Volební pf 2018

12. prosince 2017    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 

Do volebního roku
od lahodného moku
broukám si s jiskrou v oku
dokola jednu sloku:

Pokračování článku »

Svobodské zimní kuriozity

 
Konstruktér F. X. Wels a jeho motorové saně

Pro nastupující zimní měsíc zakončený bujarým Silvestrem nabízím několik úsměvných ukázek atypických výrobků s vazbou na Svobodu nad Úpou, které sice neudělaly nijak závratnou díru do světa, přesto jsou originální a stojí za připomenutí. A od koho jiného ve Svobodě začít, než od Etricha? Nejsme troškaři, tak hned od toho nejslavnějšího. Celosvětově uznávaný průkopník létání, textilní podnikatel a letecký konstruktér Igo Etrich měl u nás nejen rodové kořeny. V místní Bräunlichově strojírně, se kterou úzce spolupracoval, našel svého nejlepšího pilota Karla Illnera ze Žacléře, ale působil zde i významný Etrichův společník, rodák ze slovinského Mariboru, Franz Xaver Wels. Dnes už jen málokdo ví, kde zapomenutá zámečnická dílnička byla - navíc když stála na katastru obce Mladé Buky. Z pozdější autodílny je po přestavbě podniková prodejna stavebnin firmy KVK Parabit, a.s. Právě zde si Wels nechal postavit jako vedlejší produkt motorové saně, původně jen jednoduché rohačky s tlačnou vrtulí. Pohon obstarával motocyklový motor Laurin & Klement o síle 2,5 k. Na jejich konstrukci dále pracoval a sestrojil několik funkčních vylepšených variant. Podle žacléřské badatelky Evy Rennerové, které děkuji za poskytnutí fotografií, se na nich za příhodných sněhových podmínek v letech 1907 - 8 běžně proháněl na trase ze Svobody do Horního Starého Města k domovské vývojové dílně v Etrichově továrně.

Pokračování článku »

Vzpomínka na listopad

17. listopadu 2017    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Má první "klopovka" - ještě ji mám schovanou

Jirka Dědeček neměl pravdu. Rudoch nešel od válu. Krysy jen sundaly trikoloru a nenápadně zaujaly strategické pozice. Táhnou za sebou další zrůdy z panoptika dějin. Pravda a láska dosud nezvítězily, i když stále ještě na štěstí žijeme v demokracii. Podle poplašných signálů má prý ale na kahánku. Nevěřím! Bylo hůř a lidi nechválili. V historii je poučení habaděj. Teprve třetí generace dravých podnikatelů prý začne chodit ve fraku, než to ta čtvrtá zase všechno prohýří. Tak co je to pouhých 28 let? V mém věku mám vlastně stále ještě skvělé vyhlídky. Bylo to krásné a vzrušující! Tak proč má ale moje generace pamětníků sametového listopadu při každém výročí v očích slzy?

Nepublikováno

Pokračování článku »

Výkřiky z Teplice Svatojánské

13. listopadu 2017    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Poťouchlý skřítek

Z věhlasného spisku slovutného zemského fysika Jana Ignáce Hettmayera „Johannis Bad im Riesen Gebürge und Daemon Sankt Johannes Geist" vydaného tiskem Léta Páně 1688 vybral a do současné češtiny přepsal chovanec lázeňského dozorce řečený Anton Verrückt.

 

***

Ať žije skřítek Svatojánek, strážce janskolázeňského pramene, co má u zadečku kahánek a splní Ti, nač si vzpomeneš.

Ve skále pod Harfou je zámek, žije tam skřítek Svatojánek. Kdo ho za čepičku chytí, toho nakope do ř - sedínky.

Svatojánek, skřítek maličký, zrnka zlata trousí z mošničky. Kdo by chtěl mít hnedka plný koš, tomu nakope sám Krakonoš.

Svatojánek v podzemní sluji temné, hlídá všechny poklady Země. Kdo by mu chtěl ukrást kámen nebo rudu, dostane fajslíkem přes hubu.

S bdělým okem, které nezná spánek, vstupuje do snů skřítek Svatojánek. Tomu, kdo chce v noci páchat neplechu, nasype pytel blech do pelechu.

Skřeky, které nese vánek, vydává v lese skřítek Svatojánek. Bere na sebe podobu ptačí, aby mohl řvát, co hrdlo ráčí.

Ať je Svatojánek kos či hrdlička, za letu ztrácí zlatá peříčka. Jsou to pro poutníky testy. Kdo je zvedne, sejde z cesty.

Kdo by v lázních kalil vodu, nebo jakoukoli jinou dělal škodu, tomu Svatojánek takovou zahude, že už nikdy veselý nebude.

