Freiheit

Definice generací užívaná nejčastěji v popkultuře je jeden z mnoha produktů přejatých z takzvané západní civilizace. Opičíme se po ledasčem, proč ne i po této pro praktický život naprosto nepotřebné zbytečnosti. Pro současné seniory neexistuje nic ještě staršího než černé uhlí a to jsou opravdoví staroušci z poválečné generace, tak zvaní „baby boomers" děti populační exploze narozené mezi lety 1946 až 1964. Ty má boží prostoto! A co „ztracená generace" poznamenaná Velkou válkou, když zůstaneme jen v minulém století? Jako s jistou nadsázkou rodilý Američan mám tak trochu právo odvolávat se na zvyklosti z USA. Tam následující dvacetiletý úsek po „ztracených" 1925 - 1945 nazývají výstižně „silent generation" tichá generace, ke které se hrdě hlásím, i když jsem s datem narození téměř na chvostě a moje rodiště je v miniosadě u Náchoda. My čilejší jsme na začátku „zlatých šedesátých" zakládali rodiny. Většina vrstevníků si však období hippies a punku užívala na plné pecky. Všem nám do života v srpnu 68 vjely tanky s rudou hvězdou a na ocelových pásech přivezly normalizaci. Z následující generace X vymezené roky 1965 - 1980 se v tehdejším Československu vyjímají s přehlédnutelnou časovou tolerancí děti zhruba z její poloviny, narozené v sedmdesátých letech zvýšené státní podpory rodičovství provázené populační vlnou s nálepkou Husákovy děti, podle hlavního představitele tehdejšího bezčasí. Spojené státy žádného Husáka neměly, tak jim na plnou hubu říkali lenoši (slackers). Husákovy děti jsou tak de facto i naše děti. I mezi nimi lze najít „pilníky" kteří v životaběhu uběhli o pár skoků, někdy i mílových, dál než za obecní humna jako někteří současníci. Každý člověk je originál. Každý má za sebou své osobní prohry a slavná vítězství. V minulosti, když se někdo chtěl zapsat do historie, musel se celý život sakra snažit, aby vyniknul. Dnes stačí být celebrita. Přesto i v generaci lidí s tak nelichotivým jménem jsou jedinci převyšující své vrstevníky v různých disciplínách i ve světovém měřítku. Stali se z nich věhlasní vynálezci, výzkumníci, lékaři a učitelé, univerzitní profesoři, sportovci působící v zahraničních klubech a držitelé rekordů, námořníci. Ale také kuchaři a kuchařky, zdravotní sestry, kováři a truhláři, sklářští výtvarníci, důstojnice armády, projektanti, spisovatelé nebo jeřábníci. Zatím nikoho ani nenapadlo porozhlédnout se po dalších osudech hrstky svobodských rodáků a absolventů místní školy z inkriminovaného období. Sportovní odvětví jsem vybral záměrně, protože s tím nemůže být žádný příslušník naší rodiny spojován ani náhodou. Ke své lítosti jsem vyloučil i dámy, abych nemohl být nařčen z předpojatosti. Bez jakéhokoliv výběru, nahodile jako králíky z klobouku, představuji sedmičku, která se k životní kariéře, ať již sportovní nebo přes sport odrazila z domovského prahu ve Svobodě nad Úpou. Proč zrovna sedm? Sedmička je šťastné číslo. Sedm dní je v týdnu...napadá mě parafráze na slavný „Balíček karet" Mirka Černého z repertoáru skupiny Plavci. Moje počty nejsou však zdaleka tak zbožné. Když jde o sport v Česku je fotbal numero ajnc: Jedenáct bylo Klabzubáků, deset malých černoušků, dokud byl svět normální, bývalo devět planet, osmička pivo se ještě dalo pít, sedm je trpaslíků (i svobodských velikánů), šestka je číslo ďáblovo, bylo nás pět nejen podle Karla Poláčka. Čtyři jsou světové strany, tři vlasy měl pohádkový děd Vševěd, dvou volů je třeba do páru v potahu a jeden stačí, aby to sepsal. A kdo bude číst? Snad aspoň jmenovaní:

Luboš Gaisl (*1963). Sice trochu odrostlejší, tudíž průkopník a prošlapávač cesty pro ty mladší. Závodně běhat začal v Dynamu Pardubice. Jako voják hájil barvy atletického oddílu Dukly Banská Bystrica a v letech 1986 - 1993 byl členem sportovního oddílu LIAZ Jablonec nad Nisou. Ve své parádní disciplíně, běhu na 3000 m překážek soutěžil na halovém mistrovství Evropy 1986 v Madridu. Oddílový rekordman a trojnásobný Mistr Československa (1985, 1987 a 1988) federální vítěz v běhu na 5000 metrů v roce 1990, reprezentoval ve 14 mezistátních utkáních včetně Evropských pohárů. K atletice přivedl i svého syna Mgr. Luboše Gaisla (1985) šampiona v bězích na dlouhé tratě a v běhu do vrchu. Trénoval i několik dalších svěřenců v regionálních klubech a dodnes je vítán mezi veterány. Podniká ve stavebnictví a nerad se fotografuje.

