Svatá Kateřina alexandrijská, oblíbená světice Karla IV. a patronka filozofické fakulty jím založené pražské univerzity, se zapsala i do srdcí mnoha generací obyvatel podkrkonošské obce Chotěvice. Jí byl zasvěcen kostelík na 523 m vysoké vyvýšenině, nesoucí rovněž její jméno. Podle staré pověsti jej založili dva bratři už v roce 1373. Při pohledu na ladné křivky zvonku z jeho věže, zachyceného při slavnostním svěcení fotografem Walterem z Hostinného, se vybaví i pohnuté osudy kaple. Již roku 1424 byla spolu s farním kostelem vypálena husity. Neušetřila ji ani třicetiletá válka. Od roku 1644 čekala na obnovu dvaadvacet let. Radikálně přestavěna byla svatyně znovu za působení lokalisty Franze Raaba v roce 1836. Zděná stavba s apsidou a půlkruhovým triumfálním obloukem měla z obou stran snížené přístavky. Jeden se vstupní halou, druhý s žalářovaným Kristem ve výklenku. Nad chrámovou lodí byla dřevěná věžička se dvěma zvony, s lucernou a kopulí, ukončená křížem. Věž i střechu pokrýval šindel. Ti nejstarší pamětníci si vzpomínají, jak byl interiér kostela po první světové válce nákladně upraven, včetně celkového vymalování a zrestaurování hlavního oltáře, kazatelny i křížové cesty. /Z té doby je nejspíš i otištěná fotografie./ Celkový dojem umocňovala uměleckým kováním zdobená zpovědnice a především oltářní obraz malovaný nadanou hraběnkou Gabrielou Deymovou a v předsálí stará olejomalba „Ležení rytířů u Kolína". Několik poválečných bezbožných desetiletí církevním památkám hrubě nepřálo. Kostelík brzy zchátral natolik, že hrozil zřícením. Svatá Kateřina prý obrátila na víru 50 filozofů. S komunisty se jí to bohužel nepodařilo. Kostel jí zbořili v měsíci lásky a nadějí - 5. května 1966.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2000/3