Freiheit

Přesně před 150 lety 17. prosince 1871 přisupěl v oblacích páry na úplně nové nádraží s názvem Freiheit postavené s předvídavou samozřejmostí na katastru sousední obce Mladé Buky girlandami slavnostně vyzdobený první vlak. Jeho uvítání nadšenými davy obyvatel z širokého okolí bylo nevídané a prostory hotelu „U Města Vídně" u mostu přes Úpu kde dnes sídlí Česká pošta sotva stačily pojmout prominentní hosty. O trati spojující okresní město Trutnov s bránou do východních Krkonoš, o které snily generace podnikatelů v Úpském údolí odkázané při dopravě zboží pouze na koňské povozy a která se později stala s rozvojem turistického ruchu i důležitou tepnou osobní přepravy cestujících do hor byly za ta léta popsány doslova stohy papíru. Několika skromnými příspěvky, které lze všechny vyhledat na webu www.freiheit.cz je rozmnožil i autor těchto řádků. Doba je klipová, tak co takhle místo omílání známých informací přinést nový autentický starý snímek. Jeden takový historický záběr svobodského nádraží „krátce" po zahájení provozu zachytil tehdejší renomovaný fotograf s ateliérem v Trutnově a pobočkou v Janských Lázních Anton Carl Pitzek. S laskavým svolením archivu Veselý výlet má možnost si fotografii i s dalšími svobodskými zajímavostmi zřejmě poprvé po mnoha letech prohlédnout široká veřejnost.

A. C. Pitzek - Svoboda nad Úpou 1874 - archiv Veselý výlet

Pro srovnání nabízím pohled téměř ze stejného místa z roku 2015. Popředí dominuje strážní domek a na horizontu se vypíná Světlá, ta menší ze sesterské dvojice s Černou horou. Ostatní, snad jen mimo zdánlivě předimenzovaného kolejiště je všecko jinak. Někdejší řídká zástavba tohoto koutu krajiny, který v současnosti pohltila nekontrolovaná zeleň, odhaluje zapomenutý vzhled původní kostelní věže a naproti nádraží lešením obehnanou rozestavěnou budovu pozdějšího hotelu Sport. V zákrytu za novostavbou vyčuhuje již zavedený a prosperující ubytovací hostinec „Deutsches Reich" patřící původně akciovému pivovaru ve Vrchlabí, provozovaný později manželi Bönschovými, který si většina pamětníků vybavuje jako odpuzující a vybydlenou turistickou noclehárnu, zbořenou v 70. letech minulého století v souvislosti s výstavbou rychlostní silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou. Největší zajímavostí Pitzkova snímku je staniční budova, spojovaná automaticky s charakteristickou verandou, která však byla vystavěna až po jeho expozici teprve po schválení projektu ředitelstvím dráhy v říjnu 1877. Většina typizovaných staveb tehdejší Rakouské severozápadní dráhy vznikala v architektonickém ateliéru komerčního rady Carla Schlimpa, který na ně měl výsadní monopol. Jako architekt nebyl tento rodák z Veletic u Žatce (13. ledna 1834 - 15. ledna 1901) působící ve Vídni žádné „ořezávátko". Jeho nejznámější stavbou byl komplex budov pražského nádraží Těšnov, považovaného odborníky za jedno z nejkrásnějších ve střední Evropě, které nechala barbarsky zbourat vládnoucí věrchuška i přes protesty památkářů v roce 1985. Staromilsky fotogenické nádraží ve Svobodě nad Úpou, před kterým se tak rádi nechávali fotografovat uniformovaní ajznboňáci z jeho početného osazenstva je dnes pusté a neslouží svému účelu. Ten zajišťuje sousední moderní (bohužel neosobní a studený) dopravní terminál společný pro železniční i autobusovou dopravu. Pánové a dáma na posledním kolektivním snímku už jsou možná ledaskomu povědomí, jen si nemůže vzpomenout na jména. Tak tedy pro oživení paměti: Zleva stojí Ladislav Hofman, staniční dělník, v civilu nákladní pokladník Svatoň, výhybkář Václav Kacr, posunovač Jaroslav Sládek, staniční dělník Václav Pilný, posunovač Alois Císař, posunovač František Zámečník, pokladník Josef Houser, staniční dělník Jaroslav Elsner, neznámý a Šlechtislav Žalský, výpravčí a výhybkář. Uprostřed nepostradatelná slečna Elfrieda Tippeltová, osobní pokladní. Sedící: výpravčí František Kyncl, náčelník Otto Fink a dva výpravčí Prouzové, Josef a Jaroslav.

In.: Svoboda fórum XXXII. ročník / číslo 857 / prosinec 2021 - leden 2022