Narozen 9. prosince 1594 byl Gustav Adolf ve svých 23 letech korunován za švédského krále v Uppsale 12. srpna 1617. Jeho královská deviza Florebo prospiciente Deo (Stanu se mocným pod Božím vedením) předznamenala nejen dalších patnáct let jeho vlády, ale i tažení bojišti třicetileté války. Do té vstoupil v roce 1630 po porážce Dánů císařskými vojsky. Vedly jej snahy ochránit protestanty v Německu, především však obavy ze stále rostoucího vlivu katolických Habsburků a z ohrožení švédských držav v Prusku. Jeho vítězný postup, který s nadějí sledovali čeští pobělohorští emigranti v čele s Janem Amosem Komenským, zastavil až generalissimus habsburské armády Albrecht z Valdštejna. Toho mlhavého 6. listopadu 1632 v bitvě u Lützenu nedaleko Lipska, vítězící Švédové již neměli krále. Gustav Adolf, jako vždy v nejpřednější linii, padl po mnoha střelných i sečných ranách krátce po zahájení bitvy. Královo tělo bylo uloženo v Ridderholmském chrámu ve Stockholmu teprve 21. června 1634. Pět měsíců před tím zavraždil najatý vrah i jeho soka, vévodu frýdlantského. Početná evangelická obec v Heřmanových Sejfech, dnešním Rudníku, soustředěná kolem bolkovské fary, vznikla jako okamžitá reakce na vyhlášení tolerančního patentu již v roce 1783. Pěknou bronzovou medaili s portrétem hrdiny od Lützenu, švédského krále Gustava Adolfa, ochránce protestantů v rozbouřené Evropě 17. století, vydala v roce 1910.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1994/10