Freiheit

Většina obecních kronik začíná všeobecným seznámením s přírodními poměry místa. Geologie, rostlinstvo, zvířena...V té souvislosti mě napadá taková hříšná myšlenka. Zkusme na chvíli zapomenout na všechny ty internety, iPady, smartphony či jak se fůra těch současných hraček jmenuje, na stažené aplikace, čtečky QR kódů i umělou inteligenci a pouze s použitím té vlastní, které se odjakživa říká „zdravý selský rozum" zpaměti vyjmenovat aspoň deset běžných dřevin, které bezpečně poznáme. Nebo květin, hub, divokých zvířat. Nebo těch domácích - ovšem bez velbloudů a lam Štěpána Vlčka. Nebo ptáků, hmyzáků a ryb. Nebo místních vodních toků, kopců a hor. Je to těžké, což? (Přiznám se, že značky aut, které dělím na osobní a nákladní a dál na červená, modrá, zelená, šedá, bílá, by zase mě dělaly potíže). Tak aspoň pět... Že to nebudeme na nic potřebovat? A co když ano? Podotýkám, že snad nejsem úplný staromilský blb, kterému na občasné zavolání známým stačí stará dobrá tlačítková Nokie a počítačové klávesnice by se v životě nedotkl ani klacíčkem. Pokrok se zastavit nedá a vynálezy mají sloužit. Háček je ovšem v tom, když sloužit přestanou. Čím složitější technika, tím je zranitelnější. Probleskující výzvy k zabalení nezbytných potravin a hygienických prostředků aspoň na tři dny nevěští o mezinárodní situaci nic dobrého. I bez toho je kolem nás nástrah dost a dost. Příroda je mocná čarodějnice. Co kdyby, nedej bože, nastal čas, že při chuti na křupavé kuřecí křidýlko bychom si museli místo návštěvy KFC poletujícího kura chytit, zabít a upéct na vlastnoručně rozdělaném ohni. Brr, hrozná představa! Skauti, odrostlejší vesničtí kluci a staří zbrojnoši vědí, o čem mluvím. Začíná nejkrásnější měsíc v roce, „every day a miracle", tak pryč s tím chmurným začátkem.

