Freiheit

Pro svobodské patrioty je krkonošské městečko rozložené v sevřeném údolí po obou březích řeky Úpy, strážené nerozlučnými dvojčaty zalesněných vrcholů Světlé a Černé hory, ověnčené dávnou slávou zlatých dolů na Rýchorách, dnešní Svoboda nad Úpou, malebnost sama. Přesto žádným velkým množstvím výtvarných děl zaznamenávajících její architektonické zajímavosti nebo podmanivou krásu okolní krajiny zrovna neoplývá. Každý nový objev byť i nepatrné kresbičky vyvolá ve většině jejích ctitelů vlnu adrenalinu jako náhlé milostné vzplanutí. Natož nalezení zapomenutého „ručně malovaného" obrazu známého regionálního umělce. Pro nezasvěcené je to možná jen poetický pohled na polovyschlé kamenité řečiště bezejmenného toku s líně tekoucím proudem podél kamennými kvádry regulovaného břehu, lemované temnou zelení lesa. Ani anonymní stavbička uprostřed scenerie mnoho nenapoví. My zdejší, kteří dokážeme chodit s otevřenýma očima, chytneme, jak říkají motoristé s malým m, na první šlápnutí. Při pohledu z ocelového mostu sv. Jana Nepomuckého k severu proti proudu řeky Úpy je to právě ten úsek překlenutý dnes betonovým silničním mostem na trase z Trutnova do Pece pod Sněžkou. Autor mohl klidně stát na již odstraněné kovové lávce z roku 1909 spojující někdejší Lékárenskou uličku s cestou na Sluneční stráň. Schůdky v nábřežní zdi navigace vlevo v prostoru za současnou budovou bowlingu sloužily pradlenám při máchání prádla, ojedinělým rybářům a často i mládeži při koupání. Mnohokrát v historii dokázala Úpa i zahrozit. Jedna z katastrofálních povodní napáchala značné škody na majetku i lidských životech v létě 1897. Následky likvidovala armáda a v inkriminovaném místě zachytil vojáky fotograf Joffé z Janských Lázní. Teprve tehdy byla řeka spoutána kamennými hrázemi, které budovala firma Rella z Vídně. Již na jiném místě citovaný autor zachytil vzedmutý proud řeky zhruba od schůdků na obraze směrem po proudu 10. února 1946. Rozbouřená řeka poškodila 1. srpna 1977 na tomtéž místě bednění pilířů při výstavbě nového mostu. V roce 1996 na jaře při zvýšené hladině vody se schody bohužel jednomu místnímu předškolákovi staly osudné. Jediná viditelná stavba na obraze s červenou střechou byl prostorný altán, kdysi jedno z provozních stavení někdejšího obecního mlýna, přestavěného na dnes již také zaniklou vilu továrnické rodiny Piette.

