Freiheit

Sběratelé drobné užité grafiky jako jsou novoročenky, exlibris, navštívenky či svatební oznámení větří podobný konec „papírové" éry, jako ten, co nenápadně ukusuje z krajíce kdysi královského sběratelského oboru filatelie. Nic na tom nemění, že jsou mezi námi stále elegáni s nenápadným pouzdrem v kapsičce saka plným klasických vizitek o rozměrech kolem 9 x 5 cm. Ba po roce 1989 jako by houfně přibývali nejen majitelé těch osobních, ale zejména zástupci nových a nových podniků a korporací. Kdo se zaměřil na často výtvarně nápadité, relativně skladné kartičky, má stále trvající žně. Ale všeho do času, holenkové. Kdo pamatuje zlatou éru zápalkových nálepek už dnes pomalu ani neví, co jsou to poctivé sirky. Československé poštovní známky z dílny významných umělců bývaly perlou mezinárodních výstav. I přes několikanásobné zdražení přepravy listovních zásilek je strohé strojové razítko nenahradí. Vede zvolna jen k zániku instituce jako takové. Mladší generace je přesvědčená, že všechen ten papírový balast je zbytečný a není nutno mít cokoliv v hlavě, když na to je aplikace v mobilu, v hodinkách nebo prstýnku. Pěkně podle abecedy seřazené virtuální vizitky, často úsporně skryté v QR kódu stále při sobě, vždycky po ruce.

Původním posláním navštívenky bylo sloužit jako osobní informace ve společenském styku, zatímco vizitka byla chápána jako profesní nástroj a záležitost ryze firemní. Dnes se ten rozdíl stírá a oba názvy vnímáme jako synonyma. Ozdobná víceúčelová kartička se jménem, společenským postavením a tituly je údajně známá od 17. století. Ale ruku na srdce, který „malý český člověk" ji potřeboval k životu ještě v polovině století minulého? Podnikatelé, šlechta, umělci, snobové...Jeden čas dokonce platilo, čím váženější osoba, tím jednodušší vizitka - jen jméno a příjmení a připomenutí majetku. Ideální ukázkou je střídmá navštívenka dlouholetého starosty města Svoboda nad Úpou (18 let) majitele továrny na svíčky, voskové zboží, mýdlo a krystalovou sodu Franze Stephana (1851 - 1920) jmenovaného za zásluhy Čestným občanem města. Dnes je požadavkem doby mít na malé ploše vizitky všechny „důležité" údaje. Jméno, titul, adresu, telefonní číslo, e-mail, webové stránky. Přesto jsou některé vizitky (navštívenka prý zní mládeži z 21. století staromódně a mnozí ani nevědí, co to je) graficky vkusné a nápadité. Jejich celková úprava není ničím omezena, záleží jen na vkusu tvůrce. Na těch z prvních let po „Sametu" to je i vidět. Nemusí být člověk nijak zaníceným sběratelem, stačí jen ty obdržené nějaký čas nevyhazovat. Mohl bych tudíž nabídnout zajímavější a pestřejší výběr i se jmény slavnějších osobností, ale zvolil jsem jen a pouze ty konkrétně ze Svobody nad Úpou. Průřez není nijak časově ohraničen. Moje první je z roku 1967 (kdo z vás to má?). Mnozí, kteří nabízeli své služby, působí dnes třeba v jiném oboru nebo už nejsou mezi námi, podniky zanikly a ani použití dvou ukázek jednoho majitele není známka protekce, i když je to autor článku. Vypovídací schopnost jednotlivých reprodukcí je už z principu jejich poslání dostatečná, takže pro tentokrát ušetříme místo vynecháním zbytečných vysvětlujících popisků. Jen snad pár slov k té titulní. Svobodský rodák Gerhard Kühnel *1936 z vyhlášené hospody v Kostelní s čp. 162 použil z nostalgie, pro kterou mají pováleční vyhnanci specifický termín „Heimweh" - stesk po domově - podobu historického znaku rodného města.

In.: Svoboda fórum XXXVII. ročník / číslo 908 / říjen 2026