Časopis Krkonoše vychází už třiatřicátý rok; zprvu jako čtvrtletník, pak šestkrát do roka a od svých desátých narozenin měsíčně. Za ta léta je to pořádný štos pestrého čtení, nejen o krkonošském regionu, ke kterému se stále častěji vracejí badatelé i prostí milovníci krás našich nejvyšších hor. Myšlenka, uspořádat přehledný rejstřík, který by usnadnil vyhledávání jednotlivých hesel z bohatého fondu pramenných materiálů, zrála v přemýšlivých hlavách několik let. A s dostupností výpočetní techniky stále intenzivněji. Vidina té hory údajů však dosud dokázala odradit i ty nejpracovitější potencionální autory. Jak říká přítel Vladimír Komárek: „Van Goghem by chtěl bejt každej. Jen to ucho aby si za něj uříz' někdo jinej." Představa početného vědeckého týmu odborníků na krkonošskou problematiku a počítačových expertů, včetně eventuelního převedení textu do digitální podoby, je v české kotlině ještě stále vzdálené sci-fi. Tady tu kládu na sebe vzali dva důchodci, z nichž jeden /jako v tom vousatém vtipu o policajtech/ umí číst a druhý psát. Usoudili jsme, já a moje žena, že po letech soužití, kdy jsme spolu dokázali i tapetovat, jsme pro takový úkol přímo předurčeni. Domnívali jsme se dokonce, že máme dostatek volného času, který tak využijeme na něco, snad, užitečného. Žena na rozdíl ode mne a většiny svých vrstevnic, co by se počítače ostentativně nedotkly ani klacíkem, zvládla nejen „cvrkání kuliček" v jednoduchých hrách, ale jakž takž i psaní. No a já jsem za znalce přes krkonošskou tematiku. Ta pověst, kterou si osobně už léta buduju, jak je vidět, zapouští kořínky. Leč veškerá skromnost stranou! Rozeznat Rudník, někdejší Heřmanovy Sejfy od Rudníku v Rudné rokli na úbočí Sněžky nebo v hesle „pan řídící Jan Buchar" oddělit nadšeného propagátora turistiky a lyžování od poutavého vypravěče kerkonošských poudaček, ještě svedu. Jen rozdíl mezi nižšími a vyššími rostlinami se mi vyjádřit v centimetrech občas nepovede.
Foto Jiří Dvořák
Počítačový odborník Správy KRNAP pan Fajfr upravil potřebný program v duchu své všestranně gramotné generace. Trochu zalapal po dechu, když jsem mu na dotaz, týkající se parametrů našeho přístroje odpověděl, že je šedivý a říkáme mu Břéťa. Nakonec usoudil, že víc už to zjednodušit nejde, a tak nás za pochodu trpělivě učí mačkat čudlíky. Pardon, klávesy. /Původně nás chtěl řídit telefonicky, ale po prvním pokynu, abychom si otevřeli libovolné okno a my stáli půl hodiny v průvanu, to vzdal./ Computer room Krkonoše - rejstřík vznikl u nás doma v ložnici, které už ostatně dávno říkám žertovně pracovna, ačkoli ani nevím proč. Nakrmit toho nenasytného elektronického Bumbrlíčka potřebnými údaji, není jenom dlouhodobá únavná mechanická práce. Vedle zúročení veškerých svých znalostí to znamená neustálé listování v dostupné literatuře, porovnávání nejnovějšího názvosloví map, či správného zápisu historických jmen. Nevěřili byste, jak je čas a rozdílní autoři dokážou zkomolit. A stres z netušeného bobtnání databáze, znemožňující případné knižní vydání. Počítejte se mnou. Do konce milenia, což je sledované období, to bude celkem 326 čísel časopisu. Střízlivě odhadnuto je to 12 až 14 tisíc článků a článečků. Pravda, jsou tam i poltická ble ble minulých dob, ale mnohdy i ten nepatrný odstaveček ze „Zajímavostí" má v sobě sdělení značné vypovídací hodnoty. Zvolili jsme tedy zadání excerpce bez selekce, čili zapsat všechno. Každý text má vlastně dva „kartotéční lístky". Autorský a t. zv. /pracovně/ statistický. Kromě základních údajů, jako je název článku a jeho lokalizace do ročníku a čísla, rozsahu stran a počtu doprovodných fotografií nebo ilustrací, obsahuje čtyři vlastní rejstříky. Tematický - nejrozsáhlejší, řadící text do předem daných kategorií - autorský, místopisný a personální. Trpaslíci uvnitř té blikající bedýnky přenášejí vršící se informace z kolonky do kolonky a budoucí uživatel výsledného CD-ROM se k nim prý jejich vzájemnou kombinací snadno a rychle dostane. Pozdějším kritikům oznamuji dopředu, že je nad naše současné možnosti, aby tam byly všechny. Výběr základních místopisných názvů z nespočetné řady popisující na př. celodenní turistickou trasu či klíčových postav z rozkošatělého rodokmenu