Petr Hynek (*1972). Lyžařskou abecedu se učil jako školáček sotva osmiletý u trenéra Mezery ve středisku mládeže v Peci pod Sněžkou. V republikovém žebříčku obsadil do svých osmnácti let ve slalomu i v obřím slalomu post do desátého místa. Obstojně hrál i softball, ve Svobodě toho času sport číslo jedna. Vystudoval právo a s titulem Mgr. chytil příležitost v podnikatelské sféře za pačesy. Mnoho let se aktivně angažoval v obecním zastupitelstvu. V současné době je významným krkonošským manažerem, ředitelem a právním zástupcem všech společností největšího českého lyžařského střediska - SkiResortu Černá hora - Pec pod Sněžkou - s dlouhodobým podílem na rozvoji lyžování ve východních Krkonoších.

René Kuruc (*1975). Vyrůstal v době boomu pálkovacích her ve Svobodě nad Úpou organizovaných učitelem Standou Ondráčkem. Hrál na regionální úrovni softball i baseball zejména na pozici catchera. Po roce 2000 se usadil v USA ve státě Severní Karolina v oblasti Point Harbor / Outer Banks, kde pracuje jako vyhledávaný šikovný tesařský parťák a licencovaný dodavatel firmám ve stavebnictví na konstrukci střech. Stále je registrován mezi veterány baseballového klubu „Rytíři Trutnov".

Tomáš Wolf (1978) syn Hany a Klause Wolfových, v otcovské linii potomek původních německy hovořících obyvatel Krkonoš, rovněž odchovanec oddílu SB Svoboda nad Úpou, kde získal dva tituly mistra ČR v mládežnické kategorii a s českou reprezentací vybojoval bronz na mistrovství Evropy mládeže. Cenné hráčské zkušenosti posbíral během osmiletého vysokoškolského studia na univerzitě v Saint Louis v Missouri v již několikrát zmiňovaných „spokojených státech". Byl pravidelně uváděn na děkanském seznamu premiantů a promoval s vyznamenáním (cum laude) v oboru Management informačních systémů. Po návratu ze studií pracuje jako expert v oblasti IT technologií a žije se svou manželkou a dvěma dětmi nedaleko Prahy. V dresu domovského klubu Rýchory (sdružujícího bývalé hráče klubů ze Svobody nad Úpou, Janských Lázní, Mladých Buků a Trutnova) získal v roce 2024 na Mistrovství České republiky veteránů 40+ stříbro. Jako pověstná kovářova kobyla nemají webové stránky.

Zdeněk Šafář (*1978). Typické jablíčko, které nespadlo daleko od stromu. I jeho stejnojmenný otec byl všestranný sportovec. Zdeněk se jako většina jeho vrstevníků účastnil na úspěších svobodského softbalu, začínal se sjezdovým lyžováním, největších úspěchů dosáhl v tom akrobatickém - skikrosu. Kam se hrabu se svými pověstnými kotrmelci na lyžích. S českou reprezentací se zúčastnil několika mistrovství světa i Zimní olympiády ve Vancouveru 2010. Zastával post trenéra žákovské reprezentace ve sjezdovém lyžování a trénoval českou skikrosovou reprezentaci. Může se pochlubit i funkcí technického delegáta Mezinárodní lyžařské federace ve skikrosu. Po absolvování gymnasia v Trutnově a Technické univerzity v Liberci obhájil magisterský titul na Universitě Palackého v Olomouci v oboru management sportu a rekreace. Provozuje Ski-Centrum a prodává vybavení na lyžařský servis.

Ondřej Zelinský (*1978) Sportovně založený společenský kluk provozoval od dětství především kolektivní sporty. Jako většina vrstevníků hrál baseball na republikové úrovni. Mnohokrát si zahrál volejbal na pověstném turnaji neorganisovaných hráčů v Dřevěnici. Při studiu strojařiny na Technické univerzitě v Liberci nastupoval za svou Alma mater ve futsalové lize. Zelinský starší byl trenérem mládežnických mužstev fotbalu v Tatranu Svoboda nad Úpou a malého Ondru i fotbal bavil, takže jasná volba. Promovaný inženýr odejel na několik měsíců na zkušenou do Irska a vrátil se s dokonalou znalostí jazyka za osm let. Sportem zocelený, nebojí se žádné práce. Pracoval jako pomocná síla a později jako řidič v prodejně nábytku v Dublinu. Po návratu zastával manažerský post u společnosti Continental. V současné době je podle profesního profilu na Linkedln uvedeném upraveným césarovským krédem „Veni, vidi, Constitui eam" zaměstnán jako produktový manažer v marketingu firmy PETER - GFK na výrobu vyztužených plastů pro automobilový průmysl.

Martin Hak (*1975). Vážený občan Los Angeles v Kalifornii, čelný představitel čtvrti Pacific Palisades postižené loni ničivým požárem má všude uváděn pouze svůj pestrý americký životopis, včetně účasti na extrémně obtížných terénních a horských závodech jako je Mt.Baldy Run To The Top. Je však rovněž československé normalizační dítě. Narodil se ve Svobodě nad Úpou, kde začal chodit do základní školy. V roce 1985 emigroval s rodiči do Bavorska a odtud po roce do Spojených států, kde vystudoval a své zkušenosti z finanční sféry věnuje nyní plně právnímu poradenství při obnově téměř vyhořelé residenční čtvrti. Aktivní horolezec, zdatný lyžař závodně se věnuje již zmíněným fyzicky náročným „trail runing".

A ještě jedna skutečnost vybrané výtečníky spojuje. Základní intelektuální dovednosti, to příslovečné trivium, čili číst, psát a počítat, je v prvních letech školní docházky učila laskavá „nejhodnější paní učitelka Helenka Tichá". Právě dnes by slavila svátek a narozeniny současně.

Nepublikováno