Písemná přestřelka mezi odborníky vyvolaná nenápadnou stavbou na lokalitě zvané Burg v katastru Černé Vody, dnes okrajové části Žacléře, rozdělila i regionální zájemce o historii na antagonistické „mlynářské" a „vápeníky". Stářím a přírodou dost pošramocené válcové těleso z lomového kamene, ukryté pod zvědavými zraky v zeleni stromů, měřící u paty přes 8 metrů v průměru a 5 m vysoké, se čtyřmi do kříže umístěnými klenutými prostůrky se samostatnými vstupy, s metr širokou obvodovou zdí v koruně a cihlami vyzděnou vnitřní nálevkovitou šachtou, by pravděpodobně mohlo být obojím. Časopis Krkonoše o této ojedinělé stavební technické památce, kterou po létech nezájmu snad vzali na vědomí i památkáři, informoval již několikrát. /Naposled v letošním únorovém čísle v článku o zajímavé rukopisné mapě žacléřského panství, vzniklé kolem roku 1840/.
Mlýn versus vápenka
Z popudu redakce byla svolána i první informativní schůzka badatelů a zástupců zainteresovaných institucí přímo v terénu. V zájmu objektivity je nutno přiznat, že převahu měli zastánci větrného mlýna a nerozhodní. Běhen zevrubného průzkumu podali ti odvážnější při zdolávání téměř kolmé drolící se stěny bez odpovídajícího zajištění docela slušný lezecký výkon. K vynesení definitivního verdiktu je však nutná archeologická sondáž a trpělivé hledání archivních pramenů. Přesto již nyní lze shrnout jednotlivá pro a proti pro každé z obou uvedených poslání objektu. Pro „samičí" větrný mlýn tzv. holandského typu ve tvaru válce s otáčivou kuželovou střechou nesoucí lopatky, byť na našem území méně obvyklém než otočné dřevěné beraní větřáky, hovoří především mapy. Z nich ta zmiňovaná jej vedle ustálené značky uvádí i slovně: Windmühle. Široké údolí mezi hřebenem Rýchor a nahloučenými kuželi Vraních hor s častým větrným prouděním a zmínky o nejméně dvou dalších mlýnech v okolí, jeho existenci jen podporují. Zachovalý kruhový mlecí kámen se znatelným rýhováním, použitý jako základna božích muk na nedaleké křižovatce, zřejmě také nespadl z nebe. Dokonce i rozměrově by se torzo do parametrů nutných k provozu jednoduchého mlecího složení asi vešlo. Přílišné nadšení však odborník přes mlýny, vážící cestu až z Brna, zchladil kategorickou tečkou. „V tomto stavu lze mlýn zcela vyloučit!" Takže vápenka. A aby se mlynářský vlk nažral a bílá vápenická koza se dál vesele pásla na palouku, připusťme, že přestavěná z původního mlýna. Pro je především zakořeněná verze vápenické pece v ústním podání pamětníků, písemně zatím bohužel nedoložená. Také dostatek černého uhlí a stavební boom v okolí v druhé polovině 19. století výrazně eliminuje námitky na nákladnou dopravu vápence z několika možných, leč poměrně vzdálených míst jeho těžby. Nálevkovitá vyzdívka i očouzené cihly „topenišť" jsou další body pro vápenku přesto, že po vápně není po tolika letech nikde ani stopy. V duchu historií posvěceného českého přísloví, že když se dva perou, třetí se směje, zazněla nahlas kacířská myšlenka naprostého laika a totálního ignoranta, podepřená pouze chatrným argumentem z tradovaného názvu lokality: Jde o strážní věž při doložené a frekventované zemské stezce na hranicích se Slezskem.
Jako slovo do pranice - proč ne?
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/7