Dva sběratelsky velmi zajímavé odznaky spolku „Veselá mysl" z Luční boudy, kterému v meziválečném období mohly v proslulosti konkurovat snad jen vyhlášené moučníky z kuchyně tamtéž, jsou malou upomínkou na zpěváka a hráče na citeru, vtipného vypravěče a neúnavného propagátora spolku, jehož byl nejspíš duchovním otcem. Během čtyř desetiletí své působnosti na nejstarší a největší hřebenové boudě Krkonoš se Hans Soukup zapsal do paměti tisíců návštěvníků, které večer co večer obveseloval hrou i zpěvem k poslechu i tanci. Nově příchozím hostům prodával zpěvníky s texty populárních písní, které rozjaření návštěvníci s jeho doprovodem nadšeně zpívali. Po druhé světové válce spáchal Soukup sebevraždu skokem z nejvyššího poschodí svého domu v Jelení Hoře. Hořce si prý vyčítal, že hrál málo českých písniček, což považoval za svůj podíl viny na světové válce. Přitom vícedenních návštěvníků z české strany Krkonoš bylo nepoměrně méně než z Pruska, pro které byly dokonce z Berlína a Drážďan vypravovány zvláštní sportovní vlaky až do dnešního polského Karpacze.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/1