Krkonoše jsou vyhlášené hustou sítí turistických cest, pěšin a stezek s přehledným a udržovaným značením. Dodnes není zcela doceněn průkopnický počin Krkonošského horského spolku, působícího na obou stranách státní hranice od roku 1880, který s budováním cest a jejich značením cílevědomě započal ve snaze zpřístupnit krásy hor široké veřejnosti. Mohutné žulové rozcestníky se na mnoha významných křižovatkách „rakouské" části pohoří zachovaly dodneška. Na severní slezské straně se pod vlivem odborné školy uměleckých řemesel v někdejším Warmbrunnu (Cieplice Śląskie Zdrój) dnes části Jelení Hory, rozšířily řezbářsky pojaté, dřevěné ukazatele směru s bohatou figurální výzdobou. (Ten na nejznámější krkonošské hřebenovce - Cestě přátelství - s hospodským s lákavě naplněnými pulitry, vítající návštěvníky vrcholové boudy na Jínonoši, byl vděčným námětem mnoha pohlednic.) Pomineme - li jejich diskutabilní výtvarnou hodnotu, slučující rádoby umělecké a pseudolidové folklorní prvky, byly věrným obrazem své doby s neoddiskutovatelnou hodnotou v současnosti více než tenkrát ceněné ruční práce. Vandalismus byl tehdy asi ještě neznámý pojem, a tak dobová ztvárnění dopravních prostředků na zobrazeném rozcestníku z dílny řezbáře H. Benny ze Szklarske Poręby nenápadně ohlodával jen zub času. Jak by asi pochodili cestáři správy KRNAP, kdyby podobný výtvor umístili na některé z frekventovaných cest uprostřed lesa?
In: Krkonoše - Jizerské hory 2003/8