředcích. Písmena prý jsou zkratkou latinského nápisu „Christus mansionem benedicat", který naši předkové občas psali na záklopová prkna chaloupek ve znění „Kristus žehnej tomu domu". Nemusí být člověk věřící, aby v matematických znamínkách viděl křesťanské kříže odkazující na svatou Trojici. Děkuji za naději!

Nepublikováno

Zkušenost panáčka naučí! Letošní inovace virtuální novoroční pohlednice přináší adresní stranu bianko (pro blondýny nevyplněnou). To pro případ, že by někdo zatoužil mít na mě památku v tradiční papírové podobě. Je to sice nepravděpodobné, ale zázraky se dějí. Dnes si ji s dostupným vybavením dokáže zkopírovat a vytisknout každé malé dítě. Stačí doplnit adresu a máte (téměř) originál v kapse. A zadarmo! Bez martyria čekání až se objeví na Aukru. Nemluvě o ceně vyšponované ostatními zájemci. Keep smiling!

Některé texty jsou nadčasové a platí stejně jako před čtvrt stoletím. Když jsem uvedený článek poprvé publikoval, většina čtenářů protáčela bělma a ťukala si významně na čelo v přesvědčení, že se ten Tichej zbláznil. Snad proto později neprošel při zařazování ostatních článků na webové stránky. Myslím, že není od věci si ho znovu přečíst s poučením uplynulých let prožitých v demokracii. Možná leckomu ztuhne silvestrovský úsměv na rtech. Jakákoliv podobnost se skutečností je samozřejmě čistě náhodná. Cituji:

STŘÍPKY Z DĚJIN XIII.

Nejsem ani trochu pověrčivý, ale slyšel jsem, že třináctka přináší smůlu, ať se tomu věří nebo ne. A protože je neděle 13. ledna, tak mi dovolte, abych místo třináctého pokračování střípků z dějin pro jednou opustil historické téma a pln čerstvých dojmů z právě skončivšího sněmu Občanského fóra zabrousil do žhavé současnosti. Použiji k tomu úryvek z útlé knížečky Pavla Boška, která se jmenuje Erotikhon a po různých průtazích přece jen vyšla v roce 1971. Jde o část rozhovoru mezí Josefem Khonem a Ifurem, hostem z nejmenované exotické země, při čemž „piridejko" je důvěrné oslovení značící ptáčka ohniváčka a „paradazo" je šéf.