Oslavy století celostátního organizovaného lyžování v českých zemích připomenuly i první odvážné průkopníky početné rodiny dnes masově rozšířených zimních sportů. V análech nadšenců se zahnutými prkýnky na nohou je na čelním místě a zlatými písmeny vysázeno také jméno František Karel Hron (1874 - 1928). Člen pražského Ski klubu od roku 1893, první český oficiální lyžařský mistr Krkonoš, vítěz v běhu již na druhém mistrovství zemí Koruny české v roce 1897 a morální vítěz proslaveného lyžařského derby v rakouském Semmeringu o rok později, kdy mu pořadatelé trapně upřeli první cenu, byl též prvním českým závodníkem, který začal při jízdě na lyžích používat dvě hole. Stejně zajímavá je i jeho druhá tvář. Tvář talentovaného umělce, žáka Luďka Marolda a milovníka a propagátora Krkonoš. Ve své chalupě pod Žalým na Benecku, někdejší staré škole, kterou si koupil v roce 1908, zachytil za svých sezónních pobytů od jara do podzimu množství figurálních a krajinářských motivů z našich hor. Také on byl „malířem Krkonoš" a jeho kolekce 40 obrazů, nazvaná „Krkonoše ve čtyřech ročních dobách", instalovaná na první souborné výstavě v pražském Topičově salónu koncem roku 1923 to jen potvrdila. Kandidátů na výsostný titul krkonošského malíře je celá řada. Přátelé ze severních svahů hor by jistě preferovali „svého" Friedricha Iwana asi jako bývalí němečtí osadníci u nás Fritze Hartmanna; máme-li vzpomenout alespoň na jména ještě „živá" v paměti minulého století. Naštěstí měl každý svůj vyhraněný rukopis i oblíbenou škálu barev na paletě, takže jejich Krkonoše jsou pestré a mnohotvárné, jako ve skutečnosti. Hronovi džentlmeni a dámy na lyžích jsou navíc jedineční, obdivně přesvědčiví osobním prožitkem.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2004/1