Při pohledu na idylické letovisko, které je od roku 1959, kdy jej ČSR získala výměnou s Polskem za hraniční území v okolí Kacířské skály, součástí Harrachova, se mi vždycky vybaví žertovná vyprávěnka stařičkého rodáka z Podkarpatské Rusi. Státní útvary, jejichž byl v životě příslušníkem, aniž vytáhl nos z rodné chalupy, nedokázal někdy ani spočítat. V Krkonoších mají podobnou kuriózní zkušenost někteří starousedlíci z Mýtin. V roce 1690 při uzavření dohody o ukončení hraničních sporů získal území od hraběte Harracha slezský magnát Schaffgotsch. Jako součást někdejší Szklarske Poręby byla osada se jménem Strickerhäuser dlouho součástí Pruského státu. V jednom státním zřízení s Harrachovem se ocitla nakrátko již při násilném připojení českých pohraničních oblastí Sudet k Velkému Německu. Po druhé světové válce se dalším administrativním úkonem vítězných mocností ocitla v Polsku s dnes již pomalu zapomenutým jménem Tkacze. Ani posledním přesunem zmíněným v úvodu šaráda nekončí, vezmeme - li v úvahu i změnu lidově demokratické republiky na socialistickou a následně federativní či nakonec osiřelou na současné Česko. Harrachovu přinesly Mýtiny spojení se světem po železnici; jejich příběh je docela aktuálním příspěvkem do diskuse o středoevropské národní identitě.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/8