Freiheit

Jak by asi zněla současná prosbička k vládci Krkonoš v podání moderních prosebníků? Naivní pohádky spojené s reklamou, cílené rafinovaně výrobci spotřebního zboží pro domácnost přes ty nejmenší na hospodyňky a hospodáře i před sto lety, jsou dnes vyhledávaným sběratelským artiklem. Hradecká cikorka, Pilnáček s pracími prášky, mýdla Schicht, kávové náhražky z Kolína a celá řada dalších přidávala k nákupu většinou dvoulist s lákavým obrázkem na titulu, pohádkou pro děti uvnitř a reklamou na své typické výrobky na zadní straně. Prosté texty s opakujícími se náměty jak pán hor štědře odmění každého, kdo si koupí bryndu z upraženého žita nebo nevábnou, nepěnící, nevonící a nerozpustnou kostku mýdla s jelenem s ponaučením nakonec, dnes při daleko sofistikovanější podprahové nabídce čehokoliv od hygienických prostředků po volební sliby vyvolávají ve tváři náhodného čtenáře jen shovívavý úsměv.

Krakonoši zařiď, ať do hor jezdí co nejvíc turistů, je to nejkrásnější kout naší vlasti, požadují podnikatelé a majitelé několikanásobně předimenzovaných horských bud. Pro pána Jána, hlavně ne všichni najednou. Davy ničí nejkrásnější kout naší vlasti, lamentují správci národního parku při rozdávání pokutových bločků. Poslední hrstka stálých obyvatel protestuje proti obřím dřevěným bednám na lukrativních místech s čarokrásnou vyhlídkou zejících většinu roku prázdnotou. Děláme to pro vás naprosto nezištně jen pro pocit z dobře vykonané práce, balamutí medovou řečí developeři. Chceme parkovací místa u hřebenových bud, volný průjezd i nejpřísněji chráněným územím a prodloužení petřínské lanovky až na Sněžku, kde jsou východy a západy slunce s tisícihlavým komparsem daleko působivější než na velkoplošné obrazovce doma v obýváku v paneláku, stojí v záhlaví petic sepisovaných v útulných pražských kavárnách. Potřebujeme ke spokojenému životu jen dřevěné roubenky rozptýlené po horských stráních, pár stračen spásajících nekonečné květnaté louky a tiché šumění lesa, sní staromilci. A v zimě víc vleků, lanovek, skibusů a sjezdovek, žadoní nejen sezónní lyžaři, ale hlavně majitelé skiareálů, ať se korunky sypou! A co endemity, plavuně, všivce a všiváci, hmyzáci, běláscí, žluťásci, modrásci, zpěváčci modráčci a pěvušky, vydry a vlci? Zbyde pro ně místo? - skandují nezletilí zelení ekoteroristi s plamenným pohledem, když vyhlížejí místo, kam se přilepit. Krakonoši, ty máš pod kloboukem víc než všichni dohromady. Rozvzpomeň se, na co máš v ruce ten klacek. Snad se tomu naši potomci po letech taky zasmějí.

Nepublikováno