šlechtických rodů, ale padá jen na moji hlavu. S těžkým srdcem jsme se jen z objemových důvodů rozhodli vypustit jednotlivé samostatné fotografie a kreslené vtipy. Necháváme tak pootevřená dvířka pro své následovníky. Nejschůdnější variantu jsme nezvolili ani při katalogizaci autorů. Ba právě naopak. Ve snaze zlidštit a zároveň početně minimalizovat jejich seznam, přidělením jedné kartotéční karty pro jednu fyzickou osobu, jsme se zároveň pasovali na Pinkertonovu kancelář v době největší slávy. Mnoho autorů psalo a píše z rozličných důvodů tu pod jménem, onde pod zkratkou, někdy pouze pod zkratkou. Někteří psaví vystřídali dokonce tři i čtyři. Ještě horší je, když pod shodnou zkratkou píše několik autorů. A hodně tvrdý oříšek i pro sekretářku redakce Evu Šimůnkovou, která si pamatuje /téměř/ vše od dob, kdy časopis odkládal plenky, je shoda jmen. Otec a syn, píšící o stejné tematice pod stejnou zkratkou nebo několik Jonů Miroslavů či Miloslavů, které tiskařský šotek psal hned s krátkým, hned s dlouhým ó a ještě škodolibě zaměňoval jejich křestní jména, je opravdovou luštitelskou lahůdkou. Proti ní je rozlišení čtyř Janů Nepomuků Harrachů v třísetletém držení panství Branná a Jilemnice /pro rejstřík osobností/ teprve přidáním třetího křestního jména, sčítáním jednotek z první obecné. Nemluvě o těch, co s frekventovanou zkratkou známého autora napsali do Krkonoš jednou jedinkrát. Nuže, bruste si nože, šťouralové!
Pokud bych změnil oznamovací způsob v záhlaví článku na otázku, musím odpovědět lakonicky. Těžko. Stejně, jako se těžko prošlapává cestička v neznámém terénu. V tomto jediném konkrétním případě bych dokonce nerad sledoval šlépěje největšího z Čechů Járy Cimrmana.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2000/6
Krkonoše - rejstřík
Naši pozorní čtenáři o zpracovávání rejstříku všech dosud vydaných ročníků časopisu Krkonoše dávno vědí. Také mnozí internetoví tuláci si již možná všimli průběžně doplňované databáze, kterou lze už několik měsíců nalézt na webových stránkách Krkonošského národního parku - www. KRNAP. cz. V současné době je rejstřík dokončen rokem 2000. Při stále větší dostupnosti internetu bude jistě užívanou pomůckou všem zájemcům o společenské dění, historii, národopis i přírodu Krkonoš a Podkrkonoší. Studenti, badatelé i prostí zvědavci zde získají užitečné informace o autorech, místopisu, osobnostech a tematickém zaměření článků a jejich přesnou lokalizaci. Bohužel, není v současných možnostech redakce umístit na internet veškeré články v digitální podobě, takže do té knihovny či archivu se nakonec stejně musí. Díky rejstříku však informován a s ušetřenou devizou času. Ani zběhlým internetovým vyhledávačům neuškodí několik uživatelských rad. Především nedoporučuji spoléhat na obligátní „klíčové slovo". Počítač je jak známo blbec a v tomto případě hledá pouze v názvu článků. Zájemce o teatrologii je pak zklamán ryze přírodopisným „Úchvatným divadlem na Kotli". Ani „Vzácný host ze severu" nemusí být o návštěvě některého ze skandinávských potentátů, ale třeba ornitologická studie. Nejlépe je vsadit na tematické kategorie, pak teprve vymezit místa, o která máme zájem. Úplně nejsnadněji se asi bude hledat podle autorů. Pravopis místopisných názvů a jmen regionálních osobností, zejména těch historických, se během doby výrazně měnil. Každý autor sám komolil podle dostupných pramenů, něco lze přičíst na vrub i tiskařskému šotkovi. Zpracovatelé rejstříku však museli zvolit pouze jednu verzi, která nemusí a mnohdy ani nemůže být ta nejsprávnější. U místopisu jsme se snažili nejvíc přidržet současných vydání turistických map. Jména osobností určoval zpravidla jejich nejčastější výskyt, eventuelně první použití. Nedávný zlozvyk počešťovat křestní jména u cizinců, vede k velkým zmatkům, především v oblastech Krkonoš s historickým německým osídlením. Hollmann Franz a Hollmann František tak může a nemusí být tatáž osoba. /Žádný z autorů nepíše s vědomím pořizování registru, takže většinou je v článku prostě Hollmann./ Chce to jen trochu trpělivosti a nevzdávat se při prvním nezdaru. Za těch třatřicet let se v Krkonoších psalo opravdu téměř o všem.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2001/7
