Freiheit

V Krkonoších, potažmo v Česku, není lehké najít dědinu, kde by na veřejném prostranství nebo u některé z chalup nepostávala více či méně zdařilá postava vousatého pantáty s fajfkou. Určitě to není pouze tím, že již několik generací vyrostlo s televizním Večerníčkem a jedním z jeho nejoblíbenějších seriálů Krkonošské pohádky. Jejich chlapácký Krakonoš v podání Františka Peterky, Anče, Kuba, hajnej a konec konců i ten chamtivý a nesympatický Trautenberk, rezonuje skoro v každém z nás. Již dávno před tím bylo možné semo tamo spatřit hodnotnou sochu horského ducha od renomovaného umělce na náměstí nebo v parku. Ten uprostřed Krakonošovy kašny na Krakonošově náměstí v Trutnově býval dlouho chloubou celé oblasti východních Krkonoš. Nemluvě o Šalounově soše v Hořicích. Shrnuto a podtrženo! Jako personifikace Ducha hor je to sympatická a fotogenická osobnost, kterou si snad každý dokáže okamžitě představit. Zkuste si něco takového s Muhu, Marzebillou nebo Hejmonem. (Patrioti z Jizerských, Krušných a Novohradských hor jistě prominou). Já ho přímo zbožňuji a v okouzlené zaslepenosti věřím, že nejvyšší pán na Krkonoších je jen jeden, ať už mu říkáme jakkoliv. Zbaběle opouštím luhy a háje české kotliny, protože navštívit, spočítat, vyfotit a popsat jen zlomek z toho množství Krakonošů, kteří ji zdobí, je úkol nadlidský. Obří šlápoty vedou však i za hranice a malá ochutnávka se do dubnového čísla přímo nabízí. Očekávání vtipálků zklamu - není to apríl.