Máj je přece měsíc lásky a zamilovaných, Pražáci míří houfně na Petřín k pomníku Karla Hynka Máchy. Bez ohledu, co tím chtěl básník Máje říci, určitě netušil, jaký ohlas jeho romantická skladba vyvolá. My v horách nedočkavě vyhlížíme první květ třešní lační po polibku nejbližší bytosti. To jen komančové a už před nimi náckové před lety fangličkami a průvody zprofanovali i současný Svátek práce. Přesto rád vzpomínám na tradiční studentské květnové oslavy majáles krátce věrchuškou v polovině padesátých let povolené. Ty pro mě smutné trutnovské v sobotu 26. a v neděli 27. května roku 1956 spojené s vyhazovem z lesnické školy. Živě si vybavuji obrazy z Filosofské historie secvičené se studenty učitelem Ing. Tyrnerem. V roli Márinky zářila „Na Nivách" má platonická láska z první třídy, toho času studující na obchodní akademii. Bohužel už si nepamatuji, zda ta uhrančivá tmavovláska ve vyšňořeném kočáru v čele alegorického průvodu byla opravdu budoucí zdravotní sestra Margita Tammová z Janských Lázní. Dokonce snad královna majálesu. O rok později už jsem slavil studentský svátek pod patronací ČSM na hradě Pernštejně, i když se odehrával až v červnu. Letos vychází první květen jako jediný měsíc v roce na čtvrtek. I v tom je jistá symbolika. Populární hláška „Jindřichu, je čtvrtek!" z filmového komiksu Kdo chce zabít Jessii? Václava Vorlíčka a Miloše Macourka s božskou Olgou Schoberovou od roku 1966 dávno zlidověla. Měsíc je ostatně zajímavými svátky nebo mezinárodními dny někdy až kuriózních událostí přímo nabitý. Hned první neděle v květnu je Mezinárodní den ptačího zpěvu. Rozezná někdo ještě živé cvrlikání zpěváčků v zahradě od vyzváněcího tónu budíku v mobilu? Druhá květnová - Den matek. Alice Masaryková ho přivezla z Ameriky v roce 1923, milé děti. Měla na mysli tu skromnou šedou paní, co vám v kuchyni chystá laskominy, a ne ty šestihranné potvůrky z Merkuru, blbečci. Poslední neděle je Den koní. Tak koňové, pozor na kovboje! Vezmeme-li to den po dni: 2. Světový den labyrintů. Důležité je nezabloudit. 3. Mezinárodní den svobody tisku. Nelze si nevšimnout, že si jí užívám. A zároveň Den Slunce. Jistě nejen toho na obloze, ale hlavně v duši. 4. Star Wars nechme fanouškům sci-fi. V církevním kalendáři je sv. Florián a svůj mezinárodní den mají hasiči. Tak snad tentokrát dá požární čidlo na Siréně v Janských Lázních pokoj. 5. Nad Evropou se smráká, ale letos ještě můžeme slavit Den Evropy, když už jsme klíčová data Pražského povstání v roce 1945 5. - 9. květen vymazali. Den vítězství jako státní svátek je v souladu s historií 8. května. Zároveň je Světový den Červeného kříže a vzápětí 12. Mezinárodní den ošetřovatelek. Doufám, že v duchu současného trendu vyváženosti i těch, co můžou hned. Nevím, kdo ty nesmyslné dny vymýšlí, ale nejspíš předkladatel návrhu na Světový den koktejlů připadající na 13. května, kterému s příchodem „ledových mužů" severák ofoukl mozek. Propagátor Mezinárodního dne čaje (21. 5.) to pravděpodobně nebyl. Člověku se z toho až hlava točí. Stejně tak se asi zatočí Krakonošovi, až zjistí, že 31. je Světový den bez tabáku. Snad pochopí, že to není namířeno proti němu. Suchý únor je za námi, tak aspoň telegraficky, na co si v květnu ještě připijeme. Čeká nás Evropský den pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením, Mezinárodní den hygieny rukou, Mezinárodní den porodních asistentek, Mezinárodní den proti dietám, Vzpomínkový den na ty, kdo ztratili svůj život během druhé světové války, Mezinárodní den informovanosti o fibromyalgii, Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem, Mezinárodní den Falun Dafa (kdo alespoň tuší, že je to duchovní cvičení?), Mezinárodní den odpůrců vojenské služby, Světový den proti mozkové mrtvici, Mezinárodní den proti homofobii, Světový den informační společnosti, Světový den hypertenze, Světový den kulturní rozmanitosti, Týden solidarity s obyvateli všech koloniálních území, Mezinárodní den biologické rozmanitosti, Den Afriky, Geek Pride Day, Ručníkový den, Týden solidarity s národy bez správního teritoria, Mezinárodní den příslušníků mírových operací OSN, Mezinárodní den obránců míru, Evropský den melanomu - Uf! Už chápu doktora Štrosmajera, protože kdyby blbost nadnášela... a to jsem si ještě pár perliček nechal na závěr. Mezinárodní den muzeí beru. Evropský den parků jakbysmet - ani proti KRNAP nic nemám. Chtě nechtě beru na milost i Mezinárodní den počítačů. Prosedím u něj nejspíš zbývající zbytek života. S přivřením oka také Mezinárodní den ztracených dětí a s jistým očekáváním i Svátek sousedů. Mezinárodní den rodiny bez výhrad. Z přečteného je zřejmé, že jsem hračička, tak proč se nenamazat i na Světový den her? Ale kdo proboha oslavuje Mezinárodní den kachliček? Nebo Světový den želv? Ještě že měsíc končí poetickým Dnem otvírání studánek 31. května. I přes zvednutý výstražný prst pamětníků Třiceti případů majora Zemana oživených současným televizním seriálem Studna je to bohulibý starodávný lidový obyčej. Význam všech těch významných dnů si v případě zájmu dokáže snad každý čtenář vygooglovat. Ilustrační fotografie už byly většinou použité jindy a v jiné souvislosti. Každá zásoba se jednou vyčerpá a není kde brát. Vyplnilo se tak oblíbené úsloví mého skvělého dědy Antonína, který ten užívaný citát, že i v té největší hromadě peněz se skrývá poslední koruna, dokázal ze dne na den připisovat Tomáši Baťovi, Švehlovi, Rašínovi, Kampelíkovi a řadě dalších národohospodářů podle situace. Že je to celé nějaké chaotické? Není divu při tolika oslavách, kterých bylo pochopitelně dostatek také v dubnu. The author is flow - i v máji má ji (ukarpzokaj).

Vrstevníky ze Svobody nad Úpou a Mladých Buků zachytil při oslavách 1. máje 1960 na Krakonošově náměstí (tenkrát ještě Gottwaldově) v Trutnově svým osobitým způsobem teprve sedmnáctiletý amatérský fotograf Bohdan Holomíček s bravurou pozdější proslulé persony české dokumentární fotografie. Sotva plnoletí frajeři Žalský, Horáček, Dubský, Postrach, Hofman, Krejcar, Švercl, Kocman, Jarouš a Vachek i ti nepoznaní mají dávno šedivé hlavy a k mnoha jménům lze připsat pomyslný černý křížek

In.: Svoboda fórum XXXVI. ročník / číslo 894 / květen 2025