Olej na plátně o rozměrech 40 x 60 cm by ani nemusel být signován, protože malířský rukopis vrchního revidenta státních drah ve výslužbě Friedricha Zochera z Janských Lázní je docela rozpoznatelný. Německý autor soukromé kroniky Janských Lázní Johann Bönsch uvádí, že se Zocher narodil v roce 1875 v Budapešti. Podle matričního záznamu ze svobodské knihy oddaných konkrétně 28. července do rodiny posádkového lékaře 65. pěšího pluku MUDr. Josefa Zochera, domovsky příslušného do Božanova v okrese Broumov, a Marie rozené Bös, dcery broumovského koželuha. Podle zjištění bývalého ředitele Městské galerie v Trutnově Karla Shrbeného studoval Zocher junior údajně ve Vídni, kde v době sňatku stále bydlel. Malovat začal u svého strýce Weisbergera v Broumově. Pracoval jako úředník pro Císařsko - královské státní dráhy Rakousko - Uherska a po skončení první světové války pro ČSD, odkud odešel jako penzionovaný vrchní auditor. Oženil se 28. května 1911 s Kamillou Vatterovou (*28. 5. 1882) z Janských Lázní, pianistkou a stálou varhanistkou katolického kostela sv. Jana Křtitele. Spolu se svou matkou Agnes byla Kamilla dědičkou otcovských lázeňských domů „Merkur" čp. 51 a "Goldener Engel" čp. 63. V „Andělu" rodina ve třicátých letech žila a Zocher dával hodiny malování a několik let působil v městské radě. V regionálním tisku publikoval články o historii zimních sportů. Manželství zůstalo bezdětné. Kamilla zemřela 6. května 1943 v nemocnici v Trutnově. Spolu se svými rodiči, Alfredem a Agnes Vatterovými, spočívá od 10. května v rodinné hrobce u horní obvodové zdi hřbitova ve Svobodě nad Úpou. Malíř byl v zapsaném věku 71 let s údajným bydlištěm v Trutnově (asi sběrný tábor v budově AEG) zařazen do odsunu VII. transportem o celkovém počtu 1200 osob 21. 5. 1946. Ve vagonu číslo 38 odejel ze stanice Mladé Buky - Kalná Voda přes Furth im Wald do americké okupační zóny v Bavorsku. Ještě v létě téhož roku se objevil v Garmisch - Partenkirchenu, kde údajně maloval pro americké vojáky, aby se uživil. Pravděpodobně tam podle zprávy v krajanském listu Rübezahls Heimat z května 1951 také zemřel. Uvedený obraz byl nejspíš jedním ze čtyř olejů vystavených malířem s názvem „An der Aupa" (V Úpě) na výstavě umění sudetoněmeckých autorů ze severovýchodních Čech pořádané v roce 1938 v Trutnově Svazem Němců v Čechách obeslané 26 umělci. O Zocherově všestrannosti svědčí skutečnost, že dalším obrazem byla „Zimní krajina" a dvě zátiší. Nebylo by velkým překvapením, kdyby zmíněná „Zimní krajina" byl známý zasněžený pohled na Janské Lázně. V devadesátých letech minulého století objevil nový kupec domu čp. 425 ve Svobodě nad Úpou (dnes Ski hotel) po původním předválečném majiteli cukráři Antonu Peterovi v půdním úkrytu několik starožitností, které vystavil ve výloze. Byl mezi nimi i obraz starého muže od Friedricha Zochera. Odkoupila ho Galerie města Trutnova a v katalogu Německé umění na Trutnovsku vydaném Muzeem Podkrkonoší v Trutnově roku 2003 je publikován jako „Portrét průmyslníka". Velmi se podobá obrazu, který měl na svém zaniklém webu zvěčnělý kamarád Václav Petira s uvedením, že je to Zocherův autoportrét. Někdy kolem roku 1970 mi pan Josef Fleischhans, výrobce „domečků" na předpověď počasí z Janských Lázní, bytem shodou náhod zrovna v lázeňském domě „Anděl" čp. 63, ukazoval lovecké zátiší rovněž od Zochera. Už si nevzpomínám, ale možná je to totéž nabízené kdysi v nějaké internetové galerijní nabídce. Portréty janskolázeňského průkopníka zimních sportů Kajetána Bayera a jeho manželky jsou známé z reprodukce v již zmiňované německé soukromé kronice Janských Lázní od Johanna Bönsche. V přítmí depozitáře Muzea Podkrkonoší v Trutnově skryto zrakům veřejnosti visí další zdařilé dílo z nejbližšího okolí Svobody nad Úpou - signovaný a rokem 1928 datovaný - lámáním kamene odhalený vstup do Medvědí jeskyně. Badatelskou třešničkou na dortu je členství páně Zochera v nejpopulárnější svobodské stolní společnosti „Ecke Freiheit", nevlastní sestry celosvětové organizace Schlaraffia, která se scházela v Kühnelově hostinci čp. 162 poblíž kostela sv. Jana Nepomuckého. Se spolkovou přezdívkou „Friedrich von der Au" povýšil roku 1928 v titulové hierarchii na svobodného pána - Freiherr.

Po virtuálním přerámování je obraz hned prodejnější

In.: Svoboda fórum XXXVII. ročník / číslo 902 / březen 2026