Freiheit

Prosinec to nejsou jen čtyři týdny rozjímání s postupným zapalováním svíček na adventním věnci. Ani pouze Vánoce s připomínkou Kristova narození s jesličkami, stromečkem a dárky. Ale také výbuch veselí na Silvestra s bujarou oslavou nového roku. A k tomu patří, jak by řekli ještě před tři čtvrtě stoletím rodilí Svoboďáci, šnaps. Pálenka, likér, kořalka. Pro jemnější nátury pivečko, pro dámy víno. Dnes je výběr bohatý jako v tom nejfantastičtějším snu notorického alkoholika. Tenkrát hrála prim domácí produkce. Na čepu byla lahodná tmavá osmička z Měšťanského pivovaru v Trutnově i řízný knížecí Klugeho světlý ležák z Rudníku. Ve Svobodě nad Úpou býval prý pro všechny bez rozdílu věku a pohlaví oblíbený bylinný likér. A nebyl to známý karlovarský třináctý pramen páně Bechera, ani „starý fotr" Praděd z Jeseníků, natož odvar z bezinek jaký míchal Rudla Jelínek, ale „Koppengeist" místního výrobce Antona Galla a jeho společníka a pokračovatele syna Alfonse vhodný pro každou příležitost. Základní suroviny v podobě léčivek bylo na horských stráních habaděj a místní ženy bývaly zkušené kořenářky. Sběr a sušení několika druhů bylin byla záležitost všech žen z rodiny. Zatímco čeští „paliči" ohnivé vody na západě Krkonoš volili nevynalézavé názvy pro své nápoje podle bylinného složení nebo jména výrobce jako „hořcouka" z kořenů hořce nebo „honcouka" od jména Honců, či „rezkovačka" z hospody Na Rezku, s výjimkou čábrčuku Krakonoše Janouška, německá složenina Koppengeist v sobě promyšleně skrývá několik významů. Koppe je všeobecně vrchol hory. Ve východních Krkonoších však znamená jednoznačně královnu pohoří Sněžku. Geist je duch, zjevení, strašidlo, to ví každý křížovkář. Čili Duch Sněžky, povšechně Duch hor. Lapidárně řečeno starý dobrý Krakonoš, zvlášť když je název doplněn výmluvným obrázkem. Rafinovanost je skryta v detailu. Je to i jeden z německých výrazů pro líh - lihovinu, pálenku, destilát, špiritus, šnaps.