Začal jsem Trutnovem, tak tu nit navážu. V bavorském Würzburgu sídlí Krkonošské sdružení bývalých obyvatel z okresu Trutnov, od roku 1956 sponzorované městem, které v roce 2008 podepsalo partnerskou smlouvu s dávným domovem členů spolku, městem Trutnovem. Součástí místní tradiční Státní zahradnické výstavy bylo v roce 1990 zřízení několika zahrad pod pevností Marienberg věnovaných partnerským městům Würzburgu. V květnu 2014 darovala trutnovská delegace vedená tehdejším starostou Ivanem Adamcem do nově vzniklé Trutnovské zahrady se skalními bloky připomínajícími krajinu Krkonoš více než 2 metry vysokou sochu Krakonoše z dubového dřeva. Obrázek je ze slavnostního odhalení. Rozepisuji se ze široka jen proto, že panáček má ve Svobodě nad Úpou nadneseně řečeno „pokrevní" bratry. Není těžké uhodnout, že je to poslední obohacení městského intravilánu, sám Jeho Majestát Rudolf II. a patron dřevorubců a lesních dělníků sv. Šimon Kananejský u Lesnické akademie. Autorem zmíněných impozantních děl je umělecký řezbář, který to s motorovou pilou opravdu umí - Bc. Martin Kučera z Nového Bydžova. *** Krajanské sdružení vyhnanců z Vrchlabska provozuje údajně jediné Krkonošské muzeum v Německu v partnerském městě Vrchlabí Marktoberdorfu, na samém jihu země v bavorském Švábsku. V městském parku na návrší „Buchel" stojí na stupních malé fontány od 16. září 1984 zhruba 2,7 metru vysoká bronzová socha Krakonoše, konvenující spíš představám německého etnika, jak upřeně hledí k tušeným vzdáleným hřebenům milovaných „Riesengebirge". Jejím autorem je sochař Hans Horst Beckert (1902 - 1986) ze sousedního města Schongau. Poblíž fontány je pamětní deska tvůrců Krkonošské písně (to známé „Blaue Berge, grüne Täler") věhlasných krkonošských rodáků, kantorů a hudebníků Othmara Fiebigera a Vinzenze Hampela, který na použité pohlednici bohužel není vidět. A to je škoda, protože oba pánové s velice blízkým vztahem k našemu regionu by si zasloužili samostatný článek. *** Poplatná německému vkusu je i realistická bronzová socha Rübezahla v bavorském lázeňském městečku Prien am Chiemsee na břehu ledovcového jezera známého jako „Bavorské moře". Sudetoněmecký svaz nechal typického představitele Krkonoš odhalit v roce 1983 jako památník vyhnání Němců ze Sudet. Dílo je prací místního umělce Ernsta Günzkofera (1938 - 2016). *** Z docela jiného kadlubu je Krakonoš ze starobylého hanzovního města Goslaru v pohoří Harz ve středním Německu. Semeniště dávných báchorek o horském zjevení vidí někteří krakonošologové právě tady, v hornické oblasti kolem Rammelsbergu prošpikovaném důlními díly na stříbrnou a měděnou rudu. Všechny ty zkazky poťouchlých Benátčanů o Brockenském strašidle, tajemném mnichovi a podzemí hemžícím se trpaslíky, doputovaly údajně s čilými prospektory kdysi až do Krkonoš právě odtud. Autor předlohy pro bronzový odlitek v nadživotní velikosti, instalovaný v plenéru v roce 1982, slezský rodák Erich Elsner (1911 - 1985) se původně vyučil truhlářem. Svůj umělecký talent rozvíjel v pověstné řezbářské škole v tehdejším krkonošském Bad Warmbrunnu, součásti dnešní městské aglomerace Jelení Hora v Polsku. Studia završil na Akademii výtvarných umění v Berlíně. Válečná léta u tankistů „pouštní lišky" maršála Rommela, zajetí italskými partyzány a pobyt v anglickém zajateckém táboře do března 1946 byla nepochybně také tvrdá životní škola. Na pohled tvrdé, maximálně zjednodušené zhmotnění síly je i Elsnerovo pojetí krkonošské legendy, Pána hor. *** Hannover je dnes hlavní a největší město německé spolkové země Dolní Sasko. V roce 1945 přišly do vybombardovaných ruin tisíce vystěhovalců ze Slezska. Po roce 1950 pro ně vyrostl sídlištní komplex Constructa s ústředním náměstím pojmenovaným po Krakonošovi „Rübezahlplatz" jako vzpomínka na domov. V roce 1954 byla na náměstí vybudována kruhová fontána s monumentální přes tři metry vysokou postavou krkonošského obra podle návrhu profesora Technické univerzity sochaře Kurta Lehmanna (1905 - 2000) vytesanou ze speciálního mušlového vápence z lomů u Kirchheimu. Pro svérázné moderní ztvárnění je dílo chráněnou uměleckou památkou. *** Na polské straně Krkonoš ve Slezsku je vlastně Krakonoš jen pod jiným jménem stejně doma jako v Obřím dole. Tamější umělci sázejí spíš na historické vykonstruované stvoření Rübezahla z Helwigovy mapy vydané roku 1561. Za hranicemi to ale je, tak jednu ukázku jen pro srovnání s podobným výtvorem Pauliny Skavové na kruhovém objezdu u Tesca v Trutnově. Památník Ducha hor ze svařovaných kovových plátů od Grzegorza Pawłowskiego na náměstí Rádia Trójka ve Sklářské Porubě byl postaven záhy po sedmimetrovém podobně tvarovaném „Rzepiórovi" v Karpaczi v roce 2010. *** Polská strana Krkonoš se sochami z rozličných materiálů a různé umělecké úrovně jen hemží. Dva typické reprezentanty z tradičních přírodnin, kamene a dřeva bez dalších komentářů lze vidět v Karpaczi. *** Odstrašující příklad kam by nové vedení KRNAP zavést nemělo, jsou obludné umělé a kýčovité figury v Parku duchů hor Gigantei u Piechowic. *** S lavičkami různých osobností v čele s Václavem Havlem se v posledních letech taky roztrhnul pytel. Tu daleko od Krkonoš na jihu Rakouska v Burgerlandu si nechávám jako perličku nakonec. Nákladná bronzová socha rozesmátého pijáka vína v Heiligenbrunnu je Krakonoš jen podle přezdívky, kterou si vysloužil, když si nechal narůst plnovous. Vinař a rebel, propagátor speciálního vína Uhudler s příchutí lesních plodů, pro vyšší obsah metanolu dlouho na indexu, Johann Trinkl (1900 - 1990) okouzlil svým charizmatem sochaře Josefa Lehnera (*1935) z Ollersdorfu, mezinárodně uznávaného tvůrce bust světových celebrit již při prvním setkání natolik, že mu 20 let od vinařova skonu odlil sochu v životní velikosti sedící na lavičce na náměstí. V krátké době se lavička stala turistickou atrakcí Heiligenbrunnu a lidé si rádi přisednou k osamělému vinaři s lahvinkou jeho oblíbeného červeného. Na zdraví, Krakonoši!

