Freiheit

Nemusí to být pokaždé jen úchvatné samolety s kostrou z několika dřevěných latí potažených plachtou jaké dokázali vznést do oblak vzduchoplavečtí pionýři Blériot, Etrich nebo Kašpar. Nejeden netechnický našinec z 21. století stojí v němém úžasu nad důmyslnou jednoduchostí stařičkého kolovratu sneseného z půdy po prabábě. Jiný je s očima dokořán uhranut hodinovým strojem ze starých secesních pendlovek se závažím zavěšeným na strunách jako na kladkostroji, které jakýsi kutil šikula osvobodil ze zajisté líbivé leč uzavřené prosklené jarmary. Upevněny na prosté desce jsou i bez bicího zařízení funkční, i když na chalupě v hostinském podkrovním pokojíčku slouží jen jako dekorativní technicko - umělecký artefakt. Jako potvrzení letitého moudra, že v jednoduchosti je krása, je na co se dívat. Jednotná secesní výzdoba středu ciferníku se smaltovaným okružím a arabskými číslicemi, masivního závaží a terče kyvadla jednoduchým motivem vlající stuhy jsou vzájemně v dokonalé harmonii. Puritán bez špetky fantazie se zhrozí, jaký že to barbarský přístup k historickému předmětu. Ale co když umně vyřezávanou skříňku se soustruženými doplňky prostě a jednoduše jen sežral červotoč?

Pravdu zná jen majitel a je to také zajímavý příběh. Když prý před lety jako mladík krátce po vojně cestou z Hostinného projížděl na kole Arnultovicemi, zaujal ho na jednom domku vedle silnice výklenek ve zdi po nějaké sošce. Byla to tenkrát začátkem šedesátých let minulého století doba sběratelům starožitností nakloněná, tak se osmělil a zaklepal na dveře. Vlídná stará paní ho bez rozpaků ochotně pozvala dál, uvařila hrnek bylinkového čaje s medem a postěžovala si na neduhy stáří i na nelehké soužití s nevděčným synem, který propadl alkoholu a propil i toho dřevěného Floriánka z výklenku. Ale panáčku, na půdě je takových krámů ještě spousta, klidně si pojďte něco vybrat, než to Franta všecko odtahá. Do batohu se vešlo několik korbílků na pivo, mosazný svícen a jako pojistka, že krásné nástěnné pendlovky neodnese někdo jiný aspoň vymontovaný stroj se závažím a kyvadlem. To vše za necelou hodinku mlčenlivého vyslechnutí nářků nešťastné neznámé stařenky. Zajet pro objemnou hodinovou skříň se delší čas nějak nehodilo. Když k návštěvě konečně došlo, byla už hodná babička v Pánu a neurvalý krobián za plotem nejevil sebemenší chuť k rozhovoru. I za kolovrátky starých přadlen jsou skryté zajímavé příběhy. Žijeme v kraji přadláků a tkalců, políček lnu a dnes už většinou zaniklých textilek a téměř v každé starší chalupě se nechá objevit nějaký artefakt připomínající řemeslo předků. Bohužel doba je klipová a příběhy zajímají jen staromilce. Tak aspoň několik obrázků.

Nepublikováno