Fotografie z roku 1924 představuje Modrokamennou boudu, osamocenou na luční enklávě v tišině lesů Světlé hory, kterou dnes znají hlavně vyznavači horských kol a v zimě lyžaři samotáři, užívající si jednoho z nejdelších sjezdů z Černé hory po legendární cestě T, starousedlíky stále ještě zvané Té - weg. /V počátcích lyžařské historie ji budovatelé z Turnvereinu doplnili směrovkami ze zlámaných lyží, přibitých k prostému dřevěnému kůlu, vyhlížejících z dálky jako velké písmeno T - odtud jméno./ Právě zde se totiž řeší dilema, zda pokračovat ve sjezdu do Dolního Maršova nebo do Janských Lázní. Kabinová lanovka na Černou horu, postavená v roce 1928, přinesla rozkvět novým boudám na jejím vrcholu. Do té doby frekventovaná cesta kolem Modrokamenky a Pardubických bud však osiřela. Ty tam jsou početné návštěvy lázeňských hostů, lákané po I. světové válce majitelem Alfredem Jeschke na vyhlášené borůvkové koláče se šlehačkou. I přes blízké atraktivní křemencové skalní útvary Modrých kamenů a pověstmi opředené Harfy nad Těsným dolem, se sem turisté příliš nehrnou. O to kuriózněji vyznívá dávné nařízení c. a k. ředitelství pošt a telegrafů v Praze o přesunutí tehdy ještě Braunbaude z působnosti doručovacího okrsku pošty v Maršově IV. dnem 16. 1. 1907 do okrsku v Maršově I., kde byl od roku 1898 rovněž samostatný poštovní úřad.S naprostou samozřejmostí docházel i do tak vzdálené lokality v době skomírajícího byrokratického mocnářství maršovský pošťák Heinrich Patzelt nebo Adolf Neumann dvakrát denně, vždy v 9,30 a v 15 hodin. Pouze v neděli a ve svátek „jen" dopoledne. Po téměř sto letech se ve spádovém městě celé oblasti Svobodě nad Úpou doručují raníky k odpolední kávě a o víkendech je pošta zavřená. Inu - už jsme zase o krok dál.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2004/1