Vyučený soustružník Anton, řečený později „Schnaps - Gall", zakladatel svobodské rodinné manufaktury na výrobu originální bylinné hořké, měl při volbě názvu šťastný nápad a prozíravě si ho pojistil jako zákonem chráněnou obchodní značku. Nejspíš neměl ani tušení, že už v roce 1802 tak nazval své operní dílo německý hudební skladatel abbé Georg Joseph Vogler. Jméno Gall bylo v regionu poměrně rozšířené a je údajně odvozeno od keltských kmenů obývajících starodávnou Galii rozprostírající se na území dnešní Francie, Belgie, Švýcarska a severní Itálie. Rozvětvený rodokmen místní rodiny Gallů sahá až do začátku 18. století. Předkové, převážně zemědělci, žili většinou v nejbližším podhůří Krkonoš. Anton Gall, narozený 10. června 1870 v Horním Starém Městě u Trutnova, se oženil s Marií rozenou Kochovou *17. září 1872 z Rýchor čp. 17 a měli spolu pět dětí: Alfred *11. 11. 1897 Horní Staré Město, Margareta *8. 10. 1898 Dolní Lysečiny, Martha *12. 6. 1900 Dolní Lysečiny, Adolf *9. 9. 1903 Dolní Lysečiny, Alfons *18. 9. 1904 Dolní Lysečiny. Otec rodiny dbal se starozákonní důsledností, aby všichni mužští potomci měli jméno začínající písmenem A jako on a děvčata M jako matka. Ve Svobodě nad Úpou byla rodina Gallova trvale hlášena od 1. dubna 1906 v dnes již neexistujícím čp. 90 v části Tyršovy ulice, která zanikla s výstavbou rychlostní silnice spojující Trutnov a Pec pod Sněžkou v sedmdesátých letech minulého století. Téměř naproti pár kroků přes ulici si v roce 1927 postavil rodinnou vilku čp. 180 s dílnou nejstarší syn Alfred, povoláním sedlář a čalouník, jeden z prvních svobodských výrobců lyžařského vázání. Jeho žena Ida, vyučená švadlena ročník 1907, pocházela ze starobylého rodu alpských dřevařských kolonistů Krkonoš Mitlöhnerů z Velké Úpy III. dnešní Pece pod Sněžkou. On dokonce jako dítě navštěvoval 1. až 5. třídu české obecné školy v Úpici. Když patriarcha rodiny 26. dubna 1939 zemřel, byl pochován na svobodském hřbitově do velkolepě koncipované rozměrné hrobky s náhrobním kamenem z leštěné žuly se značkou dílny kameníka Suske. Jeho jméno na něm shodou historických okolností zůstalo osamocené. Živnost nadále oficiálně vedl až do roku 1944 nejmladší syn Alfons se svou ženou Ernou (9. 11. 1913 Svoboda nad Úpou - 5. 4. 2013 Auerbach) rozenou Formannovou, po matce Adolfině příslušnicí slavného krkonošského rodu Bönschů, majitelů několika velkých hřebenových bud včetně nejstarší Luční boudy. Vzhledem k připojení Sudet k Třetí říši musel „Fonsi" jak mu od dětství říkali doma, uprostřed války narukovat jako příslušník NSDAP, sice zdaleka ne tak horlivý jako bratr Alfred a mnoho dalších svobodských soukmenovců, ke zbraním SS a na východní frontě byl těžce raněn a zajat. Ze sovětského lágru se vrátil za rodinou včetně dalšího věznění ve východním Německu až v roce 1952. Jeho syn Herbert, narozený v roce 1938 ve Svobodě jako první říšský Němec, v současnosti patron vysídlených německých občanů Svobody nad Úpou byl jako sedmiletý v roce 1945 s matkou a sourozenci násilně vystěhován a žije v Auerbachu ve spolkové zemi Sasko v bývalé NDR. Po narovnání poměrů v roce 1989 své rodné město často navštěvuje a má mimo jiné velký podíl na uzavření partnerské smlouvy mezi Svobodou nad Úpou a městskou částí Auerbachu - Reumtengrün. Na titulním obrázku je s lahví likéru se značkou „Koppengeist", který podle osvědčených rodinných receptů vyráběl po válce v Zirndorfu u Norimberka v Bavorsku třetí bratr Adolf Gall. Jeho syn Klaus Gall z nastupující mladší generace, ještě také rodák ze Svobody nad Úpou, vsadil na současnou úpravu etikety a neutrální název „Galls Halbbitter" (Gallova polohořká). Ale taky se prodávala! Nejen mému vkusu, ale jistě i dalším krkonošským patriotům a staromilcům daleko víc konvenuje návrh viněty svobodského výtvarníka, učitele Hanse Bernatschka z roku 1935 s majestátní Sněžkou a neoddiskutovatelným Rýbrcoulem. Trocha poezie prý nikoho nezabije. Adolf Gall si ji troufnul vpašovat přímo do reklamního inzerátu. Doslovný překlad postrádá rým i poetiku. Když se ale nevzdělaný pisálek spojí s umělou inteligencí, vzniknou hned dvě verze vystihující snad myšlenku původního verše:

Dokonce i starý Fritz ho pil, ať v chladu či horku byl.
Jak ví v zemi každý tvor, vždy je dobrý jen "Duch hor".
***
Popíjel ho už starý Fritz, ať byl mráz anebo hic.
V celé zemi každý ví - „Duch hor" je likér léčivý.
***

In.: Svoboda fórum XXXVI. ročník / číslo 900 / prosinec 2025 - leden 2026