Freiheit

Při zpracovávání jednotlivých článků vzniká obvykle halda přebytků, které ať už z jakéhokoliv důvodu marnotratně spadnou pod stůl. Buď mají v celkovém vyznění zanedbatelný význam, nebo se zvoleným tématem jen okrajovou spojitost. Často nevyhovuje kvalita ilustrací. U historických materiálů většinou všecko dohromady. V případě story rodiny Gallů, jejichž předci jsou na Trutnovsku zaznamenáni už v soupisu poddaných podle víry z roku 1651 zahrnutého jako pramenný podklad do berní ruly z roku 1654 považované za první oficiální zemský katastr Království českého bych to považoval za ignorantský přešlap zájemce o historii regionu, i kdybych vzácného přítele, vrstevníka a svobodského rodáka Herberta Galla neznal. Je celkem příznačné, že jeho pravděpodobný předek z Horního Starého Města, kde se v již zaniklém čp. 106 narodil i zakladatel svobodského klanu Anton Gall, je v berní rule veden jako zahradník ve smyslu drobný zemědělec s malou výměrou půdy a biblickým jménem Adam. Generace českých Němců žijící v turbulentním 20. století byly letitými příslušníky Habsburské monarchie, aby se po Velké válce nedobrovolně stali občany Československé republiky. Po připojení Sudet k Třetí říši skončili všichni a nutno podotknout, že s počátečním nadšením v Německu. Vyhnání z rodné vlasti, pro které se vžil kulantní název odsun, byla jen krutá historická tečka za v podstatě neřešitelným problémem. Nezůstala po nich spálená země jako na válečných bojištích, ale zařízené domy, obdělaná pole a opuštěné hřbitovy. Nelze se divit, že se i po letech stále ještě nacházejí různé osobní památky, dokonce i archiválie. Současným nálezcům, pokud nejdou zpeněžit, nic neříkají. Stejně jako potomkům původních majitelů žijícím v cizině. A přitom i nezaujatým pozorovatelům se z každého dopisu či pohlednice, zežloutlého dokladu nebo fotografie dá při pospojování souvislostí sestavit barvitá sága jednotlivých osudů.

Například hned výmluvná fotografie svobodských fotbalistů z konce 30. let minulého století publikovaná už jindy při jiné příležitosti s bratry Adolfem a Alfonsem Gallovými stojícími v zadní řadě zleva. Od zapálení pro sport v řadách Turnerského svazu už byl jen krůček k členství v NSDAP. Nejhorlivější byl podle poválečného svobodského kronikáře Alfred, který doloženě absolvoval 1. až 5. ročník české obecné školy na „handlu" v Úpici. Kdo ví, zda počátky jeho "světonázoru" nevyklíčily na šikaně od českých spolužáků? Dokladem té doby je vysvědčení z 5. třídy vystavené v červnu 1911. Milým sběratelským protikladem je barevná pohlednice Svobody nad Úpou snímaná z Kravího vrchu vydaná místním majitelem papírnictví Aloisem Jordanem. Svému oblíbenému učiteli Vojtěchu Bourovi ji 4. června 1911 odeslal s česky psaným pozdravem žák Alfred Gall a podepsali ji jeho rodiče, oba bratři, sestra Marta a sestřenice Greta. Vygůglený seznam třídy ze školního almanachu je jen současná internetová třešnička na dortu. U jiné pohlednice je výrazná adresa, dlouho mylně přisuzovaná matce bratrů Gallů Marii rozené Kochové z Rýchor. Nejen důvěrné oslovení zdrobnělinou Marichen a svobodské čp. 118 vedou k manželce pisatele s podpisem Dolfi Marii Sturmové, narozené 6. dubna 1914 právě v tomto domě, která se za Adolfa Galla ve Svobodě nad Úpou 6. října 1928 provdala. Hádankou zůstává, co asi dělal mladý muž vojenského věku u nějaké roty okouzlený katedrálou v roce 1943 v Berlíně? Výmluvný je i Alfredův dvojjazyčný Živnostenský list z roku 1923, i když pro leckoho je to jen cár papíru. Při pomyšlení, kolik asi takových lejster skončilo nenávratně ve sběrová makulatuře i v žáru lokálních topidel, citliví badatelé a archiváři možná i slzu zamáčknou. A sběratelé, ti jsou za zachovalý Domovský list jako je ten z Pece pod Sněžkou pro manželku Alfreda Galla Idu Mitlöhnerovou, když byla ještě slečna, ochotni zaplatit hříšné peníze i bez jakéhokoliv vztahu k uvedené osobě či místu pobytu jen pro dekorativnost dobové tiskoviny zhodnocené kolkem, úředním razítkem a podpisy potentátů. Na stejné úrovni je legitimace Okresní zdravotní pojišťovny v Trutnově pro příbuzného Viktora Kneifela s vylepenými výplatními známkami. I pouhý zápis z matriky, dokládající, že svobodských sourozenců Gallových bylo fakticky šest, neboť třetí dcera Magdalena narozená v roce 1901 v Dolních Lysečinách zemřela v kojeneckém věku, cosi o životě rodiny vypovídá. Jako reakce na novinový článek mi do mobilu připlachtil od šlechetného dárce jako „labutí píseň" stavební plán domu Alfreda Galla čp. 180 od místní architektonické kanceláře Fischer a Hollmann. Na závěr současný snímek „Koppengeista", kterého žádný norek jen tak hned nevyzunkne, protože je z kamene. Bude to taková pěkná cimrmanovská tečka za tím naším případem.

Nepublikováno