Nás živé nedostanou

 
Josef Schejbal

Takový název zvolil autor Antonín Tichý pro svou knížku o osudech paradesantní skupiny Antimony, vysazené, stejně jako mnoho dalších, za druhé světové války nad územím Protektorátu britskými jednotkami RAF. Zmiňuje se i o výsadcích bezprostředně souvisejících s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ve skupině Silver A, byl spolu s Bartošem a Valčíkem i telegrafista Jiří Potůček s radiostanicí Libuše, která se stala na dlouhou dobu jediným pojítkem domácího a zahraničního odboje. Odhalena byla při rozsáhlém zásahu gestapa v Končinách u Horního Kostelce 30. června 1942. Zkušený Potůček si alespoň nakrátko prostřílel cestu k útěku. V sítích gestapa však uvízlo téměř dvacet místních pomocníků a příslušníků odboje. Mezi nimi i 37letý Josef Schejbal, odborný učitel z Malých Svatoňovic, rodák z Velichovek. Po krátkém věznění v Hradci Králové byl tento nadšený sokolský funkcionář, místonáčelník Podkrkonošské župy Jiráskovy a člen odbojové skupiny S-21-B, 9. července 1942 na Zámečku v Pardubicích popraven. V době poválečného horečného přejmenovávání německých místních názvů, byla po něm pojmenována cesta ze Svobody nad Úpou přes Rýchory do Žacléře a dál přes Petříkovice do Malých Svatoňovic. V prvním úseku se však udržel původní název Růženina cesta po Rose Piette - Rivage, jehož neutrální znění lahodilo uším vládnoucích pohlavárů jediné strany přece jen víc než jméno sokolského odbojáře Schejbala. To pozvolna vymizelo z map a dnes jej zná jen málokdo.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2001/7


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.