In.: Svoboda fórum XXXVII. ročník / číslo 903 / duben 2026

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pod čarou

Žádné noviny nejsou nafukovací a ani článek o sebezajímavějším tématu by neměl nudit. Zejména píše-li ho „mistr" dlouhých souvětí se ztrátou soudnosti a sebekontroly. Webová stránka financovaná z vlastní kapsy, kterou si píšu jako památníček sám pro sebe, sem tam nějaký ten řádek nebo obrázek navíc unést musí. Klopotně sesbírané informace je škoda zahodit. Tak aspoň heslovitě jako bonus i pro všechny geronty, kteří jsou zvyklí dotahovat věci dokonce. Soch bytosti, které my v české kotlině říkáme Krakonoš je zejména v Německu v enklávách osídlených vyhnanci z Krkonoš včetně rozsáhlého podhůří na jejich slezské straně daleko víc než popsané vzorky. Téměř každý spolek rodáků si jako vzpomínku na ztracenou domovinu vztyčil nějakého toho Rýbrcoula. V některých figurách by ho české oko uvyklé na laskavého jen trochu přerostlého myslivečka ani nehledalo. *** V nejstarším a jednom z největších veřejných parků v Berlíně, Lidovém parku Friedrichshain navrhl architekt Ludwig Hoffmann už koncem 19. století velkolepý komplex Fontány pohádek s množstvím pohádkových postav. Neobyčejně plodný německý sochař Georg Wrba (1872 - 1939) vytvořil čtyři Hermy (odborníci vědí, že jsou to busty nebo celá poprsí na typickém vyvýšeném soklu - já jsem se musel podívat do encyklopedie) nazvané Obr - Lidožrout, Obrova dcera, Paní Holle (volně Bába Zima) a Rübezahl. Bohužel jsou si podobní jako jednovaječná čtyřčata a liší se jen drobnými atributy. Mezi laiky jsou to všichni Rübezahlové. Teprve v roce 2007 byla dokončena obnova II. světovou válkou a následně vandaly poničených soch a procházka parkem plným uměleckých děl při návštěvě Berlína určitě za to stojí. *** Stejně nápadně podobné jsou sochy v Bensheimu a Marktoberdorfu i když drobné odlišnosti se vysledovat dají. Bensheim je partnerské město Hostinného a původní Krakonoš vztyčený už v roce 1956 ač z dubového dřeva trpěl vlivy povětrnosti a navíc mu vandalové několikrát zcizili hůl. Nyní je po restaurování uložen v Městském muzeu. Současná bronzová socha je téměř identický odlitek originálu od Hanse Horsta Beckerta v Marktoberdorfu. Odhalen byl 8. září 1985. *** Krkonošský spolek v Bambergu nechal postavit na úpatí hory Altenburg 12. července 1964 sochu od místního sochaře Georga Schleichera (1893 - 1976) věnujícího se především sakrálnímu umění. Rübezahl, údajně jeho poslední práce, vkus svého tvůrce nezapře, jak je vidět i na historické pohlednici. *** To bývalý učitel a později nezávislý umělec Georg Fugh (1898 - 1976) vytvořil pro děti v přírodní galerii kolem školy v Neumünsteru řadu pohádkových postav, mezi nimi i Krakonoše (1964) vytesaného z kamene s trčící bradkou inspirovanou známým obrazem Moritze Schwinda. *** Jednu z nejnovějších soch odhalil okresní a městský spolek vystěhovalců z Jelení Hory v Krkonoších 31. května 2024 v lázeňském parku Bad Harzburgu v pohoří Harz. Renomovaný sochař Ewald Rumpf, který se slavnosti osobně zúčastnil, ji pojal v tradičně konzervativním a nevynalézavém stylu. *** To Rakušáci v Tyrolských Alpách jsou jiní pašáci. Krajina s úchvatným výhledem na pohoří Wilder Kaiser i obec Ellmau, co do počtu obyvatel jen nepatrně větší než Svoboda nad Úpou, je jistě notorickým sledovačům nekonečných televizních seriálů, jako je „Doktor z hor" důvěrně známá. Ke zdejší atrakci patří nejdelší „řezbářská stezka" v Rakousku. Je sice dlouhá jen necelé tři kilometry, ale zdobí ji 22 unikátních vyřezávaných figur mnohé z upravených samorostů. Vede k Rübezahlově pastvině a podle ní má jméno Rübezahl. To jsou panorámata, táto!

Nepublikováno