Freiheit

Zapomeňte na Halloween, Samhain a další komerční importované obyčeje přisuzované Keltům, nově s dýňovými bubáky a klobouky z Harryho Pottera, které jsou sice údajně starší než křesťanský svátek Památky zesnulých s hezkým českým pojmenováním Dušičky, zavedený sv. Odilem, opatem z Cluny v Burgundsku v roce 998, ale v našich zeměpisných šířkách nemají tradici. Ani žádné svatouškovské kázání překypující optimismem, že hrobem život nekončí, nečekejte. Vzpomínat na naše blízké, kteří nás opustili je vhodné každodenně, ne jen v nějakou vyšší mocí určené datum. U hrobů a zesnulých však zůstaneme. I z historického hlediska mají stále současníkům co sdělit. Mezi rovy na hřbitově ve Svobodě nad Úpou, zřízeném na Sluneční stráni v roce 1888, zdaleka ne ten nejokázalejší, ale v současnosti určitě mediálně nejznámější je hrobka s prostým německým označením Schröttergruft, odkazující na zde pohřbeného poštmistra ve výslužbě Hermanna Schröttera. Ironií osudu však ani ne díky osobnosti zesnulého, ale kvůli věhlasu autora působivého náhrobku, jehož jméno zaslouženě dávno překročilo hranice regionu. Pod pískovcovým reliéfem s motivem schouleného truchlícího muže s lyrou je podepsán teprve v poslední době patřičně doceněný umělec Emil Schwantner. Zpřístupněním údajů z matrik narození, oddavků i zemřelých díky záslužné činnosti unikátní webové databáze Archa Krkonoš vyšlo najevo, že s kryptou je spjat jako příslovečný třetí vzadu muž zapsaný v dějinách regionu rovněž zlatým písmem a to Schrötterův švagr (nelze přehlédnout ani jejich stejné datum sňatku) Kajetán Bayer z Janských Lázní. Místo posledního odpočinku s ním sdílí i jeho dcera Gertruda provdaná Wagnerová (*15. 9. 1890 †20. 6. 1944) rodačka z Janských Lázní, poštovní úřednice v Trutnově. I přes publikačně těžko odpustitelný prohřešek se budu genderově nevyváženě věnovat převážně jmenované trojici pánů.

Hermann Schrötter (6. března 1862 - 19. března 1927). Pocházel z Maršova I. S rodným příjmením Bönisch zapsaným v matrice i s druhým jménem Friedrich ho adoptoval Franz Schröter, majitel domu čp. 11 a dalších realit se svou ženou Elisabeth rozenou Breiter ze Svobody nad Úpou. Zámožný měšťan Franz Schröter vzešel ze skromných poměrů stejnojmenného hospodáře z Černého Dolu čp. 10 a jeho ženy Magdaleny rozené Donth původem z Rokytna. Neuplynulo ani čtvrt století a Hermann, píšící se na odlišení od adoptivní rodiny se dvěma t, jehož otčím Franz byl tehdy majitelem hotelu v Janských Lázních čp. 30 (pozdější dnes již zaniklý „Stadt Breslau") se 21. dubna 1885 v Maršově oženil s Marií Kneifelovou, dcerou majitele brusírny dřeva ve Velké Úpě Franze Kneifela jr. Po sňatku zastával Schrötter funkci c. k. poštmistra ve Svobodě nad Úpou. Ještě do konce 19. století se rodinné portfolio rozšířilo o další janskolázeňské reality. Hermannovi a jeho adoptivnímu otci, rodinným příslušníkům a následně dědicům patřily vedle čp. 30 (Vratislav) ještě čp. 70 Goldquelle (Zlatý