Doložit lze snadno a lehce, že Svatojánek nosí štěstí. Kdo tomu uvěřit nechce, dostane do nosu pěstí.

Pokračování článku »

Ražebna Pichl

05. listopadu 2017    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Plaketa z ražebny I. B. Pichl

První velká poválečná motoristická událost se startem na svobodském náměstí byl nepochybně „Krkonošský rychlostní automobilový a motocyklový závod do vrchu" na trati Svoboda nad Úpou - Janské Lázně - Černá hora, pořádaný tehdy čilou pobočkou Autoklubu Republiky Československé v Trutnově ve znamení tří sedmiček 27. 7. 1947. Podrobnější zprávu o jeho průběhu přinesly v retrospektivě místní noviny Svoboda fórum číslo 764 v roce 2013. Vedle propagačních pohlednic z ateliéru trutnovského výtvarníka Karla Kratochvíla byla publikována i poměrně málo známá vkusná plaketa pro účastníky závodu z renomované pražské rytecké dílny a ražebny Pichl, zhotovená pravděpodobně rovněž podle Kratochvílova ideového návrhu. Tehdy se autor spokojil pouhým konstatováním o její existenci. Teprve nedávná nabídka sběratelsky zajímavé regionální památky na internetovém aukčním portálu Aukro znovu vzbudila v zasvěcených kruzích intenzitu zájmu. Nepatrná plaketka o rozměrech 5,5 x 4,5 cm, sice bez původní etue, zato se směšnou vyvolávací cenou se však k údivu nejen prodávajícího s mnoha koupěchtivými zájemci nesetkala. Dost možná i proto, že v popisu nebyl výrobce uveden. Ražebna svou produkci většinou značila, mnohdy však velmi nenápadně, takže signatura mohla snadno uniknout pozornosti jako v tomto případě. Při několikanásobném zvětšení lze i bez brýlí přečíst v růžku pod zadním kolem stylizovaného závodního automobilu jasný strohý název firmy PICHL.

Pokračování článku »

Aleje a parky

 
Březová alej u Weisshuhnova parku

Dříve než napadne ta bílá hrůza, na kterou se někteří spoluobčané dokonce masochisticky těší, ještě krátké ohlédnutí do zeleného. Město Svoboda nad Úpou je bujnou zelení stromů a keřů doslova obklopené ze všech stran. Mnohdy dokonce agresivní a nekultivovanou z nechtěných náletů. A nic na tom nemění, že ji rozmařilý podzim ještě před příchodem plískanic zacáká líbivou škálou ohnivých barev od zlaté po temně rudou. Nebylo tomu tak ale vždycky. Stačí se podívat na jen pár desetiletí staré fotografie. Všude po okolních stráních, často až k obzoru jen obhospodařovávaná políčka a louky se sporadickým stromovím podél cest a ostrůvky lesů. O to víc vynikly vysázené aleje a pěstěné parčíky, kterých bylo na území města taky dost. Parky zanikly, aleje zestárly a prořídly, nové vysázené partie vznikají. Tak už to na světě chodí. Některé stojí za to si připomenout.

Pokračování článku »

Na zdraví!

27. října 2017    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Historický suvenýr z Krkonoš

Jeden, dva, tři, čtyři.

Ať žijí všichni štíři!

Zapijme život přetěžký

„šnapsem" v pohárku ze Sněžky.

Konečně mohu splatit dluh nejnovější akvizici ze zářijového jarmarku v Jelení Hoře. O léta hledané skleničce do cínového pohárku s motivy krkonošských dominant jsem už podrobně psal hned po příjezdu z Polska. Jen fotografie se mi pomocí mého předpotopního blikátka (ještě na petrolej) ne a ne podařit. Naštěstí jsou mistři, kteří mají Canon x-té generace, se kterým prý koukatelnou fotku svede i naprostý slepejš se stovkou dioptrií na každém oku, pokud nahmátne spoušť. Není to tak docela pravda, nebo jsem ten snímek pokazil já několika operacemi ve fotošopu, ale mám tu mnohem horší. Pro informaci to postačí a nikdo aspoň nemá potřebu si obrázek stahovat. Což se u kvalitních fotografií děje denně jak na běžícím pásu. Přesto je nějakými autorskými značkami a vodoznaky kazit nebudu. A že bych to taky uměl. Tímto nabízím pokoukání zvědavcům, i když vím, že takovou radost ze zkompletování starého kýčového suvenýru z nejvyšší české hory s německým textem se mnou nikdo sdílet nebude.

Nepublikováno

Pokračování článku »

 
1 2 3 4 5 101 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.