Nejvýše položený fotoateliér v Čechách, provozovaný „rychlým" fotografem Adolfem Hartmannem v nevzhledné přízemní budově nedaleko Obří boudy, nebyl na začátku minulého století jediný, kdo používal pro své aranžované portrétní kabinetky malované pozadí s motivem Sněžky. To na snímku patřilo firmě Paul Wenzel a syn v dnešním Karpaczi, zdatně konkurující dalšímu místnímu fotozávodu Fritze Goebela. Ani žebraví muzikanti, rozesetí podél hřebenové cesty od Tvarožníku až po Sněžku, i v závětří většiny turisticky atraktivních bud, nemuseli nutně být jen populární flašinetáři s omezeným repertoárem svého kolovrátku. Z literatury jsou například známé i harfenistky. Ve východních Krkonoších byl nejrozšířenější oblíbený drnkací nástroj německého etnika - citera. Svého času existovalo několik notových škol hry na citeru a mnohostrunný nástroj, mnohdy v luxusním provedení vykládaný perletí, patřil k výbavě téměř každé chalupy. Muzikanti, nastrojení do „krkonošského" kroje, byli většinou samouci. Chytlavá melodie nástroje a hlasité halekačky, doplněné žertovnými průpovídkami, si však v zástupech turistů své posluchače vždycky našly. Že to nemuselo být tak nuzné živobytí, jak se všeobecně traduje, dosvědčuje nejen několikanásobný počet žadatelů o každou licenci, ale i výstavné domky některých zpěváčků v podhůří. Živý kolorit turistického ruchu zmizel z krkonošských hřebenů s druhou světovou válkou.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/9