pramen), čp. 37 Parkschlößchen (Zámeček), čp. 40 Goldener Anker (Zlatá kotva) a 36 Bahnhof, nazvaný tak předčasně pod dojmem plánů na výstavbu železnice až do centra lázeňského střediska. Po nastěhování rodiny Bayerovy přejmenovaný na dvojsmyslné Bayerischer Hof (Bavorský dvůr) a po roce 1918 na Haus Bayer, současníkům známý jako Konzum. Krátce po manželčině smrti (†1903), již jako vdovec koupil Hermann od svého švagra Rudolfa Kneifela brusírnu dřeva na Předním Výsluní ve Velké Úpě přestavěnou v padesátých letech minulého století na pension Lucie s dnešním čp. 6. Ve svých 42 letech si ve svobodském farním kostele vzal 28. června 1904 osmnáctiletou Emilii Mayerhoferovou (*17. 3. 1886 - při sčítání lidu v roce 1921 uváděla místo narození Vídeň) ze Znojma. V té době byli oba ubytovaní na poště v čp. 74. V penzi žil se svou druhou manželkou ve Svobodě nad Úpou v nenápadném domku čp. 167 v Horské ulici. Zemřel náhle na srdeční mrtvici při návštěvě lékaře v Pilníkově. O jeho velkorysosti svědčí nejen náhrobní deska od významného tvůrce, ale i v závěti vyčleněných 6000 Kčs z prodeje jeho pozemků na založení nadace s úroky ve prospěch podpory zchudlých občanů města. (V propletencích rodinných vztahů běžný čtenář tápe, pro genealogy jsou však učiněnou lahůdkou. Několik řádků na vysvětlenou a zcela na okraj: Adoptivní otec Hermanna Schröttera a Bayerovy manželky Emilie Franz Schröter byl s nimi také nějak „sešvagřen" přes koleno, čili blízký příbuzný. Takové naplnění zlidovělé hlášky geniálního Járy Cimrmana „Nejsem tvůj švagr, jsem tvůj bratranec" z divadelního kusu Vichr z hor v praxi. Franzova první žena Anna za svobodna Hartig má nápadně shodné jméno s pokrevní ovdovělou matkou obou adoptovaných sourozenců, dnešní terminologií samoživitelkou Paulinou Bönisch/Bensch/Bönsch, dcerou Johanna Bensche, běliče z Janských Lázní čp. 14 a Franzisky Erbenové z Miletína. V roce 1900 je zapsána u manželů Bayerových jako vdova po hostinském Franzi Hartigovi z Maršova IV. čp. 218 a Bayerova tchýně. To ještě není všecko. Jestli mám na zapeklité situace nos, hádám, že zmiňovaný Franz Schröter (1808? - 1890) který se 9. října 1853 už jako vdovec oženil s Elizabeth Breiter je tentýž, kdo měl minimálně v letech 1847 - 1852 v pronájmu hostinec ve staré dřevěné radnici na náměstí číslo 73 a kdo v téže době držel čp. 34 v Janských Lázních, pozdější populární taneční vinárnu Bílý kříž. Následný majitel janskolázeňský realitní magnát a dlouhých 25 let starosta obce Wenzel Stark (1828 - 1908) nositel rakouského zlatého Záslužného kříže s korunou a rytíř pruského Řádu korunního kříže IV. třídy se v roce 1854 oženil s jeho další adoptivní dcerou Mathildou, původem rovněž ze starobylé svobodské rodiny Breitrů. To už je úplně jiná sága, ale i torzo jejich hrobky lze spatřit na hřbitově ve Svobodě. Ještě před tím v roce 1841 vlastnil Franz Schröter podle stabilního katastru čp. 102 ve Svobodě nad Úpou - viz článek minulý měsíc. To jsou paradoxy!).
