Freiheit

Ach ta paměť! Ale popořadě. Bylo - nebylo... Samozřejmě, že bylo, mám na to tisíc a jeden existujících důkazů. Jednak ta osamělá osm metrů vysoká skála, široko daleko v Krkonoších ojedinělá, generacemi německých starousedlíků zvaná Lattenstein, vypínající se na malém návrší poblíž soutoku Lysečinského a Albeřického potoka. Z logiky věci je to na pomezí mezi Dolními Lysečinami a Dolními Albeřicemi, kdysi samostatnými obcemi v krajině pod Sněžkou ve východních Krkonoších. Dnes je to součást rozsáhlého katastrálního území Horního Maršova. Unikátní dokonale vyvinutá skalní věž tvořená béžovo - bílým krystalickým vápencem vznikla dlouholetou kombinací selektivní eroze a zvětrávání. Na skalnatém hřbítku porostlém stromy je nejlépe vidět, když opadne listí. Dnes je odvěký symbol Dolních Lysečin, používaný kdysi i na obecní pečeti a úředním razítku zajímavou geologickou lokalitou registrovanou na území Krkonošského národního parku. Oficiálně užívaný český název neobvyklého skaliska je Lysečinská skalní jehla a vymyslel ho údajně albeřický patriot, speleolog Radko Tásler ze Svobody nad Úpou.

Stejně výjimečný je (alespoň v mých očích) atypický reprezentant řezbářsky pojednaných Krakonošů s původem v popisované lokalitě vylosovaný na tento měsíc. Na snímku působí mohutně jako ti módní hromotluci řezaní motorovou pilou. A přitom měří až po konec poutnické hole pouhých 25 centimetrů. Z lipového dřeva vyřezal řadu jeho bratříčků, podobných si jako vejce vejci jistý domovník odkudsi z východního zahraničí, působící před asi třiceti lety na boudě Krakonoš nebo Svatý Hubert, ale tím už si právě nejsem jist. Byli jsme tam s kamarádem Šedým vlkem se zastávkou na jeho oblíbené štaci u Huberta na vepřových hodech na venkovní terase a tam se minerální voda nepila. Pokud to není jen fikce vzniklá v mé hlavě za bezesných nocí podobných té hubertovské, tak se sošky prodávaly jako suvenýr z hor dokonce i v prodejně Krnap ve Vrchlabí za daleko vyšší cenu, než mých 150 korun zaplacených autorovi přímo v „dílně". Ať se děje co se děje - geny neošálíš. Kdo se na panáčka pozorněji podívá, musí uznat, že spíš než urostlého krkonošského horala připomíná mužika z Podkarpatské Rusi.

Nepublikováno