Kajetan Bayer (7. srpna 1857 - 18. listopadu 1942) se narodil v Hostinném otci Johannovi a matce Katharině rozené Hollmannové z Dolní Olešnice čp. 19. V písemných pramenech je uváděn jako Cajetan i Kajetán, Bayer i Baier - pro zasloužilého učitele téměř typické. Na počátku kantorské kariéry působil od 15. září 1883 do 1. února 1886 v Maršově I. ve škole zřízené majitelem papírny Prosperem Piette roku 1880, kam přišel z Aše a přestoupil do Maršova IV. S manželkou Emilií Schröterovou z Maršova I. narozenou 26. května 1865 se oženil 21. dubna 1885 a měli kromě zmíněné Gertrudy ještě další tři dcery a syna. Edit (6. 1. 1886 - 18. 8. 1959) se narodila v Praze a zemřela v Isny im Allgäu. Roswita, provdaná Scholz (19. 8. 1887 - 2. 8. 1978) narozená v Janských Lázních zemřela v bavorském Pasově. Syn Erich (18. 1. 1895 - 1. 6. 1952) rodák z Javorníku zemřel svobodný v Linci (Rakousko). Od roku 1896 bydlela rodina trvale v Janských lázních, kde se narodila i Hildegard, provdaná Schmid (14. 7. 1896 - 27. 1. 1970). Z dat je zřejmé, že členové rodiny přeživší druhou světovou válku, včetně manželky Emilie zesnulé 27. července 1947 v bavorské obci Forndorf v okrese Ansbach, neunikli nucenému vystěhování z domova jako valná část německy mluvících obyvatel Krkonoš. V letech 1888 - 1896 učil Kajetan Bayer ve škole v Černém Dole, krátce působil i v Javorníku. Poté nastoupil do nově postavené školy v Janských Lázních jako druhý učitel. Od 1. října 1911 do září 1918 byl jmenován řídícím učitelem. Ve válečných letech 1914 - 1916 vyučoval obě třídy a pro nervové vyčerpání musel být zastupován. Od září 1918 odešel po čtyřiceti odučených letech do penze. Do historie regionu se zapsal především jako průkopník zimních sportů. Již před koncem století, podle nedoložených pozdějších údajů autorů Hinze a Polednika v roce 1886, lyžoval v okolí svého působiště Černého Dolu, což by ho pasovalo na prvního lyžaře na českém území. Na přelomu století pořádal v Janských Lázních sáňkařské závody včetně měření času a vyhlašování vítězů, podle Lessenthina první na sever od Dunaje. To mu vyneslo neoficiální titul „Otec sáňkování". Byl neúnavným funkcionářem mnoha organizací včetně dobrovolných hasičů a Krkonošského spolku. Inicioval založení spolku zimních sportů „Aupatal" (Úpské údolí) a řadu let působil jako člen obecního zastupitelstva.
Emil Schwantner (28. srpna 1890 - 18. prosince 1956) Jsem v rozpacích, co nového napsat o všeobecně známém autorovi náhrobní plastiky, rodákovi z Královce, který v meziválečném období tvořil v Trutnově a dobrovolně odešel se svými sousedy v roce 1946 do Německa, kde v Schönebecku nad Labem v chudobě a téměř zapomenut zemřel. V širším regionu po něm zbylo množství exteriérových prací sakrálního charakteru, především protiválečně laděných pomníků padlým ve Velké válce. Žák českých sochařských velikánů Myslbeka a Štursy, spolupracoval se slavným představitelem secese Franzem Metznerem na monumentálním památníku Bitvy národů v Lipsku. Propagátorkou a znalkyní jeho obsáhlého díla s nezaměnitelným rukopisem je mimo jiných i jeho vzdálená příbuzná, historička umění, básnířka a publicistka Jenny Schön, trutnovská rodačka žijící v Berlíně. Ve Svobodě nad Úpou se zachovala kromě uvedeného náhrobku bronzová pamětní deska „Otce Krkonoš" Prospera Piette - Rivage (1846 - 1928) v Maršově I. Zfanatizovanému davu neodolal bohužel po komunistickém puči v roce 1948 velkolepý pomník šedesáti třem padlým spoluobčanům ve válce 1914 - 1918 s ústřední postavou archanděla Michaela v rytířské zbroji na prostranství u kostela sv. Jana Nepomuckého.
Za spolupráci děkuji Alici Bartoníčkové, bez které bych se ve spleti rodopisných dat ztratil.

In.: Svoboda fórum XXXVI. ročník / číslo 899 / listopad 2025